Schyluje se k americko-íránské válce? Z Washingtonu zní varovná slova

Válka, kterou Američané nechtějí

Trumpova administrativa chce rovněž přimět Teherán, aby přistoupil na mnohem zevrubnější kontrolu svých jaderných aktivit, než na jaké se domluvil s předchozí Obamovou administrativou, nastiňuje renomovaný deník. Dodává, že hospodářské sankce představují nevojenský prostředek k dosažení uvedených cílů a zkušenost z minulosti ukazuje, že mohou fungovat.

Nebezpeční podle washingtonského serveru spočívá v tom, že sankce mohou Írán vyprovokovat, například k pokračování v rozsáhlém obohacování uranu, případně k útokům na Američany, což by si vyžádalo americkou vojenskou odpověď a možná vyvolalo další války na Blízkém východě, kterým se stávající šéf Bílého domu Donald Trump chce vyhnout.

"Trump si otestoval tuto rovnováhu loni, kdy na Írán opětovně uvalil ropné sankce a zároveň ušetřil některé z jeho největších zákazníků," pokračuje editorial. Odkazuje na odhady americké administrativy, podle které krok omezil íránské příjmy z ropy v hodnotě 50 miliard dolarů o 20%, což následně vedlo k omezení finanční podpory, kterou Teherán poskytuje libanonskému hnutí Hizballáh.

Navzdory výhrůžkám ale Írán na tyto ztráty neodpověděl překročením amerických "červených linií", připomíná prestižní deník. Spekuluje, že právě íránská pasivita mohla vést Trumpovu administrativu k eskalaci nátlaku a snaze eliminovat zbylý íránský ropný vývov tím, že pohrozila sankcemi íránským zákazníkům - například Číně, Indii, Turecku, Jižní Koreji a Japonsku -, pokud nepřestanou od Íránu nakupovat.

Čína, která nakupuje polovinu íránské ropné produkce, může americkému tlaku vzdorovat, naznačuje Washington Post. Zároveň ale konstatuje, že pokud americká iniciativa uspěje, již tak potížemi zmítaná íránská ekonomika dostane devastující úder a Trump v podstatě vsází na to, že íránský režim raději opět přijme tento trest a nebude se zkoušet americké odhodlání.  

Není vyloučené, že Ajatolláh Chámeneí se rozhodne jít touto cestou, protože silný odpor evropských států a amerických demokratů vůči Trumpově politice může íránský režim přimět k tomu, aby počkal 18 měsíců a doufal, že Trump nebude znovu zvolen, uvádí editorial. Varuje však, že pokud by Írán odpověděl agresivně, Trump by stál před volbou, zda tolerovat prohřešky, které v roce 2015 zastavila Obamova dohoda o jaderném programu, nebo se přiblížit válce, o kterou stojí jen málo Američanů.

Nerealistická přání  

"Jedním z důvodů, proč je konfrontace možná, je ten, že (Trumpova) administrativa ponechala Teheránu minimum možností," píše Washington Post. Připomíná, že americký ministr zahraničí Mike Pompeo minulý týden zopakoval, že administrativa je připravena k jednání, ale stanovil dlouhý seznam podmínek, které Írán musí splnit, přičemž jejich naplnění by znamenalo totální obrat v jeho stávající zahraniční politice.

Americké podmínky zahrnují například zastavení vývoje raket schopných nést jaderné zbraně či konec nepřátelství vůči Izraeli, poukazuje vlivný deník. Přiznává, že jde o záhodná přání, ale bez širšího usmíření Íránu s jeho regionálními protivníky, například Saúdskou Arábií, jsou nerealistická.

Skutečným cílem Trumpovy administrativy může být snaha přivést íránský režim ke kolapsu, naznačuje editorial. Připomíná v té souvislosti Pompeova slova, že americké požadavky jsou stejné, jako vznáší íránský lid, a že Spojené státy neustoupí jeho utlačovatelům.

Pokud by sankce dokázaly přivodit pád stávajícího íránského režimu, bylo by to vítané vyústění, konstatuje washingtonský server. Připomíná, že historie není v tomto ohledu příliš povzbudivá a naopak vznáší otázku, zda Trump bedlivě promyslel, k jak nepříjemné situaci může jeho politika vést. "Hádáme, že ne," uzavírá vlivný deník.