USA a Izrael ztrácejí vliv, UNESCO je vykoplo

Spojené státy a Izrael přestaly platit poplatky v roce 2011 na protest proti tomu, že vlády členských zemí UNESCO se rozhodly přes jejich protesty přijmout do této organizace Palestinu. Izrael konkrétně namítal, že Palestinci se jednostranně snaží získat uznání své státnosti.

Podle interních pravidel UNESCO měly státy zaplatit dlužné částky do dnešního rána, jinak automaticky přicházejí o hlasovací právo, upřesnila AP.

Spojené státy platily ročně 80 milionů dolarů, což bylo 22 procent rozpočtu UNESCO. Zastavením příspěvků Američané uvrhli organizaci do finanční krize. To se projevilo podle AP i v tom, že se v posledních letech zastavily některé americké iniciativy, například výuka o holokaustu a výzkum cunami.

UNESCO zatím záležitost oficiálně nekomentovala. 

Ve Washingtonu mnozí lidé podle AP varovali, že Spojené státy se mohou stát "bezzubým" členem UNESCO. Takovým členem, který bude mít slabý hlas v mezinárodních programech bojujících proti extremismům ve světě pomocí vzdělávání a prosazujících rovnoprávnost mezi muži a ženami a svobodu tisku. "Naše slovo nebude mít stejný vliv," připustila představitelka UNESCO ve Washingtonu Phyllis Magrabová.

Americký velvyslanec při UNESCO David Killion řekl, že Washington UNESCO stále považuje za "klíčového partnera při utváření lepší budoucnosti". "Hodláme pokračovat v naši účasti v UNESCO všemi možnými způsoby," ujistil Killion.

Bokovová je z přístupu USA smutná. "S lítostí říkám, že v posledních dvou letech vidím klesající vliv a zapojení Američanů," řekla podle AP šéfka organizace. 

UNESCO je mezivládní odborná organizace OSN, jejímž cílem je přispívat k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a posilovat spolupráci mezi státy ve výchově, vzdělávání, vědě a kultuře. Pečuje i o zachování a ochranu světového duchovního majetku i jiných památek historicky nebo vědecky významných. Sídlí v Paříži a má 195 členských států.

Česká republika má na Seznamu světového dědictví 12 lokalit:

Historické jádro Prahy (1992) bylo na Seznam zapsáno v rozsahu Pražské památkové rezervace. Představuje unikátní celek historických pražských měst Starého Města, Josefova, Nového Města, Vyšehradu, Malé Strany a Hradčan s dominantou Pražského hradu, s Karlovým mostem a bezpočtem kostelů a paláců. 

Historické jádro Českého Krumlova (1992) bylo zapsáno na Seznam v rozsahu městské památkové rezervace. Český Krumlov s početným souborem významných architektonických památek je reprezentantem mimořádně intaktně dochovaného středověkého feudálního města, které se rozvinulo podél meandrů řeky Vltavy ve vazbě na gotický hrad, postupně přestavěný na velkolepý zámek s cennými renesančními a barokními částmi.

Historické jádro Telče (1992) bylo na Seznam zapsáno v rozsahu městské památkové rezervace. Telč představuje jedinečné celistvě dochované drobnější středověké město s vodním opevněním, dominantním zámkem dochovaným v podobě pozdně gotických a renesančních přestaveb a s mimořádně působivými frontami městských domů renesančního a barokního tvarosloví kolem náměstí.

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře (1994): Kostel u Žďáru nad Sázavou byl na počest českého světce postaven na počátku 18. století z podnětu opata zdejšího cisterciáckého kláštera. Autorem jedinečného půdorysného a hmotového řešení kostela a celého areálu byl geniální architekt Jan Blažej Santini. 

Kutná Hora: historické jádro města s kostelem sv. Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedlci (1995). Pod tímto názvem byla na Seznam světového dědictví Kutná Hora zapsána a zahrnuje městskou památkovou rezervaci Kutná Hora a kostel Panny Marie v předměstí Sedlec. Kutná Hora představuje středověké královské město, jehož prosperita a výstavnost byla podmíněna bohatstvím stříbrných dolů. 

Kulturní krajina Lednice-Valtice (1996) byla na Seznam zapsána v rozsahu krajinné památkové zóny Lednicko-Valticko a svými 200 km2 je jedním z největších člověkem koncepčně upravených areálů v Evropě. Přestavuje dílo vzniklé v průběhu 17.-20. století na panství rodu Liechtensteinů. 

Vesnice Holašovice (1998) byla na Seznam světového dědictví zapsána v rozsahu památkové rezervace. Holašovice reprezentují mimořádně celistvě dochované historické jádro vesnice s pravidelným středověkým založením, s početým souborem zděných vesnických staveb z 18.-19. století a zastupují v evropském regionu zcela jedinečný styl jihočeského lidového baroku.

Zahrady a zámek v Kroměříži (1998) byly na Seznam světového dědictví zapsány v rozsahu národní kulturní památky arcibiskupský zámek v Kroměříži s Podzámeckou a Květnou zahradou. 

Zámek v Litomyšli (1999) byl zapsán na Seznam světového dědictví v rozsahu národní kulturní památky zámek Litomyšl. Je charakteristickou ukázkou renesančního zámku s arkádovým nádvořím, typem sídla početně stavěného v českých zemích, se svébytným výrazem daným místními uměleckými vlivy, dále rozvíjejícími italské podněty. 

Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci (2000) byl na Seznam světového dědictví zapsán jako část souboru národní kulturní památky Soubor sloupu a kašen v Olomouci. Sloup představuje vrcholný příklad památníku morových epidemií, uměleckého díla charakteristického pro prostředí evropských měst v období baroku. 

Vila Tugendhat v Brně (2001) je zapsána v rozsahu národní kulturní památky. Vila je vynikajícím příkladem světové funkcionalistické architektury, jedním z klíčových děl architekta Miese van der Rohe. Vila byla ve své době ztělesněním moderních názorů na bydlení ve vzájemně se prostupujících prostorech, s těsnou vazbou na přilehlou zahradu, s využitím moderních stavebních postupů a konstrukčních principů při vysoké kvalitě použitých materiálů. Stavba se stala symbolem moderní brněnské architektury a ovlivnila názory na obytný prostor.

Židovská čtvrť a bazilika sv. Prokopa v Třebíči (2003) je souborem zaujímajícím část městské památkové zóny v Třebíči. Zahrnuje bývalou židovskou čtvrť Zámostí, židovský hřbitov severně od této čtvrti a kostel sv. Prokopa jako součást bývalého kláštera benediktinů (později zámku) v Třebíči (severozápadně od židovské čtvrti). Soubor je vzácným příkladem dlouhodobé pokojné koexistence dvou kultur v moravském feudálním městě. Židovská čtvrť, mimořádně uceleně zachovaná v působivém prostředí mezi řekou a skalním masívem severně od vlastního centra Třebíče, se rozvíjela od středověku do 20. století.