"Záhadní Češi" v Abcházii: Jsou mezi pozorovateli voleb, tvrdí ruská agentura

Pro zhruba 131.000 voličů se otevřelo 154 volebních místností v samotné Abcházii, další tři pak v zahraničí: Moskvě, v Čerkesku na ruském severním Kavkazu a v Istanbulu.

O nejvyšší funkci se ucházejí čtyři kandidáti, kteří se ještě před volbami podepsali pod pakt o národní jednotě a politických reformách, počítajících s větší dělbou moci. Hlavními uchazeči o postup do druhého kola jsou podle Interfaxu opoziční vůdce Raul Chadžimba a šéf abchazské tajné policie Aslan Bžanija. O roli hlavy státu se uchází i bývalý ministr vnitra Leonid Dzjapšba a ministr obrany Merab Kišmarija.Abcházii ovládá tuhý klanový systém vyztužený miliardovými subvencemi z Moskvy. Rozdíly v politických programech kandidátů jsou jen v míře navrhované integrace s Ruskem. Favorit Chadžimba je bývalým vysokým důstojníkem sovětské tajné policie KGB.

Hlasování sleduje stovka pozorovatelů z 24 zemí, mezi něž ITAR-TASS zahrnul i povstalecké oblasti na východě Ukrajiny a další separatistické útvary, neuznávaných většinou zemí světa, což je i případ samé Abcházie.

Mezi západoevropskými občany, kteří přijeli na volby jako pozorovatelé, ruská agentura zmínila i nejmenované Čechy. Jelikož Česká republika Abcházii neuznává, žádné pozorovatele tam neposílá, sdělila v pátek ČTK mluvčí ministerstva zahraničí Johana Grohová. Nevyloučila ale, že tam někdo nezamíří jako soukromá osoba.

Po vyhlášení nezávislosti poslala Gruzie do Abcházie armádu. Rozhořely se těžké boje. Na stranu Abchazů se postavili dobrovolníci ze severokavkazských národů (angažovali se hlavně Čečenci). Rusové zprostředkovali vyjednávání v Moskvě, ale neúspěšně. Podporu poskytlo Abcházii Jelcinovo Rusko, a tak do konce roku 1992 znovuobsadila abchazská armáda valnou část svého území kromě hlavního města Suchumi. Koncem roku se ale stabilita samotné Gruzie začala otřásat v základech. Narostla kriminalita, ekonomika hrozila zhroucením. Gruzínci museli přistoupit k jednacímu stolu. Dohoda o stažení vojsk byla sepsána 27. července 1993. Podle ní měli na území dohlížet vojáci OSN. Po podepsání smlouvy Abcházie pokračovala ve zbrojení. Za podpory ruské armády vytlačila Gruzínce z Abcházie.

Tímto vítezstvím začala nejčernější událost dějin Abcházie. Abchazské jednotky se společně s dobrovolníky ze severního Kavkazu pustily do etnických čistek po celé Abcházii. Odhaduje se, že během cíleného vyvražďování bylo zabito přes 30 000 Gruzínců. Následovala masivní emigrace všech Gruzínců z Abcházie. Podle odhadů odešlo ze země přes 250 000 lidí, většinou Gruzínců. Tento akt uvrhl Abcházii do mezinárodní izolace. V roce 1994 byl konečně uzavřen mír.

Střety obou armád na hranicích země byly velice časté. Gruzie přes celou válku až do roku 2008 držela abchazské území kolem soutěsky Kodori. V tomto místě probíhal boj mnohem intenzivněji než v jiných částech hranice. V roce 2008 Gruzie podnikla útok na separatistickou Jižní Osetii. Na stranu Osetinců se přidala ruská armáda a vytlačila Gruzínce. Abcházie reagovala vyhlášením války Gruzii a zaútočila. Byla vytvořena další bojová fronta proti Gruzii. Abcházská armáda s ruskou pomocí dobyla soutěsku Kodori a vyhnala kolabující gruzínskou armádu zcela ze svého území. Abcházský prezident požádal o uznání svého státu za nezávislý.

Jak uvedl server abchazie.cz, mezinárodní uznání nezávislosti Abcházie a Jižní Osetie začalo 26. srpna 2008, když ruský prezident Dmitrij Medveděv podepsal dekrety, jimiž Ruská federace uznává nezávislost Jižní Osetie a Abcházie a vyzývá další státy, aby ji následovaly. Většina reakcí byla negativní. Americký prezident George W. Bush vyzval Rusko, aby zvážilo své rozhodnutí. Prakticky celý západní svět uznání nezávislosti odsoudil, proti se postavila i Čína, která jako jediná z velmocí nesouhlasí jak s uznáním Kosova, tak Abcházie a Jižní Osetie. Nezávislost obou zemí uznala v září 2008 Nikaragua. Mluvčí hnutí Hamas ovládajícího Pásmo Gazy 26. srpna oznámil uznání nezávislosti těchto dvou separatistických oblastí.