Íránské centrifugy lomcují diplomacií: 19 tisíc kusů je moc, bojí se Kerry

"Dali jsme jim jasně najevo, že 19.000 centrifug, které jsou nyní součástí jejich programu, je příliš mnoho," prohlásil podle agentury Reuters šéf americké diplomacie na závěr třídenního jednání se svým íránským protějškem Mohammadem Džavádem Zarífem. "Zaznamenali jsme určitý pokrok, je ale před námi stále ještě mnoho práce," dodal s tím, že nyní se vrátí do USA, aby celou věc prodiskutoval s prezidentem Barackem Obamou a zástupci Kongresu.

"Měli jsme dobrou výměnu názorů," okomentoval schůzku Zaríf. "Washington nyní potřebuje přijmout politické rozhodnutí..., aby ukončil nynější patovou situaci," dodal bez dalších podrobností.

Současné kolo rozhovorů potrvá do 20. července, kdy by měla být uzavřena konečná dohoda. Íránci o víkendu naznačili možnost prodloužení rozhovorů. Velmoci, které jednaní ve formátu 5 + 1 (USA, Rusko, Čína, Francie, Británie a Německo) vedou, se však podle odcházejícího britského ministra zahraničí Williama Haguea chtějí zatím soustředit na stanovený termín ukončení rozhovorů, tedy nadcházející neděli.

Pro jaderné využití uranu je vhodný především izotop 235U s poměrně nízkým zastoupením (okolo 0,73 %) v přírodním uranu. Například pro výrobu paliva pro jaderné reaktory se obvykle používá uran, obsahující kolem 3 – 4 % 235U. Při výrobě jaderné zbraně je toto nabohacení naprosto nedostatečné. Minimální nutný obsah 235U zde činí přibližně 93,5 %, obvykle se však pro konstrukci atomové bomby využívá uran s ještě vyšším stupněm nabohacení.

Oddělení hlavních izotopů uranu - 238U a 235U je poměrně značně obtížné. Z hlediska chemického chování jsou oba izotopy prakticky identické a i jejich odlišnosti ve fyzikálních vlastnostech jsou velmi malé. Nicméně oba izotopy vykazují poněkud odlišné fyzikální vlastnosti a toho právě využívají moderní technologické postupy výroby obohaceného uranu.

V centrifuze o vysokých otáčkách dochází k dělení molekul jejich hmotnosti na základě rozdílného momentu hybnosti pohybujících se částic. Tento systém pracuje poměrně efektivně i pro poměrně hmotné částice s pouze mírně odlišnými hmotami a jeho účinnost je závislá především na rychlosti otáčení centrifugy.

Pro dělení izotopů uranu se tento systém prakticky výlučně prosadil v 70. letech 20. století a je dnes hlavním průmyslovým zdrojem obohaceného uranu. Dříve se obvykle používaly rotačky s ocelovými lopatkami, dosahujícími rychlosti kolem 330 m/s (rychlost zvuku), v současné době se prosazují materiály z uhlíkových vláken s rychlostí 600 m/s a teoretické možnosti využití vlastností Kevlaru dávají předpoklad dosáhnout až 1 100 m/s.