Biden se ohledně Afghánistánu rozhodl správně, tvrdí známý politolog

Správná volba

Američané mají z Afghánistánu odejít po dvaceti letech, přičemž neochota Washingtonu z posledních let rozhodnout o dalším postupu vyústila v politiku, která spíše než strategii připomínala samospád, upozorňuje politolog. Bidena oceňuje za to, že učinil těžké rozhodnutí a opět pouze „neodkopl plechovku dál před sebe“.

„Byla to správná volba?“ táže se autor komentáře. Věří, že ano. Připomíná, že Spojené státy v Afghánistánu vyzkoušely prakticky každý přístup.

Po teroristických útocích z 11. září 2001 Američané spoléhali na spolupráci s místními silami, aby se po pár letech tato strategie ukázala jako chybná, jelikož poskytla Tálibánu příležitost přeskupit se, nastiňuje Zakaria. Dodává, že za prezidenta Baracka Obamy došlo k posílení koaličních jednotek, až na 130 tisíc, které se snažily realizovat ucelenou protipovstaleckou politiku, především zajišťovat bezpečnost a získat si srdce a sympatie místních.

Navýšení počtu vojáků sice přineslo úspěch, ale pouze dočasný, konstatuje politolog. Vysvětluje, že kdykoliv se americké síly začaly stahovat, Tálibán se vrátil. Následovala okleštěná verze této strategie v podání prezidenta Donalda Trumpa, která se zaměřovala pouze na boj s nepřítelem, nikoliv na obnovu země, poukazuje Zakaria. Připomíná, že Trump nakonec rozhodl, že už toho bylo dost, část vojáků stáhl a jejich počet ustálil na současné hranici 3 500.

Pro pochopení důvodu, proč Spojené státy nedokázaly zvítězit, cituje autor komentáře slova Henryho Kissingera z roku 1969, kterými popsal tehdejší vietnamskou válku: „Guerilla zvítězí, pokud zvládne neprohrát. Konvenční armáda prohrává, pokud nezvítězí.“

Stejně tak připomíná Zakaria slavný rozhovor mezi americkým plukovníkem Harrym Summersem a jedním ze severovietnamských velitelů krátce před pádem Saigonu v roce 1975. Summers svému protějšku sdělil: „Víte, že jste nás na bojišti nikdy neporazili.“ Vietnamec kontroval: „Může to tak být, ale to je irelevantní.“ Autor komentáře z toho vyvozuje, že guerilla vítězí tím, že neprohraje.

Čas vrátit se domů                                            

Za důležitou otázku, kterou si příliš neklademe, tak politolog nepovažuje, proč Spojené státy neuspěly, ale naopak proč Tálibán uspěl a i po 20 letech, kdy čelil nejsilnější armádě světa s nejvyspělejší výzbrojí a zpravodajskými mechanismy v dějinách, přežil a mnohdy zvítězil.

Spojené státy strávily mnoho času odsuzováním Tálibánu za jeho fanatickou ideologii a zacházení se ženami, jeho členy nazývaly teroristy, ale zjevně se neptaly, proč si navzdory tomu všemu vede tak dobře, deklaruje Zakaria. Připomíná výrok čínského komunistického vůdce Mao Ce-tunga, že guerilla dokáže uspět pouze tehdy, dokáže-li se pohybovat mezi lidmi jako ryba ve vodě.

To se Tálibánu podařilo, přiznává komentátor. Odkazuje na názor expertů, že klíčem k pochopení úspěchu Tálibánu je etnická identita a solidarita, která je mnohem důležitější než vojenská zdatnost, ekonomická pomoc či dobrá vláda – mnoho Afghánců, především z největšího etnika v zemi Paštunů, se totiž s hnutím identifikuje, zatímco vláda v Kábulu je často spojována se zahraničím, s cizinci.

Zakaria odkazuje na poznatek experta na boj s povstalci, Davida Kilcullena, že v jedné z bitev se k Tálibánu přidali místní obyvatelé, ačkoliv s hnutím ideologicky nesouzněli, ale zkrátka to cítili tak, že se přidali k boji proti cizincům. A bez ohledu na množství peněz a služby, které Spojené státy poskytly, zůstávají cizím elementem, zdůrazňuje autor komentáře.

„Existují další i důvody úspěchu Tálibánu,“ pokračuje politolog. Vyzdvihuje, že hnutí má bezpečné útočiště v sousedním Pákistánu, kde se mu dostává podpory tamní armády a v dějinách je těžké najít jediný příklad, kdy byli povstalci poraženi, měli-li možnost skrývat se za hranicemi.

Tálibán také těží z masivní korupce, kterou spustily desítky miliard dolarů americké pomoci, i vojenských výdajů, které doslova rozvrací afghánskou ekonomiku, poukazuje Zakaria. Doplňuje, že Spojené státy také oslabily pozici kábulské vlády tím, že trvaly na tom, aby zasáhla proti produkci opia, které je v mnoha afghánských provinciích, například Hílmandu, po staletích stěžejním produktem

Nakonec ale dospějeme k prosté skutečnosti, že vnější síla, která přichází s ambiciózními cíli – vytvořením funkční demokracie, ukončením obchodu s opiem, zajištěním rovnosti žen –, nedokáže uspět bez silného, schopného a legitimního lokálního partnera, deklaruje politolog.

Kritici budou tvrdit, že americký odchod ukazuje, že Spojené státy se nedokážou držet cesty, a že vojáci měli zůstat v Afghánistánu podobně jako v Jižní Koreji a Německu, přiznává Zakaria. Upozorňuje, že tyto kontingenty ale mají odstrašovat od zahraniční invaze, nikoliv držet příslušný stát pohromadě.

„Američtí vojáci byli v Afghánistánu déle než ve Vietnamu a dvakrát déle, než tam byli Sověti,“ poukazuje komentátor. Konstatuje, že nastal čas, aby se vrátili domů.