Děsivá vize: Evropě hrozí ekonomický kolaps. Co "starý kontinent" zachrání?

Ve střednědobém a dlouhodobém výhledu ale bude EU nucena přitáhnout výrazný počet kvalifikovaných pracovníků z oblastí mimo své hranice - a překonat sílící odpor veřejnosti projevující se nárůstem populistických protiimigračních stran. "Když zavřete dveře (imigraci), budete za to platit ekonomickou cenu," říká Jean-Christophe Dumont, který je expertem OECD na problematiku migrace.

"V současnosti můžeme lépe využít přistěhovalce, kteří tady už jsou, když lépe přizpůsobíme jejich odborné dovednosti pracovnímu trhu. Z dlouhodobějšího hlediska už nepůjde o přizpůsobování kvalifikace, půjde i o počty (zahraničních pracovníků)," citovala jej agentura Reuters.

Bude-li pokračovat nynější trend, čeká evropskou hospodářskou velmoc Německo, stejně jako Španělsko a Polsko ubývání obyvatelstva, což povede ke zpomalování potenciálního hospodářského růstu. Současných 82 milionů obyvatel Německa se smrskne na 74,7 milionu do roku 2050 a jejich průměrný věk se přiblíží bezmála 50 letům za předpokladu nezměněné míry přistěhovalectví, vyplývá z údajů statistického úřadu Eurostat. Některé prognózy jsou dokonce ještě hrozivější, předpovídají Německu do roku 2060 pouhých 65 milionů obyvatel.

To bude znamenat "vážná omezení zásoby pracovních sil" pro některé z nejsilnějších unijních ekonomik - Rakousko, Nizozemsko a Finsko, stejně jako Německo - stojí ve studii Evropské komise. Její autoři, Jörg Peschner a Constantinos Fotakis, vycházejí v tomto materiálu z pouze jednoprocentní základní míry hospodářského vzestupu.

Naopak Británie, Irsko a v menší míře Itálie mohou čekat slušnou expanzi. Británie do roku 2050 předstihne Němce jako nejlidnatější stát EU (pokud v unii setrvá) s 77,2 milionu obyvatel, zatímco Francie se dotáhne na Německo s 74,3 milionu obyvatel.

Bez ohledu na dané skutečnosti jsou ale mnohé evropské státy, které se stále ještě zotavují ze šesti let hospodářské krize, hnány opačným směrem od demografické reality proudy protiimigrační politické rétoriky.

Marine Le Penová ve Francii, Nigel Farage v Británii a Geert Wilders v Nizozemsku přitahují voliče z dělnické třídy hřímáním proti volnému pohybu pracovníků v rámci EU, z chudšího jihu a východu na bohatší sever. Obviňují EU z otevírání bran unie přílivu přistěhovalců, kteří "kradou práci", srážejí dolů mzdy a životní úroveň a zvyšují míru kriminality.

Dalším naléhavým argumentem pro rozumnou debatu je sílící dopad demografického obratu na financování důchodů a zdravotnictví, zejména v zemích jako je Německo a Španělsko, které budou mít nejstarší populaci.

Až půjde do důchodu generace baby boomu po druhé světové válce, poměr mezi pětašedesátiletými osobami a populací v aktivním věku drasticky vzroste, zatímco počet lidí do 15 let do roku 2060 klesne bezmála o 15 procent. Podle prognóz Eurostatu pak budou na každého důchodce připadat jen dva lidé v aktivním věku.

Velký podíl obyvatelstva zaměřeného "spíše na potřeby, než na přání" přitom bude mít dopad na evropskou ekonomiku, varuje analytik Paul Hodges. "Demografické poměry řídí poptávku," říká. "Starší lidé méně potřebují domy, auta a spotřební zboží a musejí vyjít s menším příjmem, když odejdou do penze, čímž zpomalují kola ekonomiky."

Před vypuknutím finanční krize v roce 2008 vykazovala eurozóna v průměru dvouprocentní hospodářský růst ročně. Tento potenciální růst, považovaný za nezbytný k udržení současné úrovně sociálního zabezpečení v Evropě, se během krize zhroutil a ve většině zemí ještě nebyl obnoven.

Bez využívání přínosu přistěhovalectví bude Evropa potřebovat neuvěřitelně velké zvýšení produktivity, aby si udržela své životní standardy - nebo ji čeká jejich pokles.