Trump musí válku v Íránu ukončit do května. Co bude pak nikdo neví

Zákon jasně definuje časový rámec pro neoficiální války. Prezident musí do 48 hodin od zahájení „nepřátelských akcí“ informovat Kongres o důvodech, rozsahu a očekávané délce trvání. Trump v oznámení uvedl, že jednotky nasadil na základě své ústavní pravomoci vést zahraniční vztahy.

Kongres má poté 60 dní na to, aby použití síly schválil, jinak musí prezident vojenské akce ukončit. Existuje možnost prodloužení o dalších 30 dní, pokud je to potřeba pro bezpečné stažení vojáků. Donald Trump však prohlásil, že se nenechá uspěchat k nevýhodné dohodě jen kvůli časovému limitu.

V Kongresu panuje zmatek ohledně přesného data vypršení lhůty. Právníci napříč politickým spektrem se přou o to, jak federální zákon interpretovat. Jedni počítají 60 dní od začátku bojů, což by znamenalo termín 29. dubna, jiní od oficiálního oznámení, což posouvá datum na 1. května.

Mnoho republikánských zákonodárců věří, že období příměří by se do šedesátidenního limitu nemělo započítávat. Někteří demokraté připouštějí, že příměří situaci komplikuje. Republikánský poslanec Brian Fitzpatrick uvedl, že nelze trestat příměří, a je připraven hlasovat o zákonu, až pokud konflikt opět eskaluje.

Rezoluce o válečných pravomocech nebyla nikdy použita k ukončení vojenské akce. Více prezidentů, včetně Donalda Trumpa, ji dlouhodobě považuje za protiústavní. Richard Nixon ji kdysi vetoval s argumentem, že omezuje schopnost prezidenta chránit zemi, ale Kongres jeho veto přehlasoval.

Viceprezident JD Vance se v lednu vyjádřil, že rezoluce nebude mít vliv na Trumpovo vedení země. Označil ji za falešný a protiústavní zákon, který nic nezmění na způsobu provádění zahraniční politiky. Tento postoj odráží dlouhodobé napětí mezi exekutivou a Kongresem.

Předchozí prezidenti nacházeli kreativní cesty, jak zákon obejít. Ronald Reagan se v roce 1983 vyhnul ústavnímu střetu tím, že s Kongresem uzavřel dohodu o nasazení mariňáků v Libanonu. Po 48hodinovém oznámení a následné debatě získal souhlas na dalších 18 měsíců.

Barack Obama v roce 2011 redefinoval pojem „nepřátelství“ a pokračoval v kampani v Libyi bez souhlasu Kongresu. Bill Clinton zase v roce 1999 udržoval jednotky v Kosovu déle než 60 dní s argumentem, že Kongres fakticky souhlasil schválením financí. Trumpova administrativa zatím o doplňkové financování války nepožádala.

Republikánští lídři v Kongresu jsou zatím zdrženliví v konfrontaci s prezidentem. V minulosti ustoupili Trumpovi v otázkách cel či rušení vládních agentur. Nyní se ukáže, zda by šedesátidenní hranice mohla znamenat obrat v jednotě strany.

Někteří republikáni navrhují hlasování o autorizaci války, což by mohlo být vnímáno jako symbolické pokárání. Zákonodárci se však obávají politických rizik v mezivolebním období a případné odvety ze strany prezidenta. Mnozí se zdráhají kritizovat prezidenta v době válečného konfliktu.