Macron s politikou nadobro končí. Oznámil definitivní odchod

Toto vyjádření zaznělo v Nicosii během jeho oficiální cesty, která předcházela neformálnímu summitu Evropské unie. Macron se během této návštěvy setkal se studenty tamní francouzsko-kyperské školy, kde otevřeně odpovídal na jejich dotazy týkající se jeho kariéry, motivací i pohledu na vládnutí.

Hlava francouzského státu zdůraznila, že politika nebyla jeho profesní dráhou před vstupem do prezidentského úřadu a rozhodně nemá v plánu se k ní vracet ani po jeho skončení. Prohlásil, že jakmile opustí svůj úřad, nebude se již v budoucnu v politické sféře aktivně angažovat.

Během diskuse se studenty se prezident také zamyslel nad náročností svého současného mandátu. Přiznal, že v této závěrečné fázi jeho druhého pětiletého funkčního období je nejobtížnější hledat rovnováhu mezi obhajobou již dosažených výsledků a nutností opravovat minulé chyby.

Podle jeho slov vyžaduje tato práce značnou energii, zejména proto, že je potřeba stavět na tom, co se v minulosti povedlo, a zároveň korigovat věci, které nebyly řešeny dostatečně efektivně. Právě tato neustálá snaha o vylepšování zavedených postupů je podle něj tím nejnáročnějším aspektem dlouholetého vládnutí.

Když jeden ze studentů položil otázku, kdy přesně se rozhodl stát prezidentem a zda má stále zájem posouvat zemi vpřed, Macron reagoval velmi osobně. Přiznal, že ke své zemi vždy choval hluboké city a o její veřejné dění se zajímal již dávno předtím, než se stal hlavou státu.

Zároveň však podotkl, že pouhý zájem o národní politiku z nikoho prezidenta automaticky nedělá. Jeho cesta k nejvyššímu úřadu byla podle něj motivována především touhou po realizaci konkrétních myšlenek, které považoval za klíčové pro budoucnost Francie.

Prezident zavzpomínal na své začátky, kdy dospěl k přesvědčení, že věci lze měnit rychleji a razantněji, než se do té doby dělo. Právě tato ambice ho vedla k založení vlastního politického hnutí, které ho následně vyneslo až do prezidentského křesla.

I po letech ve funkci považuje svou práci za poslání, které není vedeno pouze snahou o okamžité výsledky. Zdůraznil, že jeho motivací je především snaha o neustálý pokrok Francie i celé Evropy, a to i v oblastech, které jsou politicky velmi komplexní.

Závěrem svého vystoupení v Nicosii potvrdil, že jeho politické angažmá pro něj bylo vždy záležitostí osobní vášně. Boj za hodnoty, kterým hluboce věří, zůstává podle jeho slov hlavním hnacím motorem, který ho motivuje i v závěrečné fázi jeho mandátu.