Putinova Achillova pata? Historik našel slabé místo vládce Kremlu

Putin zůstává pasivní

"Ruská domácí a zahraničí politika jsou nicméně těsně propojené. Potíže na domácí frontě nyní Putina dohánění a omezují jeho regionální a globální aspirace. Putinův hospodářský plán se v zásadě scvrkává na udržení státního sektoru, se vší jeho neefektivitou, a jeho omezení o pouhých 10 procent. Rozpočtové škrty napříč resorty pocítily všechny státní úřady, vyjma obrany. Dokonce i ruské vychvalované vnitřní bezpečnostní složky si nyní musí vystačit s menšími zdroji, reálné možnosti zvýšených sociálních nepokojů navzdory," konstatuje historik.

"Takže od ruského státu nepřijde žádný velký stimulační balíček. Namísto něj byl zaveden protikrizový program v hodnotě 35 miliard dolarů. Přesto byla Moskva až doposud extrémně neochotná tyto peníze utrácet. Dokonce i Putin přiznal, že program existuje pouze na papíře. Omezování veřejných výdajů doprovázené poklesem reálných mezd státních zaměstnanců má dominový efekt v soukromé sféře. Každý den přicházejí nové zprávy o škrtech, zavírání a propouštění, obzvláště v maloobchodu a službách. Kdy se odchod oživí, můžeme pouze hádat. Ruský spotřebitel je doslova vyždímán. Ve světle rozpočtových škrtů, inflace a propadu rublu jedna ruská banka předpověděla, že do konce roku 2015 budou Rusové utrácet zhruba polovinu svých příjmů za jídlo," uvádí expert na Rusko.

"To vše zvýrazňuje a podtrhává strukturální problémy ruského hospodářství a Putinovu neochotu zabývat se jimi. V únoru Putin svolal své ekonomické poradce, včetně bývalého ministra financí Alexeje Kudrina, aby projednali možnou reformu státní správy, bezpečnostních sborů a penzijního systému (ruští muži do důchodu odcházejí ve věku 60 let, ženy pak v 55 letech). Pozvání Kudrina na jednání naznačilo možné obnovení zaměření se na domácí problémy, dokonce i možný posun liberálním směrem. Doposud se ale žádný konkrétní návrh neobjevil a raději než by pročistil vládu, podepsal 10. března Putin zákon omezující tresty za korupci," připomíná Pomeranz.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Domácí spotřebitelé ani zahraniční investoři nepřijedou na koni, aby zachránili ruské hospodářství. Ve snaze zachovat systém státního kapitalismu a centrální kontroly je ale Putin zaneprázdněn utrácením státních rezerv tvrdé měny, které za poslední rok klesly ze 490 na 360 miliard dolarů. A objevují se další požadavky: Z nouzového rezervního fondu bylo vyčleněno 50 miliard dolarů na pokrytí díry v ruském rozpočtu na rok 2015, přičemž další platba bude zřejmě nutná v roce 2016. Rosneft, největší ropný producent, požaduje 21 miliard dolarů a Gazprom, ruská společnost těžící zemní plyn, si řekla 'jen' o 3,2 miliardy. Také celý bankovní systém zůstává křehký. Podstatné zdroje si mezitím žádá Krym. A nikdo se nehrne k tomu, aby zaplatil značné dluhy ruských regionálních vlád, které protikrizový plán Kremlu široce ignoruje," varuje odborník.

"V tomto moři červeného inkoustu je jedinou spásou vzestup ceny energií. Kdy a jak rychle toto může nastat ale můžeme pouze spekulovat. Putin s největší pravděpodobností dokáže přežít tento ekonomický propad - stále nečelí žádné skutečné politické opozici. Ale bez zásadních strukturálních reforem dojde ke stejné hospodářské stagnaci (ačkoliv o něco menší), která v Rusku začínala již před krizí," myslí si Pomeranz.

Bez zahraničních úspěchů bude krize stále více na očích

"Existuje zde také poslední účet, který je nutné zaplatit: Ukrajina. Boje na východní Ukrajině mohly ustat, ale konečné naplnění dohody Minsk II je dlouhodobá cesta. Zdá se, že Kyjev nespěchá s decentralizací moci mezi regiony a opětovným posíláním státních výplat a penzí do Doněcku a Luhansku. Peníze budou zadržovány tak dlouho, dokud tato teritoria zůstanou mimo kontrolu ukrajinské vlády. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov nyní požaduje, aby Západ zvážil uvalení sankcí na Ukrajinu kvůli neplnění dohody Minsk II. Můžeme chápat jeho obavy, protože pokud Kyjev nebude platit východní Ukrajině, bude to muset učinit Moskva. To znamená platit za sedící armádu a separatistické režimy v obou enklávách - ani jeden z nich neukazuje mnoho zájmu skutečně vládnout," deklaruje historik.      

"Putin se může vydat na cestu vyjednávání a mezitím testovat slabost zemí, které zavedly sankce, například uvnitř Evropské unie. Ale bez jakéhokoliv nového dramatického zahraničněpolitického úspěchu bude Rusko stále více definováno svou nevýkonnou ekonomikou. Tento rostoucí dojem ekonomických nesnází se odráží v průzkumech veřejného mínění. V posledním zveřejněném průzkumu označilo 82 procent všech Rusů inflaci za problém číslo jedna, jemuž země čelí. Okolo 55 procent naznačuje, že ruská vláda nedělá dost, aby se s inflací a klesajícími mzdami vypořádala," uvádí komentář.   

"Anexe Krymu jednoznačně odvedla pozornost lidí od jejich hospodářských problémů. 'Osvobození' Dolbaceva nikoliv. Putin nemůže nadále odsouvat domácí problémy stranou. Namísto toho se stále více stávají velkým zdrojem jeho zranitelnosti," shrnuje závěrem Pomeranz.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.