Potrestání viníků za sestřel letu MH17? Profesor nastínil možnosti

Rusko může soud sabotovat

"Nizozemští vyšetřovatelé údajně zúžili svou pozornost na teorii, že MH17 sestřelila raketa buk ruské výroby vypálená z území ovládaném proruskými rebely, což naznačuje, že lidé odpovědní za tento zločin mohou pocházet z Ukrajiny, Ruska, či obou zemí. Ačkoliv posouzení odpovědnosti a viny bude obtížné, žádná země nedokáže lépe využít celou škálu mezinárodněprávních nástrojů než Nizozemsko. Koneckonců Hugo Grotius, otec mezinárodního práva, byl Holanďan a Haag je synonymem pro mezinárodní spravedlnost, jelikož zde sídlí mezinárodní soudy a tribunály," připomíná profesor.   

"Je tudíž nepochybně důležité být na pozoru, když nizozemští představitelé tvrdí, že nejlepší možností, jak usnadnit spolupráci všech zainteresovaných zemí, by byl jednorázový soud OSN. Buďme si jistí, že běžné právní možnosti jsou značně problematické. Z pohledu územní jurisdikce by se měla ukrajinská vláda pokusit obvinit jednotlivce v rámci své domácí justice - ačkoliv takový postup by komplikoval domnělý nedostatek nestrannosti. Podobně si jurisdikci mohou nárokovat Nizozemsko, Malajsie, Austrálie a další, s cílem pokusit se potrestat vraždu svých občanů v rámci své vlastní justice na základě národnostního principu - což se podobně jako v ukrajinský scénář zřejmě nepovede kvůli potížím s extradicí. Navíc domácí soudy jsou omezené na domácí zločiny, jako jsou například vražda či zabití, spíše než na mnohem rozsáhlejší zločiny dle mezinárodního práva, jako jsou válečné zločiny nebo zločiny proti lidskosti," uvádí politolog.

"V tomto ohledu se nabízí Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu - byl ustanoven přímo za účelem vypořádání se s jednotlivci odviněnými z takových hyenických mezinárodních provinění. Rusko ani Ukrajina však zatím neratifikovaly římský statut, který soud zřídil, tudíž ani nespadají pod jeho jurisdikci. A z pozice jednoho ze stálých členů Rady bezpečnosti OSN může Rusko použít své veto k zabránění jakémukoliv postoupení případu vyšetřovatelům ICC," míní expert.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.  

"Jak Ukrajina, tak především Rusko ale spadají do jurisdikce Evropského soudu pro lidská práva, kam mohou případy podávat poškozené státy či rodinní příslušníci poškozených. Nyní jsou však ruské vztahy s Evropským soudem pro lidská práva napjaté k prasknutí. Při zhruba 20 tisících případů, které se aktuálně proti Rusku vedou, může být jeho spolupráce při nejlepším sporadická a země nedávno pohrozila, že opustí tento soud, který pro oběti porušování lidských práv v Rusku představuje klíčovou cestu k nápravě," dodává Schrad.  

Americký příklad

"Tudíž jednorázový mezinárodní tribunál se sídlem v Nizozemsku by představoval v pravdě nejlepší možnost - zřejmě by se podařilo překonat i Ruskem naznačované nepřátelství vůči této myšlence. Ačkoliv v mezinárodním právu neexistují žádná standardní sdílená rozhodnutí (závazné precedenty) - to znamená, že každý přečin musí být posouzen na základě vlastních okolností - zdá se, že Nizozemci se snaží zopakovat svou reakci na případ letu Pan Am 103, který v roce 1988 teroristická nálož vyhodila do vzduchu nad skotským Lockerbie na cestě z Londýna do New Yorku. Po rozsáhlých mezinárodních jednáních s libyjským vůdcem Muamarrem Kaddáfím Libye souhlasila s vydáním dvou obviněných teroristů a jednorázovým tribunálem na opuštěné americké vojenské základně v nizozemském Camp Zeist," vysvětluje politolog.    

"Tehdy, v roce 2000, v rámci neočekávaného vývoje mezinárodního práva existovaly obavy z pořádání skotského soudu vymáhajícího skotské zákony na území Nizozemska za účelem odsouzení dvou Libyjců za dvěstěsedmdesátinásobnou vraždu. Paralely mezi Pam Am 103 a MH17 jsou jasné, ale Putinovo Rusko není Kaddáfího Libye. Jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN má Rusko k dispozici mnohem větší diplomatické páky, aby zabránilo extradici a zahájení právních akcí, přičemž jeho schopnost přestát a vzdorovat mezinárodním sankcím již byla demonstrována. Navíc vydávání ruských občanů zakazuje ruská ústava a trestní zákoník. Především v aktuální atmosféře západo-východního nepřátelství se možnost ruského souhlasu a účasti v mezinárodním tribunálu, který by posloužil k obvinění Putinovy vlády a jejího zapojení do krvavého konfliktu na východě Ukrajiny, zdá přinejlepším vzdálená," myslí si Schrad.      

"Existuje jeden uzavřený případ, který stojí za to brát v potaz při snaze vyhnout se ožehavému problému s extradicí. V květnu 1988, jen pět měsíců před Pan Am 103 a měsíc před koncem irácko-íránské války, americká střela země-vzduch z lodi USS Vincennes v Perském zálivu omylem sestřelila let Iran Air 655 z Teheránu do Dubaje, přičemž zabila všech 290 lidí na palubě. Je to případ, kdy stálý člen Rady bezpečnost z nedbalosti přispěl ke zřícení civilního letadla nad sporným územím v průběhu mezinárodního ozbrojeného konfliktu. Írán kvůli tragédii žaloval Spojené státy u Mezinárodního soudního dvora (opět v Haagu). Jelikož soudní průběh stále více zdůrazňoval americkou roli v tragédii, Spojené státy v roce 1996 uzavřely dohodu s Íránem a rodinám obětí dobrovolně vyplatily 61,8 milionu dolarů. Ačkoliv vyjadřovaly 'hlubokou lítost' nad 'strašlivou lidskou tragédií', Spojené státy nikdy nepřiznaly právní vinu za sestřelení letadla a žádný americký voják nikdy nebyl obviněn ze zločinu, ani si nic neodseděl," konstatuje komentář.  

"Jak tyto případy ukazují, ačkoliv se v průběhu let rozšířilo mnoho legálních prostředků, boj o prosazení mezinárodní spravedlnosti se vede do kopce. Žádné urovnání nepřivede oběti letu MH17 zpět k životu, ale doufejme, že snaha nizozemských vyšetřovatelů a prokurátorů definovat jednotlivce, trestní odpovědnost a jejich následné stíhání přispějí k rozvoji občanské a trestní odpovědnosti v rámci samotného mezinárodního práva," vyjadřuje závěrem naději profesor.