Neskončí na Ukrajině. Evropa i USA se obávají šíření ruských jednotek

Lídři evropských států reagují na stupňující se hrozby konkrétními kroky v oblasti obrany i civilní ochrany. Francouzský prezident Emmanuel Macron uspořádal tajný zpravodajský brífink pro politické špičky a následně oznámil nová opatření na ochranu klíčové infrastruktury před hybridními útoky. Polský premiér Donald Tusk varoval před možnými ruskými údery pomocí dronů či raket, které by Moskva mohla maskovat jako nehody. Spojené království doporučilo svým občanům přípravu na možný válečný konflikt včetně vytváření zásob potravin a pitné vody.

Německo zahájilo přípravy svého zdravotnického systému a nemocnic na případné následky ruského útoku. Spolkový kancléř Friedrich Merz v této souvislosti zdůraznil nutnost rozhodných kroků při obraně svobody a míru na evropském kontinentu. Do posilování národní bezpečnosti se zapojilo také tradičně neutrální Švýcarsko, které přijalo novou strategii se zaměřením na schopnost obrany před ozbrojeným napadením. Na druhé straně Atlantiku oznámil americký prezident Donald Trump pokrok v jednáních o zřízení stálé vojenské základny v Polsku.

Představitelé americké justice zároveň odhalili síť spolupracující s ruskými zpravodajskými službami. Federální prokurátoři obvinili pět osob z plánování útoků a vražd po celém světě včetně území Spojených států. Podle obžaloby tato skupina připravovala také sabotáže namířené proti civilní i vojenské infrastruktuře v evropských zemích. Tento případ zapadá do širšího vzorce ruských aktivit, které zahrnují kybernetické útoky, žhářství i využívání bezpilotních prostředků.

Hlavní strategickou výzvou pro Severoatlantickou alianci zůstává skutečnost, že Ruská federace provádí tyto operace v takzvané šedé zóně. Moskva využívá nejednoznačnost a popírání vlastního zapojení k testování odhodlání západních spojenců, aniž by otevřeně překročila hranici konvenční války. Příkladem takového jednání jsou narušování vzdušného prostoru drony, narušování provozu letišť či poškozování infrastruktury. Moskva přitom spoléhá na to, že členské státy aliance nejsou jednotné v názoru na vhodnou formu reakce.

Potenciální krizový scénář představuje právě Suvalský koridor o délce přibližně sto kilometrů ležící mezi Polskem a Litvou. V případě napětí by Ruská federace ve spolupráci s Běloruskem mohla vyslat své jednotky do části tohoto území. Moskva by následně tvrdila, že jde pouze o omezený incident, přičemž neoficiálními kanály by varovala před rizikem jaderné války v případě vojenské odvety. Hlavním cílem takové operace by bylo zpochybnění vzájemných závazků kolektivní obrany mezi členy aliance.

Generální tajemník paktu Mark Rutte v minulosti potvrdil, že aliance pravidelně cvičí reakce na podobné krizové scénáře v oblasti Suvalského koridoru. Jakýkoliv útok na území členského státu by podle jeho slov vyvolal zničující odvetu. Vzhledem k neshodám mezi Washingtonem a jeho nejbližšími spojenci však panují pochybnosti, zda Ruská federace těmto varováním věří. Evropské země navíc čerpají zkušenosti přímo z probíhajícího konfliktu na Ukrajině.

Zkušenosti z ukrajinského bojiště ukazují, že moderní konflikt vyžaduje komplexní odolnost celé společnosti. Státy potřebují funkční energetické sítě, schopnost zdravotnictví zvládat masové ztráty i odolné komunikační systémy. Severoatlantická aliance z tohoto důvodu zveřejnila aktualizované požadavky na národní odolnost v oblastech energetiky, potravinových zásob a kontinuity vládnutí. Alianční představitelé v současnosti podrobně zkoumají způsoby, jakými Ukrajina udržuje v chodu základní služby pod neustálým tlakem.

Kromě výzev na evropském kontinentu hraje významnou roli také situace ve Spojených státech. Americké ozbrojené síly v současnosti působí současně v Evropě, na Blízkém východě i v Indopacifiku. Propojení kapacit protivzdušné obrany, námořnictva a zásob munice staví Washington před nutnost rozdělovat zdroje na více bojišť. Moskva si je vědoma, že Donald Trump sice učinil kroky k posílení aliance, avšak jeho závazek k článku o společné obraně zůstává předmětem diskusí.

Moskva nemusí k prověření odhodlání západních spojenců podnikat rozsáhlou invazi srovnatelnou s operací na Ukrajině. Ruské vedení může postupovat po stupních eskalace od kybernetických útoků přes sabotáže až po časově a územně omezenou vojenskou operaci. Tímto způsobem by Kreml testoval, zda alianční závazky platí v praxi. Vedoucí představitelé evropských zemí si proto uvědomují, že odstrašení závisí na přesvědčení Moskvy o neúspěchu případné agrese.