Putin je vinen? Je tu něco závažnějšího, varuje odborník

Rusku vládli lidé ze Západu

"Povedlo se to Petru Velikému, ale lidé se mu pomstili tím, že ho nazývali antikristem. Bývalý sovětský vůdce Josif Stalin také uspěl, ale pouze za pomoci gulagů, masových poprav a teroru. Dokonce i Vladimir Lenin nebyl schopen dělat si s Ruskem, cokoliv chtěl. Kronštadtská vzpoura ho přinutila opustit systém konfiskace přebytků ve prospěch daní a nahradit válečný komunismus novou ekonomickou politikou, která alespoň dočasně navrátila svobodný trh, tolik nenáviděný bolševiky," připomíná historik.    

"Málo lidí bere v potaz skutečnost, že počínaje Kateřinou Velikou na ruském trůně seděli převážně západní správci. Šlo o zahraniční specialisty pozvané, aby pomáhali těm na trůnu, kteří si nakonec trůn sami přivlastnili. Ve skutečností všichni ruští carové - s ohledem na jejich dědictví, zahraniční vzdělání, značnou příbuznost a majetkové vztahy s dalšími evropskými dvory a jejich zvyk spoléhat na zahraniční experty - se mohli považovat za hlavní zahraniční správce ruského impéria," konstatuje komentář.   

"Zahraniční správa se stala integrální součástí ruské carské vlády. To je důvod, proč mnoho kritiky, že se Západ běžné povyšuje nad Rusy, míří přímo na samotnou Evropu, jelikož po dlouhou dobu poskytovala Rusku správce. Například během vlády cara Mikuláše I. řídil ruskou zahraniční politiku po celých 40 let Němec Karl Robert von Nesselrode - příznivec rakouského hraběte Metternicha - přičemž se neobtěžoval tím, aby se za celou tu dobu naučil jediné ruské slovo," píše Romanov.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"A přece z těchto vůdců jejich západní vzdělání a zahraniční původ neučinil národní zrádce. Rusové si pamatují Kateřinu II. - Němku - jako Kateřinu Velikou, protože brala v potaz ruskou mentalitu a národní tradice a prováděla politiku, která odrážela ruské zájmy. Jak sama napsala: Rozumím mysli lidí a podle toho zvažuji, jaký dopad mohou mít má nařízení," parafrázuje historik.   

"Když byl Alexandr I. v roce 1807 přinucen podepsat s Napoleonem Tylžský mír, věděl, že nebude platit dlouho - nikoliv z důvodu, že by byl nespokojen s podmínkami, ale protože věděl, že nevyhovují celému Rusku. Kupci, kteří byli zvyklí obchodovat s Británií, vyjadřovali pobouření z kontinentální blokády. Armáda bažila po pomstě a běžné obyvatelstvo, kterému v každém kostele vtloukali do hlavy, že Napoleon je ďáblův syn, cítilo hořkou nedůvěru, když vidělo svou vrchnost v objetí s ďáblovým vtělením," vysvětluje expert na ruské dějiny.

"Mnoho lidí zná slova Madame de Staël: 'Metodou vládnutí Rusku je autokracie, limitovaná oprátkou.' Historikové ve skutečnosti tvrdí, že odkaz na oprátku doplnily až pozdější generace. Já bych doplnil další limitaci - nemilosrdnou ruskou revoltou. Spisovatel Dmitrij Merežkovskij prohlásil, že se občas zdá, jakoby se celá ruská historie skládala ze série povstání. Mimochodem, tyto dva faktory, oprátka a povstání, v sobě zřejmě nesou více přirozeného nebezpečí než riziko porážky v příštích volbách," míní Romanov.           

"Lidé ze Západu několikrát stáli na můstku lodi ruského státu také v nedávných dobách. Komunističtí ministři, kteří se dostali k moci po konci carské vlády, byli rovněž ze Západu: jen se modlili k jinému bohu - rusofobovi Karlu Marxovi. Reformisté z 90. let rovněž neukazovali špetku adorace všeho slovanského," uvádí historik.  

Jít proti vůli ruského lidu je nebezpečné

"Jinými slovy, vládnout Rusku dle západního myšlení a proti vůli lidu je velmi riskantní. Vždy to byla pravda a platí to i dnes. Pokus bolševiků instalovat marxismus do ruského života skončil krachem, stejně jako pokusy reformátorů v 90. letech posunout Rusko k západnímu vnímání navzdory veřejné vůli. Jak řekl velký reformátor car Alexandr II.: 'Vládnout Rusku je snadné, ale nanejvýš marné.' V každém případě se vládci pokoušeli plavat proti proudu národního uvažování. To je důvod, proč nikdo neprojevil zájem o bolševickou demokracii, ani tu liberální v 90. letech. Obojí bylo nahrazeno umělou protézou demokracie - umělou končetinou na níž Rusko nadále kulhá. Kritici současného prezidenta by měli pamatovat na to, že Putin představuje hlavní dědictví bývalého ruského prezidenta Borise Jelcina," nabádá Romanov.

"Nicméně Putin je chytřejší než jeho předchůdce a šije svou politiku podle nálad lidu - a v jistých momentech si těmito náladami pomáhá. To je přirozené. Pokud je suverenita tak drahá většině ruského lidu a pokud je ochoten zaplatit jakoukoliv cenu za její zachování či rozšíření, pak Putin bude pevně stát za suverenitou. Pokud se Rusové jednoho dne rozhodnou vrátit Krym, předá ho zpět. Pokud se masám nelíbí politika přicházející z Washingtonu, pak proti ní bude Kreml rovněž vystupovat. Pochopitelně, Rusům se nelíbí spousta věcí, které Putin dělá, ale celkově s ním souhlasí. To vysvětluje jeho bezprecedentní popularitu," tvrdí odborník.

"Tudíž ti, kdo viní samotného Putina, nechápou podstatu. Putin jednoduše slouží tomu, co věří, že je přáním ruského lidu - jelikož je schopen mu porozumět. Je jinou otázkou, zda je uvažování ruského lidu správné, či špatné - a odpověď na ni rozhodně nebude jednoznačná," uzavírá komentář.