Operace by bez ní nebyly možné. Anestezie se úspěšně používá již 180 let

Počátky anestezie je možné hledat již v dobách vyspělých starověkých civilizací. Z časů starého Egypta nebo Sýrie je doloženo provádění chirurgických zákroků, při nichž se tlumila bolest pomocí odvarů z opia nebo mandragory. Pomocí tlumících látek či alkoholu se pokoušeli naši předci bez bolesti vydržet primitivní operace i během středověku až do předminulého století. Jak se postupem času rozvíjelo lékařství jako věda, začaly se zkoušet a uplatňovat nové způsoby uspávání pacientů, aby při operacích nemuseli trpět v bolestech. Úspěch v tomto směru lékaři slavili před polovinou 19. století. 

Psal se 16. říjen roku 1846, je tomu tedy přesně 180 let, kdy vůbec poprvé veřejně a úspěšně provedl operaci za použití anestezie lékař. Jmenoval se William Morton a působil na fakultní nemocnici při Harvardově univerzitě, jeho specializací byla stomatologie a chirurgie. Během praxe ho trápilo, že pacienti během chirurgických zákroků tolik trpí bolestmi a přemýšlel, jak tento problém vyřešit. Jako vhodné řešení se mu zdála inhalace utlumujících látek, což také vyzkoušel. A na podzim roku 1846 svůj experiment veřejně v nemocnici předvedl. William Morton provedl uspání pacienta za pomoci inhalace éteru, chirurg J. C. Warren poté nemocnému odstranil nádor. Pacient po zákroku sám přítomným potvrdil, že skutečně necítil žádnou bolest.

Mortonův pokus byl tedy úspěšný a brzy se mu začali ozývat další lékaři s dotazy, čím to vlastně pacienta uspal. Ten si ovšem utlumující látku nechal pro sebe a veřejně o ní hovořil jako o letheonu. Sám si pak éter coby způsob anestezie nechal Morton patentovat, čímž si proti sobě ovšem poštval řadu kolegů. Ti tvrdili, že to brání všeobecnému využívání anestezie, tak přelomového objevu, který by posunul mílovými kroky dál celou lékařskou vědu. To se však naštěstí nestalo a k lékařskému pokroku přeci jen došlo. Morton si nechal svůj postup patentovat totiž především proto, aby ho nemohl zneužít někdo, kdo není kvalifikovaný a zkušený lékař. Průkopník anestezie William Morton se nedožil vysokého věku. Zemřel v létě roku 1868, ve věku pouhých 48 let ho ranila mrtvice. 

Mortonův odkaz se ale rozšířil do celého světa. Ani ne po půl roce pronikla anestezie i do našich zemí. Na začátku února roku 1847 uspal pacienta v nemocnici v Brně lékař August Göttinger, chirurg a porodník. Jeho prvním operovaným člověkem za použití anestezie byla žena, a to nádenice Anna Dlouhá. Nejednalo se ovšem o porod, jak by se vzhledem k lékařově specializaci dalo přepokládat, ale o amputaci paže. Anna Dlouhá se po operaci brzy zotavila a vypověděla, že při zákroku necítila žádnou bolest. Göttinger již dlouho předtím uvažoval o použití anestezie, úspěšný experiment amerického lékaře Mortona, o němž se dozvěděl při čtení Vídeňských novin, mu dodal odvahu to vyzkoušet v praxi. A v oboru porodnictví našlo využití anestezie nejčastější uplatnění – doktor Göttinger mohl bezbolestně provádět císařské řezy. Lékař Göttinger ale bohužel nevykonával svou praxi dlouho, jeho povolání se mu o dva roky později stalo osudným. Během tyfové epidemie se nemocí od svých pacientů nakazil a v únoru roku 1849 zemřel. Bylo mu pouhých 42 let.

Jenom tři dny po doktoru Göttingerovi provedl operaci za použití anestezie i lékař v Praze. V nemocnici Milosrdných bratří Na Františku uspaného pacienta operoval člen řádu a lékař Celestýn Opitz. V roce 1847 anestezii při chirurgickém zákroku využili i olomoučtí lékaři Josef Cyril Heller a Franz Hauser.