Rusko ovládla nová nebezpečná ideologie, varuje sociolog

Ani socialismus, ani demokracie

Náboženské a vojenské prvky ve školních osnovách, revizionismus v hodinách dějepisu, výstavba nových chrámů a pomníků - to vše má podle sociologa konsolidovat, upevnit a udržovat postoje a způsob života, které se uchytily v Rusku.   

V 90. letech se ruské společnost vydala z ruin státního socialismu směrem k demokratickému politickému systému a tržní ekonomice, poukazuje expert. Vysvětluje, že v polovině té dekády hospodářské poměry v Rusku dosáhly bodu, kdy většinou svědčily jak vlastníkům, tak manažerům, stejně jako těm, kteří stáli někde mezi nimi, tudíž bylo dosaženo jisté rovnováhy.   

"Pochopitelně, tato rovnováha nesvědčila většině obyvatelstva, ale vyhovovala menšině, která držela většinu statků ruské společnosti," pokračuje odborník. Uvádí, že většinou se jednalo o směs zdrojů a majetku často pochybného původu a z tohoto důvodu daná moc a vlastnictví mohly existovat jen tak dlouho, dokud se dařilo udržet tehdejší řád. To často spočívalo pouze udržení určitých osob v jistých pozicích, doplňuje Levinson.  

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Takový mezistav vyhovoval nejvíce velké třídě postsovětských byrokratů, kteří ovládali práva, pravidla a regulace, stejně jako metody jejich selektivní aplikace či naopak přehlížení, píše sociolog. Zdůrazňuje, že tyto osoby neměly zájem na návratu socialismu, jelikož věděly, že jejich pozice je silnější než pozice úřednictva za sovětské éry. Zároveň necítily potřebu postupovat směrem k buržoazní demokracii a jejím nezávislým soudům a odděleným složkám moci, kterým by ruský lid "stejně neporozuměl", dodává expert.      

Buržoazie, která se zformovala spolu s byrokracií - tedy noví vlastníci - také nechtěla návrat k sovětskému socialismu, ale zároveň se jí nelíbila západní forma rozvinutého kapitalismu s transparentností, standardy a audity, podotýká Levinson. "Je to perfektní! Zůstaňme chvíli zde," parafrázuje sociolog uvažování postsovětské elity s tím, že tak vznikla strana stoupenců statutu quo a konzervatismus představoval instinktivní náladu ještě před tím, než se stal v Rusku ideologií.

Uvedené skupiny potřebovali dle Levinsona brzdit demokratické reformy nastartované v předchozím období a začalo neustálé, sílící rozvolňování nových sociálních institucí, přičemž fungovala jakákoliv záminka. Veřejnost pouze tiše přihlížela a zdálo se, že příslib demokracie jí byl odpírán, stejně jako dříve příslib komunismu, pokračuje odborník.  

Specifické Rusko

"Tato frustrace vedla k četným komplikacím a patologiím v masovém vědomí," soudí expert. Za první důkaz tohoto jevu považuje myšlenku, že Rusko potřebuje zvláštní demokracii, takovou, která jednoznačně není stejná jako ta západní, což se následně rozvinulo do širší a  politicky příhodné myšlenky o specifické ruské cestě.  

Její podstata spočívala v tom, že Rusko očividně zaostávalo na stejné cestě, kterou se vydaly západní země, a bylo zřejmé, že je nikdy nedohoní, vysvětluje Levinson. Konstatuje, že se tedy objevily myšlenky o čínské cestě, aniž by se příliš šeptalo o soutěžení s touto zemí. Zároveň však téměř nikdo nechtěl přiznat, že Rusko zaostává, tudíž byl obyvatelům předložen obraz osamoceného Ruska na zvláštní cestě, tvrdí odborník.

"Tato myšlenka je pohodlná, ale nelze u ní skončit," uvádí sociolog. Vysvětluje, že logika ruské výjimečnosti v průběhu času vedla k myšlence specifických práv, nebo-li přesvědčení, že Rusko může dělat věci, které jiní nemohou. Po anexi Krymu tak ruští politici nalezli stovky důvodů, proč byla legitimní a správná, konstatuje odborník. Dodává, že masové vědomí se příliš nestaralo o podrobnosti, ale snažilo se pevně držet přesvědčení, že Rusko jednoduše jednalo správně a skutečnost, že si všichni ve světě myslí opak, tuto správnost pouze potvrzuje.

V pravdě specifická cesta od sovětského socialismu k částečnému státnímu kapitalismu mnoho Rusů zmátla, pokračuje Levinson. Tvrdí, že právě pro ně byl vymyšlena překvapivě levný a účinný lék v podobě ultrakonzervatismu, kdy velké televizní kanály denně promítají staré sovětské filmy a do populární kultury jsou implementovány symboly sovětské a carské éry.  

Ruští představitelé si uvědomili, že ultrakonzervatismus - skrze systematické dávkování virtuální minulosti - umožňuje udržet pro elity potřebný statut quo, myslí si expert. Soudí, že tak vznikl unikátní konsensus mezi veřejností a úřady, který prokázal svou cenu tím, že dvě třetiny ruských obyvatel nyní souhlasí s politikou hlavního představitele režimu, Vladimira Putina, kterou prosazuje od počátku století.    

"Nedávné konverze milionů dalších Rusů zvýšily podporu prezidenta nad 80 procent," píše Levinson. Uzavírá, že tyto změny a přeměna ultrakonzervatismu v nový aktivismus s cílem zastrašit a provokovat okolní nepřátelský svět, jsou již tématem pro další a velmi důležitou debatu.