Polská posypová sůl je jedlá, tvrdí hygienici

Zkoušky technické soli se uskutečnily v laboratoři Velkopolského národního sanitárního institutu (WPIS).

"Výsledky zkoumání vylučují možnost ohrožení života nebo zdraví lidí," řekl hygienik Andrzej Trybusz na tiskové konferenci v Poznani. Podle něj expertizy ukazují, že sůl, která se hygienikům zatím dostala do laboratoře, nemůže mít negativní dopad na život a zdraví lidí.

Hygienici zkoumali tři vzorky jedlé soli a dva vzorky soli technické, která se používá pro chemický a energetický průmysl, pro posyp silnic v zimním období nebo pro zpracování kůží. Tuto sůl ale pětice podnikavců prodávala jako sůl jedlou potravinářským závodům.

Pracovníci WPIS zkoumali u vzorků 13 parametrů včetně úrovně jódu nebo přítomnosti těžkých kovů a sulfátů. Zinku bylo ve vzorcích od dvou do osmnácti procent. Norma je přitom 20 procent. Nepotvrdila se ani přítomnost arzénu a olova.

Množství rtuti bylo zanedbatelné. Odborníci naměřili také nízkou úroveň kadmia a mědi. Ve vzorcích bylo zvýšené množství síranů, a to 2,116 procenta. Sůl mořská ale může mít až šest procent síranů a je považována za zdravou.

Zatím nejsou známy výsledky studií soli, které provedl Národní veterinární institut (NVI) v Puławě. Podle hygieniků je ale sůl neškodná, a tak se potravinářské výrobky, které by technickou mohly obsahovat a které jsou už na trhu, stahovat z prodeje nebudou.

Další produkty s technickou solí se ale na pulty prodejen už nedostanou.

Aféra se technickou solí v potravinách vypukla předminulý týden, kdy na ni upozornil pořad Uwaga (Pozor) polské stanice TVN. Pět lidí ze tří firem od roku 1999 levně nakupovalo technickou sůl určenou na posyp silnic a prodávala ji se zhruba trojnásobným ziskem jako sůl jedlou.

Technickou sůl prodávala vratislavská firma Anwil v jedné ze svých provozoven ve městě Włocławek. Společnost se po propuknutí skandálu bránila, že sůl na posyp silnic neohrožuje přímo zdraví lidí a že na smlouvách je jasně uvedeno, že se nejedná o kuchyňskou sůl.