NÁZOR - Mnozí tvrdí, že uplynula již dlouhá staletí od doby, kdy bylo Středomoří považováno za hybatele dějin, poukazuje editorial serveru The Guardian. Prestižní britský deník varuje, že velmoci a pobřežní státy, které si snaží přivlastnit tamní fosilní bohatství, dnes opět soupeří o ovládnutí oblasti, nebo přinejmenším jejích východních vod.
Ohnisko napětí
Problém se objevil minulý měsíc, kdy turecká fregata doprovázející ropnou a plynovou průzkumnou loď kolidovala s řeckým vojenským plavidlem, nastiňuje The Guardian. Dodává, že od té doby planou vášně a nevyřešená otázka Kypru vytváří ohnisko napětí mezi oběma zeměmi.
K řeckým lodím v okolí Kypru se minulý týden přidala plavidla Francie, Itálie a Spojených arabských emirátů, zatímco Turecko oznámilo, že uspořádá společné námořní cvičení s Ruskem, upozorňuje editorial. Dává zapravdu stanovisku NATO, že napětí je nutné zmírnit, a oceňuje, že aliance již zahájila jednání s cílem spor urovnat.
"Členové NATO by si měli vyměňovat slova, nikoliv rány," pokračuje britský server. Zároveň varuje, že v Turecku dochází během prezidentství Recepa Tayyipa Erdoğana k příklonu k autoritářství.
Turecký vojenský, ekonomický a kulturní vliv se rozšiřuje a od dob Osmanské říše nevedla turecká armáda své operace v tolika částech světa, upozorňuje prestižní deník. Podotýká, že turecké jednotky a drony například nedávno zachránily před vojenskou porážkou mezinárodně uznanou vládu Libye v Tripolisu.
Navzdory hospodářské recesi v důsledku pandemie se turecké firmy prosazují na globální úrovni, když těží z levné ceny práce, kterou dále zlevňuje slabá turecká měna, i přístupu k evropským trhům, uvádí The Guardian. Připomíná, že Erdoğan si také získal sympatie sunnitského arabského světa, když přijal na 4 miliony syrských uprchlíků.
"Erdoğana zlobí to, že jeho země nemůže prozkoumávat a využívat středomořského dna," pokračuje britský deník. Soudí, že podle prezidenta zní otázka, proč by Turecko nemohlo těžit z tamního bohatství, když tak mohou činit Egypt, Izrael a Kypr.
Ankara tvrdí, že pás řeckých ostrovů brání Turecku využívat vlastní pobřežní zdroje a je otázkou, do jaké míry lze toto souostroví u tureckého pobřeží brát v potaz při vymezení hranic výsostných ekonomických zón, přiznává The Guardian. Dodává, že konvence OSN o námořním právu sice podporuje Řecko a současný stav, ale Turecko ji nepodepsalo.
Něco za něco
Erdoğan pojímá tento mezinárodní spor jako součást svého revizionismu, protože z politického hlediska nepovažuje založení moderního Turecka jako vítězství, ale jako ztracenou příležitost, vysvětluje prestižní server. Doplňuje, že právě proto jsou územní ztráty na základě smlouvy z Lausanne z roku 1923, která určila hranice moderního Turecka, včetně ostrovů v Egejském moři, aktuálně srdcem Erdoğanovy zahraniční politiky.
Boj starých nepřátel o hranice, plynová naleziště a národní hrdost může region destabilizovat, varuje editorial. Deklaruje, že spor o fosilní paliva by se měl vést pouze ohledně toho, jak je přestat používat.
Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.Arabské mocnosti a Izrael, které znepokojuje Erdoğanova verze politického islámu, se přiklánějí k Řecku, nastiňuje renomovaný deník. Podotýká, že Turecko přitom možná středomořské fosilní zdroje vůbec nepotřebuje, protože minulý měsíc narazilo na ložiska plynu v Černém moři.
"Washington, tradiční garant míru mezi egejskými rivaly z NATO, víceméně mlčí. EU má otevřené dveře, aby jednala," naznačuje The Guardian. Připomíná, že Německo, které dříve s Erdoğanem dojednalo úmluvu o zastavení přílivu syrských běženců do Evropy, již citlivě vyzvalo k rozhovorům.
Podle britského deníku existuje prostor pro dohodu "něco za něco", protože EU již pohrozila uvalením sankcí na turecký plynový a ropný sektor, které lze v případě dalšího "řinčení zbraněmi" rozšířit. A pokud chce Erdoğan být respektovaným a odpovědným partnerem, musí se tak začít chovat, zdůrazňuje editorial.
Související

Zemětřesení u Rhodosu otřáslo Středomořím. V Turecku zemřelo dítě

V Istanbulu začalo nové kolo jednání mezi Ruskem a Ukrajinou. S Turky místo Američanů
Turecko , Řecko , Recep Tayyip Erdogan , NATO , EU (Evropská unie)
Aktuálně se děje
včera

Důchody a novinka ohledně tisícovky navíc. V červenci nastává změna
včera

Australanka je vinná z trojnásobné vraždy. Smrtícím prostředkem se staly houby
včera

Dva incidenty na D3. Dálnici uzavřely hořící kamion i nehoda
včera

Vláda zakázala čínské služby ve státní správě. Znovu řešila i páteční blackout
včera

Rusko může za sestřelení letounu MH17 nad východní Ukrajinou, rozhodl soud
včera

Předsezónní strasti a radosti fotbalové Slavie. Hlásí posily i zranění, zůstane kouč Trpišovský?
včera

Fico promluvil u soudu, ale nikoliv osobně. Atentátník odmítá doživotí
včera

Šok v Red Bullu: Christian Horner po dvou dekádách končí na pozici šéfa
včera

Izrael chce přesídlit lidi z Gazy do „humanitárního města“. Šlo by zřejmě o válečný zločin
včera

Norskem otřásá skandál. Syn korunní princezny je obviněn ze znásilnění
včera

Pavel: Rusko musí pochopit, že je nutné jednat. Válka jinak může trvat roky
včera

Pravda o americké vojenské pomoci Ukrajině. Má dorazit další, Trump už ji slíbil
včera

Schillerová si neúspěch u Ústavního soudu vyložila po svém. Mluví o dobré zprávě
včera

Trump údajně hrozil Putinovi, že nechá bombardovat Moskvu. Vyhrožovat měl i Číně
včera

Předpověď počasí už s extrémy nepočítá. Meteorologové upřesnili výstrahu
včera

Unijní ostuda: Jen jedna z 27 zemí si splnila úkol. Šlo přitom o klima
včera

Důchodová reforma platí. ANO u Ústavního soudu narazilo
včera

Povodně v Texasu už mají přes sto obětí. Zemřely desítky dětí, padají první obvinění
včera

Nové informace o rozsahu škod pro íránský jaderný program. Šéf rozvědky promluvil
včera
Putin tak dlouho ignoroval Trumpa, až ho rozzuřil. USA mohou brzy promluvit jazykem síly
Po celé měsíce vystupoval americký prezident Donald Trump ve vztahu k válce na Ukrajině zdrženlivě. Jeho vyjádření byla sice často ostrá v tónu, ale obsahově střídmá – ať už směrem ke Kyjevu, nebo Moskvě. Bylo zřejmé, že jeho primárním cílem je uklidnit ruského prezidenta a přimět ho k větší vstřícnosti vůči požadavkům Ukrajiny i západních spojenců. Jenže s rostoucí neochotou Vladimira Putina ustoupit se tento přístup začal jevit jako neúčinný. Změna na sebe nenechala dlouho čekat.
Zdroj: Jakub Jurek