Francie ohlásila první případ eboly na svém území

Demokratická republika Kongo oficiálně vyhlásila novou epidemii eboly sice minulý měsíc, avšak odborníci se domnívají, že virus se v této středoafrické zemi skrytě šířil již několik týdnů předtím. Podle potvrzených údajů tam nákaze podlehlo již více než 260 lidí a celkový počet infikovaných přesáhl hranici jednoho tisíce. Francouzské ministerstvo ve svém středečním sdělení zároveň zdůraznilo, že riziko šíření nákazy mezi běžnou populací v zemi je velmi nízké.

Místní úřady již zahájily intenzivní práci na dohledávání všech osob, které mohly přijít s nakaženým lékařem do přímého kontaktu. Nejvyššímu riziku nákazy čelí v podobných situacích právě zdravotničtí pracovníci, jelikož virus ebola se mezi lidmi přenáší prostřednictvím tělesných tekutin. Současné šíření nemoci má navíc na svědomí specifický kmen Bundibugyo, proti kterému v současné době neexistuje žádná schválená a účinná vakcína.

V reakci na tuto situaci zavedla Francie nový specializovaný monitorovací systém, který je určen pro všechny humanitární pracovníky vracející se z Demokratické republiky Kongo zpět do vlasti. Cílem tohoto opatření je včasný záchyt případných dalších infikovaných osob. Jedná se o preventivní krok, který má zajistit maximální bezpečnost a kontrolu nad situací u navrátivců z rizikových oblastí.

Ebola je vzácné, ale vysoce nebezpečné virové onemocnění, které u lidí a některých primátů způsobuje těžkou krvácivou (hemoragickou) horečku. Úmrtnost se u tohoto onemocnění pohybuje v závislosti na konkrétním kmeni viru a dostupnosti lékařské péče od 25 % do 90 %. Virus poprvé identifikovali vědci v roce 1976 u řeky Ebola v Demokratické republice Kongo, od níž získal své jméno.

Přirozeným rezervoárem viru v přírodě jsou kaloni (plodožraví netopýři), od kterých se mohou nakazit lesní zvířata a následně člověk. Mezi lidmi se pak ebola šíří výhradně přímým kontaktem s tělesnými tekutinami nakažené osoby, jako je krev, sliny, pot, zvratky nebo moč. K přenosu může dojít také prostřednictvím kontaminovaných předmětů, například injekčních stříkaček nebo ložního prádla, přičemž virus se nešíří vzduchem.

Inkubační doba nemoci, tedy čas od nakažení po projev prvních příznaků, trvá obvykle 2 až 21 dní. Počáteční symptomy se velmi podobají chřipce nebo malárii, což zpočátku komplikuje správnou diagnózu. Pacienti trpí náhlým nástupem vysokých horeček, silnou únavou, bolestmi svalů, kloubů, hlavy a krku. V této fázi ještě nakažený člověk není pro své okolí infekční.

S postupem nemoci se objevuje zvracení, průjem, selhávání jader a ledvin a typické vnitřní i vnější krvácení. Krev se může objevit ve zvratcích, stolici nebo může unikat z dásní, nosu a pod kůži. Smrt nastává nejčastěji v důsledku multiorgánového selhání a těžkého šoku způsobeného ztrátou tekutin. Lidé, kteří infekci přežijí, mívají v těle protilátky po dobu desítek let.

Léčba eboly se zaměřuje především na intenzivní podpůrnou péči, která zahrnuje doplňování tekutin, udržování krevního tlaku a kyslíku a léčbu přidružených infekcí. Proti nejrozšířenějšímu kmeni Zaire již existují účinné vakcíny a schválené léky na bázi monoklonálních protilátek. Proti jiným variantám, jako je například kmen Bundibugyo, se však očkování a specifické léky stále teprve vyvíjejí.