PŮVODNÍ ZPRÁVA | Írán podle jaderného fyzika Wagnera pravděpodobně obohacuje uran s cílem získat jadernou zbraň

Dvanáctidenní ozbrojený střet mezi Íránem a Izraelem skončil v úterý příměřím, které oznámil americký prezident Donald Trump. Konflikt podle dostupných tvrzení vyvolala izraelská snaha o likvidaci íránského jaderného programu a zároveň neúspěch diplomatických jednání mezi Teheránem a Washingtonem.

Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) byly v lednu 2023 v íránském zařízení v Natanzu detekovány stopy uranu obohaceného na 83,7 % izotopem U-235. Agentura zároveň v květnu 2025 uvedla, že Írán aktuálně disponuje 408,6 kilogramy uranu obohaceného na 60 %.

Redakce EuroZprávy.cz se v této souvislosti obrátila na jaderného fyzika Vladimíra Wagnera z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR s otázkou, zda se Írán skutečně snaží vyrobit jadernou zbraň. „Přírodní uran má obohacení 0,7 % štěpným izotopem uranu 235. Speciální reaktory, jako jsou například ty, které využívají pro moderaci těžkou vodu, mohou pracovat i s přírodním uranem. Většině klasických energetických reaktorů využívajících k moderaci lehkou vodu, tlakovodních či varných, stačí relativně nízké obohacení mezi 3 až 8 %,″ uvedl Wagner.

Vysvětlil, že výzkumné a školní reaktory potřebují často vyšší obohacení, ale i u těchto zařízení by nemělo přesáhnout 20 %. „Uran s obohacením do 20 % se označuje jako nízko obohacený uran LEU (Low-Enriched Uranium). Takový se nepovažuje za nebezpečný z hlediska možnosti využití pro práce na získání jaderné zbraně,“ dodal.

Naopak uran s vyšším obohacením už představuje bezpečnostní riziko. „Při vyšším obohacení mluvíme o vysoce obohaceném uranu HEU (High-Enriched Uranium), na zacházení s ním jsou kladeny daleko vyšší nároky. Existují specifické typy malých reaktorů, které potřebují vysoké obohacení. Jde například o některé reaktory na letadlových lodích nebo ponorkách, které potřebují obohacení i okolo 60 %,“ uvedl fyzik.

Wagner upozornil, že existují i ještě vyšší stupně obohacení, které již spadají do kategorie zbraňového materiálu. „Ještě specifičtější typy reaktorů, jako jsou ty využívané ve vesmíru, tak některé z nich potřebují ještě vyšší obohacení. To dosahuje už hodnot považovaných za bombový stupeň obohacení, což je 85 %. Na výrobu jaderné zbraně je potřeba právě takový uran, ještě lépe s obohacením přes 90 %,″ vysvětlil.

Pro civilní účely podle něj Írán takto vysoké obohacení nepotřebuje. „Specifická zařízení potřebující vyšší obohacení Irán s největší pravděpodobností realizovat neplánuje. Je tak naopak vysoce pravděpodobné, že obohacování přes 20 % až na 60 % a dokonce až přes 80 % je cílené na získání jaderné zbraně,“ zdůraznil Wagner.

Připomněl také, že íránské reaktory v Bušehru typu VVER-1000 potřebují palivo s obohacením nižším než 10 %. „Případné školní nebo výzkumné reaktory, které by Irán chtěl realizovat pro svůj jaderný výzkum a vzdělávání, vystačí s nízko obohaceným uranem do 20 %,“ dodal.

„Ta potřebuje obohacení dostatečného množství uranu přes 85 % a spíše i 90 %. To množství je více než 15 kg pro sofistikovanou konstrukci zbraně s velmi vysokým obohacením a s využitím neutronového zrcadla. Pro jednodušší konstrukci bez zrcadla a s horší kvalitou bombového uranu je potřeba 44 kg a více,“ upozornil fyzik.

Jak funguje obohacování uranu?

Wagner pro EuroZprávy.cz podrobně popsal různé fyzikální metody, které se používají k obohacování uranu – tedy k procesu nezbytnému pro výrobu paliva pro jaderné reaktory, ale potenciálně i pro konstrukci jaderných zbraní. „Protože chemické vlastnosti různých izotopů se liší velmi málo, musí se používat fyzikální metody, které využívají rozdílné hmotnosti izotopů uranu 235 a 238. Problémem a velkou výzvou je velmi malý rozdíl hmotností izotopů těžkého prvku,“ vysvětlil Wagner.

Z historického hlediska připomněl využití difuzní metody. „Když tak vezmeme tu nejrychleji difundující část sloučeniny uranu, máme větší podíl lehčího uranu 235. Tato metoda byla využita pro získání prvního zbraňového uranu v projektu Manhattan,“ uvedl odborník.

V současnosti je však podle něj mnohem rozšířenější metoda odstředivek, tzv. centrifug. „Zde se využívá toho, že odstředivá síla působící na těžší izotop uranu je větší a umožňuje tak oddělovat dva izotopy s různou hmotností,“ pokračoval.

Tuto technologii aktivně využívá i Írán, který podle Wagnera pořídil velké množství moderních odstředivek. „Problém totiž je, že separace izotopů a tím i obohacování je velmi neefektivní a čím vyšší obohacení, tím je to náročnější. Proto se proces musí opakovat mnohonásobně. To je důvod, proč v iránském podzemí běžel neustále obrovský počet odstředivek,“ popsal fyzik.

Další existující metodou je laserové obohacování. „Každý izotop má trochu jiné hladiny pro buzení laserovým zářením. Laserem tak můžeme excitovat jen jeden z izotopů a pak jej oddělit,“ přiblížil Wagner.

Podle něj má tato metoda potenciál výrazně snížit náklady na produkci paliva pro jaderné elektrárny. „Vyžaduje však modernější a náročnější technologie. Cena asi není u vojenských projektů rozhodující a finanční náročnost použité metody obohacování není asi tou podstatnou překážkou, která stojí mezi Iránem a jadernou zbraní,“ zdůraznil.