Jak překonali migranti opevněnou hranici? Proč zamířili zrovna do Ceuty? Otázky, na které se ptá celý svět

Většina lidí se do enklávy snažila dostat přeplaváním mořských úseků z přilehlých marockých měst, případně překonáním opevněných hraničních zábran. Španělské bezpečnostní složky sice v součinnosti s armádou situaci postupně stabilizovaly a převážnou většinu příchozích vrátily zpět na marockou stranu, samotný incident však znovu otevřel otázku bezpečnosti a geopolitické zranitelnosti tohoto specifického území.

Spolu se sousední Melillou představuje Ceuta jedinou pozemní hranici mezi Evropskou unií a africkým kontinentem. Pod španělskou správou leží toto území již od konce šestnáctého století a jeho obyvatelstvo tvoří pestrá směs křesťanských a muslimských obyvatel, kteří zde dlouhodobě žijí v relativní harmonii. Maroko však španělskou svrchovanost nad oběma enklávami oficiálně neuznává a často o nich hovoří jako o okupovaných územích.

Pro lidi z celé Afriky hledající v Evropě únik před chudobou či branou ke stálému azylu představují obě enklávy klíčové cesty. Právě proto jsou hranice Ceuty i Melilly mimořádně silně opevněny. Přestože jsou mnozí zachycení migranti okamžitě vraceni zpět, část z nich končí v ubytovacích centrech, kde čeká na vyřízení žádostí o azyl, což z obou měst dělá trvalé ohnisko migračního tlaku.

Historie obou španělských držav pamatuje již řadu tragických incidentů. V roce 2022 přišly při pokusu o masivní překonání plotu v Melille dospělé i mladistvé oběti, přičemž podobné neštěstí potkalo Ceutu i v roce 2014, kdy se desítky lidí pokusily překonat hraniční vlnolamy. Ačkoliv počty příchozích přes severoafrické enklávy obvykle bývají nižší než na Kanárské či Balárské ostrovy, současný výkyv zcela vybočil ze všech dosavadních statistik.

Otázka, jak je možné, že hranici v krátkém čase překonalo tak obrovské množství lidí, zatím zůstává bez oficiálního vyjádření z marocké strany. Analytici i pozorovatelé se však přiklánějí k názoru, že za náhlým uvolněním hraničních kontrol stojí geopolitická hra a geopolitická rivalita mezi Marokem a sousedním Alžírskem.

Diplomatické napětí mezi Madridem a Rabatem má své historické kořeny. Podobná masová vlna zasáhla Ceutu v květnu 2021, kdy Maroko záměrně polevilo v hraničních kontrolách v reakci na to, že Španělsko umožnilo léčení vůdce hnutí Polisario, které bojuje za nezávislost Západní Sahary. Krizové vztahy se tehdy podařilo urovnat až ve chvíli, kdy Španělsko změnilo svůj neutrální postoj a podpořilo marocký autonomní plán pro toto sporné území.

Současný kolaps kontrol však neprodleně navázal na nedávnou oficiální návštěvu španělského premiéra Pedra Sáncheze v Alžíru. Byla to první cesta španělského předsedy vlády do Alžírska po čtyřech letech, což signalizovalo výrazné Oteplení vztahů s tímto marockým rivalem. Právě Alžírsko totiž dlouhodobě podporuje hnutí Polisario a kroky Madridu směrem k Alžíru vyvolaly v Maroku značnou nelibost.

Odborníci na migraci upozorňují, že takový počet lidí se na hranicích neobjeví přes noc bez vědomí či tiché tolerance místních úřadů. Maroko tak podle všeho použilo uvolnění hraničního režimu jako páku k demonstraci vlastní síly a vlivu, přičemž dobře vědělo, že nekontrolovaný příliv běženců vyvolá na evropském kontinentu silné politické otřesy a vzájemné rozepře mezi členskými státy.

Španělský premiér Sánchez označil narušení hranic za přímé porušení územní celistvosti země a na místo okamžitě povolal armádní posily. Důvodem nečekaného náporu však podle něj byla také činnost pašeráckých gangů, které mezi migranty rozšířily zkreslené informace o nedávném verdiktu španělského Nejvyššího soudu týkajícím se navracení osob zachycených na moři.

Záběry zmatku a utrpení na hranicích vyvolaly vlnu reakcí po celé Evropě a vyostřily vnitřní spory o společnou migrační politiku. Zatímco pravicoví politici z některých unijních zemí obvinili Španělsko z příliš měkkého přístupu k nelegální migraci, Francie reagovala zpřísněním kontrol na svých hranicích se Španělskem a italská vláda dokonce vyzvala k pozastavení členství Španělska v schengenském prostoru.