Proč jsou útoky na Kyjev navzdory krytům tak ničivé? Na vině je hned několik faktorů

Jedním z hlavních důvodů vysokého počtu obětí je podle webu Kyiv Post samotná povaha útoků, které kombinují balistické rakety, střely s plochou dráhou doletu i útočné drony. Ruská armáda tyto zbraně vysílá v několika vlnách současně, aby zahltila ukrajinskou protileteckou obranu. Přestože se ukrajinským silám daří zlikvidovat velkou část vzdušných hrozeb, neustálý nedostatek obranných systémů a munice umožňuje některým střelám proniknout. Smrtící nebezpečí navíc představují i samotné trosky sestřelených raket dopadající na hustě obydlené čtvrti.

Podle oficiálních dat městské správy disponuje Kyjev více než čtyřmi tisíci objektů určených k ukrytí obyvatel, které by teoreticky měly pojmout dvě třetiny populace. Kapacity jsou však po městě rozloženy velmi nerovnoměrně. Zatímco v centru a u vládních čtvrtí je krytů dostatek, lidnatá sídliště na okraji metropole trpí jejich kritickým nedostatkem. Příkladem je rozsáhlé sídliště Troješčyna s centy tisíc obyvatel, kde základní síť krytů tvoří pouhá hrstka podzemních objektů.

Dalším zásadním problémem je fakt, že většina vykazovaných prostorů nejsou reálné kryty, ale pouze víceúčelové objekty. Jako oficiální úkryty jsou v městských mapách vedeny například nadzemní garáže nebo podchody pod frekventovanými silnicemi. Přestože podchody s masivním železobetonovým stropem poskytují dobré základní chránění před tlakovou vlnou a střepinami, chybí jim potřebné zázemí pro dlouhodobější pobyt a v zimních měsících v nich panují mrazivé průvany.

Vedle nevhodné architektury narážejí civilisté na čistě praktické překážky, z nichž nejzávažnější je fyzická nedostupnost. Řada prostor určených k ukrytí, zejména v areálech škol a školek pocházejících ze sovětské éry, zůstává během nočních náletů uzamčena. Důvodem bývá nedostatek financí na noční hlídače nebo nedůslednost správců budov, což obyvatelům v okolí znemožňuje se do úkrytu v případě hrozícího nebezpečí vůbec dostat.

Stávající síť civilní ochrany je z drtivé většiny zastaralá. Drahé rozpočtové alokace na opravy a budování nových krytů se daří čerpat jen zčásti a od počátku plnohodnotné invaze vznikly v celé metropoli pouze čtyři zcela nové kryty. Město sice investovalo miliardy hřiven do rekonstrukcí starších prostor, rozšiřování kapacity však výrazně zaostává za potřebami obyvatel. Kritici upozorňují, že radnice současně financuje nákladné dopravní projekty, zatímco výstavba bezpečnostní infrastruktury stagnuje.

I tam, kde jsou k dispozici modernizované a dobře vybavené kryty s přímotopy, wi-fi a místy na spaní, je obyvatelé často záměrně nevyužívají. Hlavní roli hraje extrémně krátký časový úsek od vyhlášení poplachu do samotného dopadu rakety. U balistických střel mají lidé na přesun často méně než dvě minuty. Pro obyvatele vyšších pater panelových domů je tak prakticky nemožné opustit byt, seběhnout dolů a doběhnout do nejbližšího krytu dříve, než dojde k výbuchu.

Neméně významným faktorem je chronické vyčerpání populace. Vzhledem k tomu, že masivní letecké útoky probíhají opakovaně několikrát týdně v nočních hodinách, strávit celou noc v metru nebo suterénu znamená ztrátu spánku. Lidé jsou však následující den vystaveni běžným pracovním nárokům, jelikož zaměstnavatelé mimo kritickou infrastrukturu úlevy neposkytují. Mnozí obyvatelé proto vědomě podstupují riziko a zůstávají v posteli, aby byli schopni fungovat v zaměstnání.

Nejčastější alternativou pro ty, kteří zůstávají během náletů doma, se stávají sklepy obytných domů. Ani ty však nepředstavují bezpečné řešení. U starší zástavby hrozí při přímém zásahu zřícení konstrukce, zavalení únikových cest a následné udušení nebo uhoření ukrytých osob. Doplňkovým rizikem bývá staré potrubí teplovodů či plynovodů, jehož poškození může suterénní prostory v krátkém čase zatopit nebo zamořit.

Z tohoto důvodu velká část městské populace preferuje zůstat přímo ve svých bytech a spoléhá na takzvané pravidlo dvou zdí. Lidé se během poplachu přesouvají do chodeb, předsíní či koupelen bez oken. První vnější zeď má pohltit hlavní náraz a tlakovou vlnu, zatímco druhá zeď zachytí odletující střepiny a rozbité sklo. Tato metoda sice nedokáže zabránit následkům přímého zásahu budovy, účinně však chrání před nejčastější příčinou zranění v obytných zónách.

Vojenské zkušenosti z frontových měst přesto ukazují, že přesun do nižších pater či suterénu nabízí vyšší šanci na přežití než setrvání na horních podlažích, která bývají při zásahu zničena jako první. Oborníci proto navrhují systémové zpevňování sklepů starších domů pomocí ocelových vzpěr, což by představovalo poměrně rychlé a dostupné řešení. Podobné úpravy by dokázaly zabránit zřícení stropů a poskytly obyvatelům čas potřebný pro zásah záchranářů.

Ačkoliv nová ukrajinská legislativa již od roku 2023 ukládá povinnost vybavovat všechny nově stavěné budovy a obchodní centra odolnými železobetonovými kryty, toto opatření řeší pouze budoucnost. Pro miliony lidí žijících v desítkách tisíc starších panelových a cihlových domů se podmínky nemění. Obyvatelé Kyjeva tak i nadále denně vyvažují riziko mezi fyzickým nebezpečím Ruskem vysílaných raket a každodenní potřebou přežít v těžkých válečných podmínkách.