Není to jen válka. Klimatická krize je pro globální ekonomiku stále větší hrozbou

Tato varování přicházejí v době, kdy Francii a Španělsko sužují ničivé lesní požáry doprovázené rekordně vysokými teplotami. Kromě přímých lidských tragédií a škod na majetku přinášejí tyto živelní pohromy obrovské hospodářské ztráty. Podle zástupců centrální banky je stále jasnější, že rostoucí frekvence extrémních výkyvů počasí představuje bezprostřední riziko pro stabilitu celého finančního sektoru.

Sledování a vyhodnocování dopadů rozpadu přírodních struktur je podle odborníků podstatně složitější než měření následků jednorázové živelní pohromy. Ekosystémové služby totiž zahrnují širokou škálu přínosů, od zajištění pitné vody přes výrobu energie v vodních elektrárnách až po podporu zemědělství a rybolovu. Pokud dojde k narušení těchto vazeb, projeví se to v celém hospodářském řetězci.

Elderson zdůrazňuje, že rizika spojená s ochranou přírody mají přímý dopad na úvěrové selhání, celkový hospodářský růst i míru inflace. Zahrnutí těchto aspektů do ekonomických modelů už dávno není otázkou ekologického aktivismu, ale představuje samotné jádro finanční a cenové stability. Ztráta biologické rozmanitosti totiž přímo ohrožuje základy, na kterých funguje moderní tržní hospodářství.

Jako klíčový orgán dohlížející na největší evropské bankovní domy spouští Evropská centrální banka rozsáhlý program. Jeho cílem je podrobně zmapovat, jakým způsobem se může degradace životního prostředí přenést do bilancí finančních institucí. Výsledky analytických prací, které ukážou konkrétní mechanismy vzniku úvěrových ztrát pro banky v eurozóně, plánuje instituce zveřejnit ještě v průběhu letošního roku.

Holandský právník a bankéř patří k dlouholetým průkopníkům této problematiky v mezinárodním měřítku. V roce 2017 stál u zrodu globální sítě centrálních bank a dohližitelů, jejímž účelem bylo vyvinout standardy pro řízení klimatických rizik. Tato iniciativa postupně sdružila přes stovku klíčových finančních institucí z celého světa, které usilují o zodpovědnější přístup k investicím.

Snahy o prosazování zelené agendy ve finančním sektoru se však potýkají s politickými překážkami, zejména ze strany Spojených států pod vedením prezidenta Donalda Trumpa. Bílý dům v loňském roce americkou účast v této mezinárodní platformě ukončil, čímž nechal iniciativu v oblasti klimatických rizik převážně na evropských bedrech. Americká administrativa dalším zapojením do těchto struktur nechce omezovat fosilní průmysl.

Navzdory rozdílným přístupům na globální scéně zůstávají evropské bankovní domy přesvědčeny o nutnosti tato rizika řešit. Podle zástupců Evropské centrální banky už v evropském prostoru neexistuje finanční ústav, který by závažnost těchto hrozeb zpochybňoval. Čas na ignorování environmentálních dopadů na bankovní sektor tak definitivně vypršel.