Osudy pohřešovaných Ukrajinců. Je jich přes 60 tisíc, ale Rusové mlčí

Od počátku rozsáhlé ruské invaze na Ukrajinu je hlášeno více než 61 tisíc pohřešovaných osob, a to jak z řad vojenského personálu, tak civilistů. Na alarmující statistiku upozornila britská stanice BBC.

U vojáků stále existuje naděje, že by mohli být objeveni v rámci budoucích výměn zajatců, což se již v některých případech potvrdilo. Osud civilistů je však mnohem nejasnější a znepokojivější. Ruská strana totiž v drtivé většině případů jejich zadržování neuznává ani oficiálně nekomentuje, což rodinám znemožňuje získat jakékoli informace o jejich blízkých.

Zprávy o tajných věznicích, nucených deportacích i násilných zmizeních navíc naznačují, že skutečný počet obětí může být ještě vyšší. Mezinárodní organizace proto stále naléhají na Rusko, aby poskytlo konkrétní údaje o pohřešovaných a umožnilo nezávislé vyšetřování.

Komplikovanou životní situací si prochází například Ludmila Plačkova z Melitopolu – její maminka zemřela v nemocnici pod ruskou okupací, otec se nikdy nenašel. „Je pro mě tak těžké myslet na to, co jí udělali a proč. Mojí mamince bylo jednapadesát let. Milovala život. Byla takový zářivý člověk, a pak všechno utnuli. Jestli se, nedej bože, něco stalo mému otci, tak mě to zabije,“ vylíčila.

Postupem času zjistila, že její matku vyslýchala ruská rozvědka FSB, protože ji ruské úřady údajně podezřívaly ze špionáže. „Ráda bych věřila, že se její zdravotní stav zhoršil kvůli špatným podmínkám a nedostatku řádné péče, ale v hloubi duše chápu, že ji mučili. Pravděpodobně z ní získávali informace. Vím, že rádi používají elektrické šoky,“ dodala Ludmila. 

Patrick Griffins, mluvčí Mezinárodního výboru Červeného kříže, připustil, že je podobné situace velice náročné řešit. „Vždy existují limity toho, co jsme schopni udělat, a musíme být vůči rodinám velmi realističtí, abychom zvládli jejich očekávání. Je v nich spousta bolesti a frustrace,“ popsal.

Podle mezinárodního práva přitom Rusko musí všem státům hlásit každého zadrženého během ozbrojeného konfliktu. „Je tu spousta rodin, které... možná nikdy nedostanou odpověď, kterou hledají. Červený kříž nemůže nikam vniknout násilím. Ale proces dialogu s úřady a snaha o zlepšení našeho přístupu nikdy nekončí,“ dodal Griffins.

Leonid Popov, rovněž z Melitopolu, se z ruského zadržení vrátil. Rusové ho zatkli kvůli tomu, že si fotil vojenskou techniku. „Řekl mi, že byl ve strašných podmínkách. Řekl: ‚Mami, jedním slovem, byl jsem v pekle‘,“ vylíčila jeho matka Anna. Leonid přitom trpí paranoidní schizofrenií. „Nechápou, že pro člověka s takovou diagnózou je smrtelné už jen to, že je ve vězení bez prášků,“ vysvětlila.