Plicní mor v Rusku: WHO je s Moskvou v kontaktu, USA nabízí pomoc. Přenos není jednoduchý, uklidňují vědci

Místní média identifikovala zesnulou pracovnici jako Darju Šipilovovou. Ruská hygienická služba Rospotrebnadzor spojitost mezi jejím úmrtím a prací v laboratoři zpočátku zlehčovala s tím, že odebrané vzorky neobsahovaly patogeny související s její profesí. Šéfka úřadu Anna Popovová však neprodleně odcestovala do Irkutsku na mimořádné jednání regionální protiepidemické komise. Guvernér Irkutské oblasti Igor Kobzev potvrdil, že schůzka se týkala podezření na výskyt zvláště nebezpečné nákazy.

V nemocnici, kde byla mladá žena před smrtí hospitalizována, vyhlásily úřady přísnou karanténu. Některá oddělení zcela zastavila příjem i propouštění pacientů a podle místních zpráv byly uzavřeny i další špitály v okolí. Vedení okresu zrušilo plánované veřejné akce a neoficiální zdroje hovoří o tom, že pod lékařským dohledem skončilo téměř dvě stě lidí. Mezi místními obyvateli podle výpovědí panuje nejistota a obavy z možného šíření nemoci.

Ruská státní agentura TASS uvedla, že u několika osob, které přišly se zesnulou do styku, lékaři diagnostikovali koronavirus a běžný nosní virus. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov vyzval veřejnost, aby ignorovala fámy a spoléhala se výhradně na oficiální zprávy Rospotrebnadzoru. Samotný výzkumný ústav se k události odmítl vyjádřit a odkázal na ústřední orgány. Bývalý šéf hygienické služby Gennadij Oniščenko prohlásil, že riziko masového šíření je minimální i kvůli nastupujícímu chladnému počasí.

Situaci v Rusku začala podrobně sledovat také americká administrativa. Americký ministr zahraničí Marco Rubio uvedl, že událost sice není důvodem k panice, ale vyžaduje zvýšenou pozornost. Prezident Donald Trump vyjádřil ochotu Spojených států poskytnout jakoukoli potřebnou pomoc, pokud o to Ruská federace požádá. Americké ministerstvo zahraničí zároveň vyzvalo ruské úřady k rychlému a otevřenému sdílení přesných informací.

Světová zdravotnická organizace potvrdila, že je s ruskými orgány v kontaktu a ověřuje výsledky probíhajících testů. Podle předběžných informací zdravotnické organizace je riziko pro širší veřejnost nízké. Sousední státy jako Kazachstán, Uzbekistán a Kyrgyzstán přesto zavedly preventivní hygienické kontroly na svých hranicích. Tyto země zvýšily pohotovost svých zdravotnických složek pro případ výskytu vysoce infekčních onemocnění.

Odborníci podle CNN poukazují na to, že pokud by šlo o plicní mor způsobený bakterií Yersinia pestis, jednalo by se o nebezpečné, ale hůře přenosné onemocnění. Viroložka Angela Rasmussenová vysvětlila, že k nákaze touto formou moru je nutné vystavení vysoké dávce bakterií, takže se nešíří tak snadno jako běžné respirační viry. V některých částech Sibiře se navíc mor mezi divokými zvířaty vyskytuje endemicky. Sibiřský virolog Alexandr Čepurnov dodal, že přísná izolační opatření jsou standardním postupem při jakémkoli podezření na únik patogenu.

Plicní mor je jedním ze tří typů moru a projevuje se horečkou, bolestmi hlavy a rychle se rozvíjejícím zápalem plic. Pacienti často trpí dušností, bolestí na hrudi a kašlem s příměsí krve. Podle údajů Světové zdravotnické organizace má onemocnění vysokou úmrtnost, při včasné diagnóze je však dobře léčitelné běžnými antibiotiky. Vedení blízkého závodu v Šelechově preventivně doporučilo svým zaměstnancům nosit ochranné roušky.

V ruské historii a geografii zaujímá toto onemocnění specifické místo, neboť v jižních oblastech Ruské federace a v přilehlých středoasijských regionech se nacházejí rozsáhlá přírodní ohniska, kde bakterie dlouhodobě přežívá v populacích divokých hlodavců.

Historicky se Rusko s plicním morem střetlo v několika velmi vážných vlnách. K nejznámějším událostem patří mandžuská epidemie z let 1910 až 1911 na pomezí Číny a Ruského impéria, kde plicní mor zabil desítky tisíc lidí.

Ruské úřady tehdy na hranicích zaváděly přísná karanténní opatření a vysílaly na místo vědecké týmy, které měly zabránit šíření nákazy do vnitrozemí. Během celého dvacátého století pak odborné ústavy monitorovaly rizikové oblasti v Altaji, Republice Tuva či v Kaspické nížině, kde pravidelně docházelo k lokálním vzplanutím nákazy mezi divokými svišti a sysly.

Významnou kapitolu představuje éra Sovětského svazu, kdy byl plicní mor zařazen mezi klíčové patogeny zkoumané pro vojenské využití. V rámci tajného státního programu Biopreparat pracovali sovětští vědci na vývoji biologických zbraní a zkoumali možnosti, jak bakterii Yersinia pestis modifikovat pro masové rozprašování ve formě aerosolu.

Plicní mor byl pro tyto účely vybrán právě kvůli své schopnosti šířit se vzduchem a způsobit rychlé selhání plic u zasažené populace. Výzkum se zaměřoval také na získání kmenů odolných vůči běžným antibiotikům, což ze systému vývoje biologických zbraní učinilo zásadní bezpečnostní hrozbu studené války.