Rusko balamutí veřejnost. Výmysly o postupu odhalují, jak moc na Ukrajině krvácí

Moskva se těmito předčasnými triumfy pravděpodobně snaží přesvědčit domácí publikum i politiky ve Washingtonu, že její ofenziva nestagnuje. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na tyto lži pohotově reagoval a ironicky vyzval ruského vůdce Vladimira Putina, aby se s ním v Kosťantynivce setkal a jednal o míru, pokud je město skutečně pod ruskou kontrolou.

Postup ruských vojsk k tomuto městu v Donbasu, které má rozlohu pouhých 66 kilometrů čtverečních, byl neobyčejně pomalý a stál obrovské množství životů. Nezávislé analýzy projektu Deep State ukazují, že ještě v červenci minulého roku se ruské jednotky nacházely daleko před branami města a pouze se pokoušely prorazit ukrajinskou obranu.

V té době byl v Kosťantynivce stále čilý ruch, v centru fungovalo tržiště a silnice byly chráněny rybářskými sítěmi, které měly zachytávat ruské útočné drony. Přestože občas hrozilo nebezpečí ze vzduchu, civilní obyvatelé se po městě pohybovali relativně bezpečně, i když se někteří z nich obávali mluvit na kameru západních médií kvůli možné budoucí okupaci.

S příchodem loňské zimy se však takzvaná šedá zóna sporného území začala posouvat stále blíže k obydleným oblastem. Ruská armáda zintenzivnila letecké údery a ukrajinské jednotky sdílely záběry hořících obytných domů v jihozápadní části města. V té době sice ukrajinské síly bezpečně ovládaly centrum města, což dokládala i přítomnost ukrajinských důstojníků na náměstí Vítězství, ruská pěchota už ale pronikala do dvorů bytových komplexů na jihozápadním okraji v Gromovově ulici.

Zásadní zlom nastal na přelomu roku a v prvních týdnech roku 2026, kdy ruské kleště začaly svírat hlavní přístupové cesty. Tento postup umožnil zejména technologický vývoj útočných dronů, jejichž dolet se neustále zvyšoval, což ukrajinské obraně bralo bezpečné zázemí a komplikovalo zásobování. Podle západních představitelů v této době dosahovaly ruské ztráty až 35 000 mrtvých a zraněných vojáků měsíčně. Tento enormní počet padlých byl důsledkem brutální ruské taktiky vlnových útoků lidskou silou a také ukrajinské strategie likvidovat co nejvíce nepřátel pomocí bezpilotních letounů. Přes tyto drtivé ztráty ukrajinské jednotky na konci ledna stále držely pozice kolem železniční stanice.

V únoru letošního roku se boje na předměstích vyostřily natolik, že ruské síly začaly na obytné čtvrti shazovat bílý fosfor, jehož použití v obydlených oblastech zakazuje mezinárodní humanitární právo. V důsledku neustálého ostřelování většina civilního obyvatelstva město opustila a Kosťantynivka se začala měnit v hromadu sutin. Záběry z dubna ukázaly, že místa v centru, kde ještě na podzim stáli vojáci, byla kompletně srovnána se zemí. To vyvolává otázky ohledně skutečné hodnoty území, za které Rusko platí tak vysokou cenu v podobě tisíců lidských životů.

V květnu se situace na přístupových trasách stala pro ukrajinské síly kritickou. Pětikilometrový úsek silnice z nedaleké Družkivky, dříve bezpečně průjezdný pod ochrannými sítěmi, se změnil v úsek přezdívaný „silnice života“, kde se kvůli všudypřítomným ruským dronům už nedalo jezdit auty. Cesta byla lemována ohořelými vraky vozidel a vojáci museli supplies dopravovat pomocí pozemních robotů nebo chodit pěšky, přičemž se neustále ukrývali v okolním porostu před útoky ze vzduchu. V té době již šedá zóna zasahovala hluboko do samotného města a Rusové pevně drželi jeho jihozápadní část.

Když pak na začátku července ruské ministerstvo vyhlásilo dobytí města, mapy jasně ukazovaly, že značná část území stále není pod jejich kontrolou. Týden po tomto oznámení zveřejnil ukrajinský 19. armádní sbor video, na kterém jeho bezpilotní letouny likvidují ruské vojáky v troskách budov. Ukrajinské velení k tomu uvedlo, že nepřítel sice maluje svá vítězství na mapách, ale ve skutečnosti jsou jeho jednotky v ruinách města dál decimovány a obránci pokračují v boji.

Kosťantynivka má sice strategický význam, protože by Rusům umožnila přiblížit se k posledním velkým ukrajinským centrům v Donbasu, jako jsou Kramatorsk a Slovjansk, ale bitva o ni ukazuje limity ruské armády. Pokud by dobytí těchto dalších měst mělo probíhat podobným tempem a za stejných brutálních ztrát, dosažení tohoto cíle by Moskvě trvalo přinejmenším další rok. Dlouhotrvající a krvavé boje o takto malé území tak odhalují zásadní slabinu Putinova válečného plánu a zpochybňují, jak dlouho dokáže Kreml udržet důvěru ruské veřejnosti ve válku, kde i těch nejmenších úspěchů musí dosahovat za cenu lží.