Sledujeme vlakové neštěstí v přímém přenosu. Situace se vymkne kontrole, varuje uznávaný expert na ebolu

Současná epidemie v DRK je již nyní třetí největší v historii, když bylo zaznamenáno více než tisíc případů a přes 230 úmrtí. Mezi oběťmi je i řada zdravotníků a dobrovolníků Červeného kříže. Světová zdravotnická organizace kvůli tomu vyhlásila stav veřejného ohrožení mezinárodního významu.

Humanitární organizace navíc upozorňují, že virus se mohl v zemi nepozorovaně šířit již od ledna, tedy několik měsíců před oficiálním potvrzením ze strany konžského ministerstva zdravotnictví. Situaci na místě komplikují také dezinformace na sociálních sítích, které vedou k útokům na kliniky a k tomu, že se lidé vyhýbají nemocnicím. Nákaza se již stihla rozšířit do sousední Ugandy.

Největší obavy vzbuzuje skutečnost, že nynější epidemii způsobuje vzácný kmen Bundibugyo, proti kterému neexistuje schválená vakcína. Odborníci se proto obávají, že by krize mohla překonat i tragickou epidemii v západní Africe z let 2014 až 2015, která si vyžádala přes 11 tisíc životů. Podle Mardela je kritickým faktorem přítomnost nerozpoznaných řetězců přenosu, což znamená, že epidemiologové v trasování nakažených výrazně zaostávají za skutečným vývojem v terénu.

Mardel, který nedávno odešel z plného úvazku v britském zdravotním systému a nyní sleduje situaci ze svého domova v Cumbrii, varuje před opakováním chyb z minulosti v oblasti kontroly infekcí. Podle něj je pouze otázkou času, kdy se ebola rozšíří do hustě obydlených oblastí s nepřipraveným zdravotnictvím. Za největší hrozbu v tomto smyslu považuje Nigérii, která je s 250 miliony obyvatel nejlidnatější zemí Afriky. V případě, že by virus pronikl do tamních nemocnic, schopnost nákazy multiplikovat se v tamním prostředí by byla enormní.

Lékař v souvislosti s původem epidemií poukázal na možnou, byť dosud exaktně nepotvrzenou spojitost s nelegální těžbou zlata. Sám v minulosti v DRK zkoumal vazby mezi hlubinnými doly a virem Marburg, který je ebole velmi podobný. Doly a přilehlá provizorní městečka, v tomto případě v konžské provincii Ituri a městech Mongbwalu a Rwampara, představují kvůli špatným hygienickým podmínkám, vysoké koncentraci lidí a nedostatečné lékařské péči ideální prostředí pro bleskové šíření nákazy.

Pro úspěšné potlačení eboly je klíčová rychlost. Data ukazují, že během prvních tří až pěti dnů od propuknutí symptomů se rozhoduje o přežití pacienta, a stejně tak rychlé musí být i vyhledávání kontaktů. Pokud se při stovce případů musí vyhledat zhruba dva tisíce lidí, s rostoucím počtem nakažených mimo původní ohnisko se kontrola nad virem vytrácí. Podle Mardela je scénář, kdy nemoc ochromí rozsáhlé oblasti, bohužel stále reálnější.