Ustupování Rusku nikdy nefungovalo. A historie to dokazuje

Trump zároveň oslabuje vyjednávací pozici USA tím, že předčasně signalizuje ústupky, které je Washington ochoten Moskvě poskytnout.

Historie podle The Conversation ukazuje, že Rusko reaguje pouze na sílu, nikoliv na ustupování. Jak už v roce 1946 napsal americký diplomat George Kennan ve svém slavném „Dlouhém telegramu“, Sovětský svaz rozuměl pouze jazyku moci. A dějiny mu daly za pravdu – západní ústupky Rusko nikdy neuklidnily, ale naopak podněcovaly jeho agresi.

Trumpova vysoce transakční diplomacie nyní tento historický vzorec opakuje, čímž posiluje Moskvu a snižuje šance na spravedlivé ukončení války.

Od února Trump podnikl několik kroků, které odpovídají ruským strategickým zájmům. Došlo k omezení vojenské pomoci Ukrajině, navzdory varováním obou amerických politických táborů, že to může převážit rovnováhu sil ve prospěch Ruska, k blokování členství Ukrajiny v NATO a odmítání bezpečnostních záruk, čímž de facto odměňuje ruskou agresi, k obviňování Kyjeva z války a bagatelizování ruské odpovědnosti, což přebírá kremelskou propagandu, ke kritice prezidenta Volodymyra Zelenského za odklad voleb kvůli válečnému stavu, ačkoliv to odpovídá ukrajinské ústavě a k hlasování po boku Ruska, Severní Koreje a Běloruska proti rezoluci OSN podporující územní celistvost Ukrajiny.

Tento přístup připomíná historické chyby, například Mnichovskou dohodu z roku 1938 či neprosazení „červené linie“ Baracka Obamy v Sýrii v roce 2013. Tím, že Trump nabízí ústupky předem, oslabuje vyjednávací pozici USA a zbavuje Putina motivace jednat v dobré víře.

Na rozdíl od západních demokracií funguje Putinovo Rusko na principu moci, nikoliv diplomatických zdvořilostí. Trumpova předčasná ochota ustoupit – například naznačení možné legitimity ruské okupace ukrajinských území – je v Moskvě vnímána jako slabost, nikoliv jako dobrá vůle.

Dějiny 20. století ukazují, že Rusko reaguje pouze na silné odstrašování. Například Reaganova vojenská expanze v 80. letech přispěla k ekonomickému kolapsu Sovětského svazu. Rozšíření NATO v 90. letech a počátkem 21. století odradilo Rusko od ambicí východní Evropě. Slabá americká reakce na anexi Krymu v roce 2014 povzbudila Putina k zahájení plnohodnotné invaze na Ukrajinu v roce 2022.

Trumpova diplomacie, nepodpořená žádnými důvěryhodnými mechanismy prosazování, vysílá do Moskvy signál slabosti. Výsledkem není kompromis, ale další eskalace ruské agrese.

Zatímco Trump se snaží vyjednávat s Putinem, evropští spojenci jsou stále více znepokojeni závazky USA k transatlantické bezpečnosti.

Na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2025 administrativa USA bagatelizovala hrozbu z Ruska, což šokovalo evropské lídry. To přispělo k tomu, že se Evropa nyní snaží co nejrychleji posílit svou vlastní obrannou strategii, což však může narušit soudržnost NATO.

Americká spolupráce s Ruskem při hlasování OSN o Ukrajině pak ještě více oslabila důvěru v USA jakožto globálního lídra.

Trumpovy kroky vytvářejí strategické vakuum. To nutí Evropu jednat samostatně, zatímco zároveň posiluje Rusko a Čínu v jejich geopolitických ambicích.

Nedávné mírové rozhovory v Saúdské Arábii ukázaly ruskou taktiku jednání. Moskva zde aktivně blokovala účast amerického vyslance Keitha Kellogga, čímž se snažila ovládnout diplomatický proces.

Rusko v těchto jednáních uplatňuje klasickou strategii: protahování rozhovorů a vznášení nepřijatelných požadavků. Tentokrát šlo o ponechání okupovaných území, omezení ukrajinské armády a zákaz zahraničních mírových jednotek.

Podle analytiků Putin nechce válku ukončit, ale pouze přeskupit síly a pokračovat v bojích za lepších podmínek.

Pokud Trump umožní Putinovi dosáhnout úspěchu, bude to pozorně sledovat i Čína. Peking by se mohl cítit povzbuzen k eskalaci svých vojenských aktivit na Tchaj-wanu nebo v Jihočínském moři.

Podle nedávného průzkumu si více než polovina Američanů myslí, že Trump je příliš vstřícný vůči Rusku.

Trumpova ochota veřejně signalizovat diplomatické kompromisy, jako je zabránění vstupu Ukrajiny do NATO, ukazuje slabý vyjednávací styl, který podkopává důvěryhodnost USA na světové scéně.

Jeho přístup připomíná minulé diplomatické chyby, kdy upřednostňoval osobní dohodu před strategickým plánováním. Tato forma „kovbojské diplomacie“ však neposiluje americkou pozici, ale naopak ji oslabuje.

Trump špatně chápe Putinovu taktiku, což vede ke slabší pozici USA, ohroženější Ukrajině a rozdělenému NATO. Historie jasně ukazuje, že Rusko respektuje pouze sílu, nikoliv ustupování.

Pokud USA neobrátí kurz a neobnoví své vůdčí postavení v podpoře Ukrajiny a odstrašování Ruska, Trumpova politika nejenže válku neukončí, ale prodlouží ji – a umožní Moskvě diktovat její podmínky.