Když Londýn lehl popelem. Oheň ničil domy a zabíjel, město ale také zbavil moru

Pekařova chyba

Požár se ve středověku a v raném novověku nevyhnul snad žádnému městu. Lišil se však rozsah škod. K jednomu z největších požárů v dějinách došlo před 360 lety v Londýně. Bylo 2. září roku 1666 – tehdy to byla neděle – když se v ulicích města rozhořely plameny. Hořet začalo nad ránem v domě pekaře Tomase Farrynora, který pekl pro samotného krále Karla II. Stuarta. Jenomže pekař tehdy udělal zásadní chybu, a to tu, že večer špatně uhasil oheň v peci a usnul. Nebylo dlouho po půlnoci, když jiskry padající z pece zažehly hromadu dřeva poskládanou u pece. Než se pekařova rodina vzbudila a ucítila kouř, byl již dům v plamenech. Naštěstí se jí podařilo utéct oknem, a tak si zachránila život. Jejich hospodyně ale tolik štěstí neměla a v domě uhořela.

Zkáza města

Těžko říct, zda by tehdy nějaké rychlé opatření zabránilo šíření požáru. V té době totiž panovalo dlouho extrémně teplé a suché počasí, několik týdnů nepršelo a navíc foukal silný vítr. Většina těsné londýnské zástavby byla vybudována ze dřeva a slámy, tedy z hořlavých materiálů. Když se sečtou všechny tyto faktory, není divu, že se požár velice rychle šířil. Také bylo velice obtížné ho uhasit. Požár postupoval a ničil vše, co mu přišlo do cesty, a to po dobu několika dalších dnů. Až 6. září 1666 se ho podařilo dostat pod kontrolu a uhasit.

Následky několikadenního ničivého požáru byly katastrofální. Dle dochovaných dobových pramenů a historiků lehlo popelem přes 13 tisíc domů, včetně historických památek – například katedrály svatého Pavla ve své původní podobě. Město uvnitř hradeb bylo takřka celé zničeno! Tak zanikla podstatná část historie – nejenom významné stavby, ale také to, co bylo v nich. Oheň spálil obrazy, klenoty, knihy a nenahraditelné písemné prameny. Počet obětí naštěstí nebyl vysoký. Uvádí se, že mu podlehlo kolem dvaceti osob. 

Záchrana před morovou epidemií

Kromě značných škod měl požár Londýna v roce 1666 paradoxně jednu pozitivní věc: zlikvidoval morovou nákazu ve městě. Velký mor, jak bývá tato vlna morové epidemie nazývána, se v Londýně začal šířil v červenci roku 1665. Mnoho obyvatel město rychle opustilo, aby si zachránilo život. Vedení města zavedlo preventivní opatření ve snaze zabránit šíření nemoci. Zemřelí byli rychle a za přísných podmínek pohřbíváni, nemocní izolováni a zavřeni ve svých domovech, kontaminované předměty se pálily. Přesto se nemoc šířila a počet obětí přibýval. Nejhorší situace byla v září roku 1665, kdy se zaznamenávalo i 7 tisíc zemřelých týdně! Celkově si mor vyžádal takřka 70 tisíc zemřelých! Na jaře roku 1666 to již vypadalo, že epidemie slábne. Definitivní tečku za ní však udělal až požár na začátku srpna toho roku. Nejenom, že oheň tehdy spálil infikované části města, ale také zahubil spoustu krys a blech, tedy přenašečů moru.