Nová hrozba pro světovou dopravu: Írán chce rozmísťovat miny v Hormuzském průlivu pomocí raketometů

Odborníci na námořní bezpečnost reagovali pro France24 na tvrzení o odpalování min z raketometů s překvapením i skepsí. Íránské síly dosud k zaminování Hormuzského průlivu využívaly především rychlé čluny, malé ponorky nebo nízkolétající letadla. Tyto tradiční metody umožňovaly přesné rozptylování výbušnin na hladině i pod ní, což vytvářelo značné riziko pro projíždějící plavidla. Použití pozemních raketometů k tomuto účelu by však představovalo zcela nový a dosud nezaznamenaný postup.

Někteří vojenští analytici vyjadřují značné pochybnosti o technické proveditelnosti celého systému. Bývalý důstojník amerického námořnictva Harlan Ullman upozornil, že výbušniny vystřelené raketou by se s vysokou pravděpodobností poškodily při nárazu na vodní hladinu. Další experti připomínají, že námořní miny jsou těžké nálože určené k proražení trupu lodí, což ztěžuje jejich přepravu pomocí lehkých raket. Mimoto by takto rozmístěné miny postrádaly potřebnou přesnost, takže by bylo obtížné určovat jejich polohu.

Navzdory technickým výhradám se informace o íránských testech raketových min objevují již delší dobu. Íránská státní televize dříve představila raketomet Fadžr-5 jako nejnovější nástroj určený k zaminování klíčového průlivu. Sidharth Kaushal z britského bezpečnostního institutu RUSI potvrdil, že Írán s těmito systémy provádí zkoušky již delší dobu. Podle odborníků na letectví lze při přistání min na hladinu snížit sílu nárazu například použitím malých padáků.

Využití raketometů nabízí Íránu z taktického hlediska několik výrazných výhod oproti konvenčním plavidlům. Odpalování min z pevniny je nesrovnatelně rychlejší než nakládání výbušnin na čluny a jejich přeprava na místo určení. Tento rychlý postup výrazně zkracuje čas, který mají americké síly k detekci a odvrácení hrozby. Pro íránský režim to zároveň představuje způsob, jak demonstrovat vojenské schopnosti i po ztrátě části své námořní flotily.

Nekontrolované rozptylování min však přináší vážná rizika i pro samotné íránské námořní zájmy. Námořní analytik Dirk Siebels zdůraznil, že přesnou polohu min potřebují znát i íránské nákladní lodě, aby se jim dokázaly bezpečně vyhnout. Bez přesných dat nelze garantovat bezpečnou plavbu ani plavidlům, která zaplatila Teheránem požadované poplatky. Z tohoto důvodu považují někteří odborníci masové použití raketometů k zaminování za vojensky i ekonomicky nerozumné.

Část bezpečnostních analytiků se proto domnívá, že celá záležitost může sloužit především jako psychologická válka. Christian Bueger z Kodaňské univerzity uvedl, že Spojené státy potřebovaly definovat novou hrozbu k ospravedlnění svých úderů a uklidnění přepravních společností. Z íránské strany zase medializace nových zbraní představuje snahu odradit obchodní lodě od průjezdu průlivem. Samotná hrozba existence podmořských výbušnin totiž často stačí k zastavení námořní dopravy v oblasti.

Současný vývoj ukazuje na dlouhodobou snahu Íránu využívat nekonvenční metody v boji proti vojensky silnějšímu protivníkovi. Shahin Modarres z institutu ITSS připomněl, že Teherán se tímto způsobem snaží čelit ekonomickému a vojenskému tlaku ze strany Washingtonu. Ani v éře pokročilých dronů a umělé inteligence neztratila hrozba námořních min svou vysokou účinnost. Konflikt v Hormuzském průlivu tak potvrzuje, že asymetrické taktiky hrají v moderních námořních střetech stále zásadní roli.