Žádné příměří neexistuje, útoky pokračují. Jak Putinův vyslanec obelhal USA?

Dmitrijev, šéf Ruského fondu přímých investic, narozený v sovětském Kyjevě a vzdělaný na Stanfordu i Harvardu, se pohybuje v úzkém kruhu Putinových důvěrníků. Právě on má za úkol udržet si Trumpovu přízeň, a to i navzdory tomu, že americký prezident v posledních týdnech opakovaně vyjádřil rozhořčení nad tím, že příměří na Ukrajině fakticky neexistuje.

Přesto Dmitrijev na sociální síti Telegram podle The Guardian napsal, že za pokračujícími boji stojí „síly, které mají zájem na udržování napětí“. Naznačil tím, že viníky nejsou Rusko, ale Ukrajina a její západní spojenci. Britský ministr zahraničí David Lammy to naopak vidí jinak – označil příměří za prázdnou frázi a obvinil Putina z klamání a nečinnosti, zatímco ruské síly bombardují ukrajinské civilisty a infrastrukturu.

Příměří, které Trumpův tým pomohl zprostředkovat minulý měsíc, mělo platit alespoň v omezeném rozsahu – konkrétně co se týče útoků na civilní infrastrukturu a oblasti Černého moře. Ve skutečnosti však nepřineslo žádnou změnu na frontové linii ve východní Ukrajině, kde boje pokračují bez omezení.

Podle expertů bylo už samotné vyjednávání v saúdskoarabské Džiddě problematické. Dohoda postrádala jasný mechanismus ověřování dodržování příměří. Jak poznamenal profesor strategických studií Phillips O’Brien, „žádné příměří neexistuje. Útoky na energetickou infrastrukturu pokračují. A příměří bez zastavení bojů na hlavní linii fronty není skutečné příměří.“

Ukrajinská strana se mezitím snaží přesvědčit svět – a především Trumpa – že Rusko není důvěryhodným partnerem. Prezident Volodymyr Zelenskyj se o to pokoušel i během nedávného napjatého jednání v Bílém domě, kde došlo ke konfrontaci s Trumpem a viceprezidentem J.D. Vancem ohledně další americké pomoci.

Napětí zesílilo po ruském ostřelování infrastruktury v Chersonské oblasti, které na začátku dubna odřízlo od elektřiny desítky tisíc obyvatel. Ukrajina to označila za přímé porušení příměří. Moskva ale jakoukoli odpovědnost odmítá.

Ruský náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov mezitím zopakoval, že jakákoli mírová dohoda musí nejprve „řešit kořeny konfliktu“. Tím míní především snahu o změnu režimu v Kyjevě a zavedení „dočasné mezinárodní správy“ – tedy v podstatě maskované obsazení Ukrajiny pod záštitou OSN.

Dmitrijev při své návštěvě USA naznačil, že skutečný mír je možný, pokud USA začnou spolupracovat s Ruskem v oblasti ekonomiky – například ve společných těžebních projektech vzácných zemin. Takový návrh je vnímán jako pokus podkopat Trumpovy plány na vytvoření nezávislého dodavatelského řetězce vzácných surovin skrze Ukrajinu.

Někteří pozorovatelé přirovnávají současnou situaci k minským dohodám z let 2014–2015 či k ruskému postupu v Sýrii. V obou případech Moskva používala „mírové iniciativy“ jako způsob, jak získat čas a diplomatický prostor pro pokračování agrese.

I když Trump připustil, že Rusko „možná zdržuje“ vyjednávání, aby získalo další území, zdá se, že je více zaujatý příslibem ekonomické spolupráce s Moskvou než snahou o dosažení spravedlivého a trvalého míru.

Největší překážkou podle bývalého diplomata Richarda Haasse zůstává samotná americká politika: „Trumpova administrativa klade větší důraz na nabídky pro Rusko než na podporu Ukrajiny. Tlak směřuje hlavně na Kyjev.“

Ačkoli někteří lidé, včetně Zelenského, tvrdí, že Trump má sílu donutit Putina k ústupu během několika týdnů, dosud nic nenasvědčuje tomu, že by měl o takové řešení vážný zájem.