ANALÝZA | Satelitní snímky: Ukrajinci zasáhli bašty ruského strategického letectva

Ukrajinská armáda v neděli výrazně zahanbila ruskou rozvědku a prokázala mimořádnou efektivitu svých speciálních operací. V rámci operace s kódovým označením „Pavučina“ zasáhla letecké základny napříč Ruskem. Údery mířily na základny Olenya (Murmanská oblast, nedaleko Finska), Ivanovo (Ivanovská oblast), Djagilevo (Rjazaňská oblast), Belaja (Irkutská oblast poblíž Bajkalského jezera) a Ukrajinka (Amurská oblast, u čínsko-ruské hranice).

Letecká základna Olenya, Murmanská oblast; 15. 8. 2024 Foto: Google Earth

Ukrajia během operace použila FPV drony (First Person View, dron s perspektivou první osoby, pozn. red.), které dopravila v kontejnerech přímo do blízkosti ruských základen. Odtud byly drony vypuštěny a následně zaútočily na ruské letecké síly, které už čtvrtým rokem terorizují ukrajinské civilisty. Kyjev oficiálně potvrdil zničení 13 strategických bombardérů, přičemž podle dostupných informací mohlo být poškozeno více než čtyřicet strojů. Ruské ministerstvo obrany údery potvrdilo také.

Letecká základna Olenya, Murmanská oblast; 15. 8. 2024 Foto: Google Earth

Kontejnery slouží jako nenápadné přepravní prostředky, které dokáží ukrýt a ochránit drony před odhalením. Po přesunu do předem určené oblasti mohou být drony rychle vypuštěny přímo ze svého přepravního boxu a okamžitě útočit na nepřítele. Nelze vyloučit ani teoretickou možnost personální podpory přímo ze strany ruských občanů, ať už v podobě logistické asistence, úniků informací nebo dokonce přímé participace na přípravě startovacích míst.

Letecká základna Ivanovo, Ivanovo oblast; 8. 7. 2023 Foto: Google Earth

EuroZprávy.cz prostřednictvím aplikace Google Earth vyhledaly zasažené letecké základny a zjistily o jejich využití bližší detaily.

Rozmístění strategických bombardérů

Letecká základna Olenya, nacházející se přibližně 90 kilometrů od severoruského města Murmansk, byla podle satelitních snímků ze srpna 2024 využívána jako stanoviště pro rozmístění strategických bombardérů – a podle dostupných informací jde dokonce o celou třetinu. V bezprostřední blízkosti ranveje či přímo na ní lze pozorovat letouny typu Tu-95, které představují páteř ruských strategických vzdušných sil.

Letecká základna Ivanovo, Ivanovo oblast; 8. 7. 2023 Foto: Google Earth

Tu-95 (v kódu NATO „Bear“) je turbovrtulový strategický bombardér původně vyvinutý v 50. letech, určený pro dálkové údery na cíle hluboko v týlu protivníka. I přes svůj historický původ se jedná o vysoce modernizovanou platformu, která dnes (v modifikacích Tu-95MS a Tu-95MSM) disponuje schopností nést střely s plochou dráhou letu, včetně variant schopných nést jaderné hlavice (např. Kh-101/Kh-102).

Letecká základna Ukrainka, Amurská oblast; 20. 9. 2023 Foto: Google Earth

Také satelitní snímky z Ivanovské oblasti naznačují přítomnost letounů Tu-95, které se dají identifikovat podle svých charakteristických znaků: čtyři turbovrtulové motory s protiběžnými vrtulemi, dlouhá štíhlá křídla s typickým uspořádáním motorových gondol a charakteristická ocasní plocha ve tvaru písmene T.

Letecká základna Ukrainka, Amurská oblast; 20. 9. 2023 Foto: Google Earth

Přítomnost letounů Tu-95 lze potvrdit také na satelitních snímcích ze základen Ukrajinka, Belaja a Djagilevo. Snímky pořízené v oblasti základny Djagilevo navíc naznačují rozmístění strategických bombardérů typu Tu-160 (v kódu NATO „Blackjack“). Tyto stroje se vyznačují štíhlými křídly s měnitelnou geometrií, která se mohou složit k trupu, čímž se zlepšují jejich aerodynamické vlastnosti při různých režimech letu. Tu-160 je rovněž podstatně větší než Tu-95.

Co dalšího nabízejí snímky ze základen

Snímky ze základny Belaja v Irkutské oblasti dále potvrzují přítomnost víceúčelových bojových letounů. Letouny jsou rozmístěny na stojánkách (vyhrazené plochy na letišti určené k odstavení letadel, umožňující bezpečné parkování, doplňování paliva a přípravu letadel k dalšímu letu, pozn. red.) v charakteristickém uspořádání, což naznačuje jejich připravenost k provozu nebo pohotovostní režim.

Letecká základna Dyagileovo, Rjazaňská oblast; 1. 6. 2023 Foto: Google Earth

Podle dostupných vizuálních znaků – dvoumotorová konfigurace, delta křídla a vykloněné vertikální stabilizátory – lze tyto stroje s vysokou pravděpodobností identifikovat jako MiG-31 (NATO kód „Foxhound“). Tento letoun je určen především k dálkovému zachycování vzdušných cílů a ochraně vzdušného prostoru na velké vzdálenosti. Díky výkonnému radaru Zaslon a schopnosti nést střely s dlouhým dosahem (např. R-33 nebo R-37M) představuje MiG-31 klíčový prostředek ruské protivzdušné obrany.

Letecká základna Belaja, Irkutská oblast; 24. 4. 2025 Foto: Google Earth

Na satelitních snímcích ruských vojenských základen Olenya, Belaja a Ukrajinka lze identifikovat rozsáhlou infrastrukturu podporující provoz různých druhů vojenských letadel. Tyto základny disponují širokými, dobře udržovanými přistávacími a pojížděcími drahami, které umožňují bezpečný provoz letadel i v náročných klimatických podmínkách. Zvlášť výrazné jsou rozlehlé plochy pro rozptyl letadel, které slouží ke zvýšení přežití techniky při případném útoku.

Kapustin Yar, testovací místo mj. pro Orešnik; 8. 4. 2025 Foto: Google Earth

Významnou součástí těchto základen jsou také podpůrné a logistické objekty, včetně skladů paliva, dílenských objektů a administrativních budov. V některých případech jsou patrné také menší bunkry či kryty, které mohou sloužit k ochraně pozemního personálu a k ukrytí důležité techniky. Okolí základen je často obklopeno hustými lesy nebo rozsáhlými plochami bez vegetace, což může sloužit jak k maskování, tak k vytvoření bezpečnostního perimetru.

Aktuální snímky nejen pěti zasažených základen

Google Earth dnes umožňuje s nebývalou mírou detailu nahlédnout na ruské vojenské základny, včetně areálu Kapustin Jar nedaleko Kaspického moře, na území Volgogradské oblasti. Tato základna, navzdory své utajované povaze, vyvolává zájem nejen odborné veřejnosti, ale i příznivců konspiračních teorií, podobně jako legendární Oblast 51 ve Spojených státech, která je spojována s vývojem tajných leteckých a kosmických technologií.

Kapustin Yar, testovací místo mj. pro Orešnik; 8. 4. 2025 Foto: Google Earth

Kapustin Jar od svého vzniku v době Sovětského svazu slouží jako klíčové testovací a výzkumné středisko pro raketovou a leteckou techniku. Jeho historie zahrnuje vojenské testy balistických střel, raket a moderních zbraňových systémů, včetně mezikontinentálních balistických raket. Tento polygon byl a zůstává významným pilířem ruského vojenského výzkumu a vývoje. Na dostupných satelitních snímcích jsou patrné kruhové a polokruhové úkryty pro letadla, rozsáhlá technická infrastruktura a řada objektů určených pro personál a logistické zajištění provozu.

Kapustin Yar, snímky mobilních raketových systémů pro odpalování balistických raket Foto: Google Earth

V dnešní době je díky aplikacím jako Google Earth nejen pozorovat vojenské základny, ale zřejmě také plánovat vojenské operace. Ukrajinské síly mohly vycházet právě z těchto satelitních snímků, protože některé z nich pocházejí z letošního dubna, jiné z let 2023 a 2024.

Tato aplikace se nevyhýbá ani monitorování výše zmíněné Oblasti 51, jejíž existence byla oficiálně přiznána Washingtonem teprve v roce 2013. Snímky dostupné prostřednictvím této aplikace zachycují nejen přistávací a pojížděcí dráhy, ale také vyhrazené stojánky, na kterých jsou zaparkována velkokapacitní letadla s čtyřmotorovou konfigurací a charakteristickým designem, připomínajícím například tankovací letouny typu KC-135 Stratotanker či Boeing 707.