ANALÝZA | Trumpův třetí mandát? Ústava USA mu do cesty staví téměř nepřekonatelné překážky

Co říká americká ústava?

Dvacátý druhý dodatek americké Ústavy stanovuje, že žádná osoba nemůže být prezidentem více než dvě volební období. Pokud někdo vykonával funkci prezidenta po dobu delší než dva roky v rámci mandátu jiného prezidenta (například jako viceprezident, který převzal úřad po rezignaci nebo smrti prezidenta), může být zvolen prezidentem pouze jednou.

Tento dodatek byl přijat po druhé světové válce jako reakce na výjimečně dlouhou vládu Franklina D. Roosevelta, který byl zvolen čtyřikrát. Jeho cílem bylo zabránit tomu, aby se z prezidentství stala doživotní funkce a zajistit pravidelnou změnu vedení země. Dodatek se nevztahuje na prezidenty, kteří byli ve funkci v době jeho přijetí. To znamená, že jeho ustanovení se nevztahovala zpětně na úřadujícího prezidenta, když vstoupil v platnost.

Dalším důležitým dodatkem je ten 25. z roku 1967, který ve svém prvním odstavci doslova stanovuje: „V případě zbavení prezidenta úřadu nebo v případě jeho smrti nebo rezignace stane se prezidentem viceprezident.“

Chybí precedens

Právě zde leží kámen úrazu: Může bývalý prezident, který má za sebou dvě funkční období, kandidovat na viceprezidenta? 22. dodatek jasně říká, že „nikdo nemůže být zvolen prezidentem více než dvakrát.“ To znamená, že člověk, který už dvakrát usedl do Oválné pracovny, se potřetí prezidentem stát nemůže. Ale co viceprezidentství? O tom se dodatek nezmiňuje.

Klíčová otázka zní: Je kandidatura na viceprezidenta totéž co kandidatura na prezidenta? Pokud ano, znamenalo by to, že bývalý prezident s dvěma funkčními obdobími nemůže být viceprezidentem, protože by v případě potřeby nemohl převzít úřad. Pokud však „splňovat podmínky pro prezidenta“ znamená jen splnit základní požadavky – tedy být občanem USA od narození, starší 35 let a žít v USA alespoň 14 let – pak by kandidatura mohla být možná.

12. dodatek navíc říká, že viceprezident musí splňovat stejné podmínky jako prezident. Právní výklad této pasáže je však stále otevřený a dosud neexistuje žádný precedens ani soudní rozhodnutí, které by tuto otázku jednoznačně vyřešilo.

Může být prezidentem Musk?

Trump si může udržet vliv i jinak – prostřednictvím svých nejbližších spojenců. A co třeba Elon Musk? Nejbohatší muž planety, majitel sociální sítě X a automobilky Tesla, by mohl mít zájem o nejvyšší politickou funkci. Ale je tu jeden zásadní problém: nemůže kandidovat ani na prezidenta, ani na viceprezidenta.

Ústava USA vyžaduje, aby byl prezidentem (a tím i viceprezidentem) pouze občan USA od narození. Musk se narodil v Jihoafrické republice, což znamená, že tuto podmínku nesplňuje. I kdyby se stal americkým občanem později, stále by mu kandidatura byla zapovězena. Takže i kdyby Trump hledal cestu k moci přes své spojence, Musk nebude tím, kdo mu ji zajistí.

Teoreticky existuje cesta, která by Muskovi umožnila kandidovat – změna Ústavy. Jde však o mimořádně složitý proces, který vyžaduje schválení ústavního dodatku. Toho lze dosáhnout dvěma způsoby.

První a běžnější variantou je schválení dodatku dvoutřetinovou většinou v obou komorách Kongresu – tedy ve Sněmovně reprezentantů i v Senátu. Poté musí změnu ratifikovat tři čtvrtiny států, což znamená alespoň 38 z 50 států USA.

Druhou, mnohem vzácnější možností je svolání ústavního konventu. O jeho svolání by musely požádat dvě třetiny států (34 z 50). Konvent by následně navrhl změnu Ústavy, která by opět musela projít ratifikací tří čtvrtin států (38 z 50). Ústavní konvent však nebyl nikdy v dějinách USA svolán, ač to 5. článek ústavy umožňuje.

Ústavní konvent je proces, který americká Ústava sice umožňuje, ale podrobně neupravuje, což z něj činí nejasnou a neprobádanou možnost. Pokud by byl svolán, nebylo by předem jasné, kdo by se jej přesně zúčastnil, protože Ústava nestanovuje konkrétní pravidla pro jeho složení. Obecně by však každý stát měl právo vyslat delegaci, pravděpodobně složenou ze státních zákonodárců nebo jiných politických představitelů.

Pokud by ústavní konvent navrhl změnu Ústavy, proces ratifikace by probíhal stejně jako u dodatků schválených Kongresem, a to v souladu s 5. článkem Ústavy USA. Státy by měly na výběr mezi dvěma metodami, přičemž o konkrétní cestě by rozhodl Kongres.

První možností je ratifikace státními zákonodárnými sbory, kde by každý stát o návrhu hlasoval ve svém parlamentu. Druhou, méně častou variantou, je svolání speciálního konventu v každém státě, který by o změně rozhodl. Tato metoda byla využita pouze jednou – v roce 1933 při schvalování 21. dodatku, jenž zrušil prohibici.

Ve všech případech musí být dodatek nakonec schválen státy, takže projití Kongresem (nebo konventem) samo o sobě nestačí. Jinými slovy, teoreticky možné, ale jinak nepravděpodobné. Musk by se musel spoléhat na obrovskou politickou podporu, kterou v tuto chvíli nemá – a celý proces by mohl trvat roky.