ROZHOVOR: Babiš se ohledně migrace odmítá před volbami umazat, tlumočníky neřešil. Ztratili jsme respekt, říká veterán

Je přesvědčený, že čtrnáct českých vojáků, kteří v Afghánistánu padli, nepřišli o život zbytečně, i když Američané se spojenci nechali zemi převzít islamistickým hnutím Tálibán. „Během dlouhotrvající mise se podařilo eliminovat teroristickou síť Al-Káidu a zneškodnit jejího vůdce Úsamu bin Ládina, což se podařilo. Rovněž se povedlo, aby se Tálibán během dvacetileté přítomnosti Američanů a spojenců nestal semeništěm teroristických akcí. Čeští vojáci zahynuli právě kvůli tomu, aby se terorismus dále nerozmáhal,“ míní bývalý náčelník oddělení Útvaru speciálních operací vojenské policie (Special Operations Group, SOG) Lumír Němec, jehož tým skončil v roce 2009. Válečného veterána zarazilo, jakým způsobem koaliční partneři z Afghánistánu odešli. „Je jasné, že tam nemohli působit věčně. Co mě ale překvapilo je skutečnost chaotického stažení, které je naprosto unáhlené a zmatečné. Než se spojenci rozhodli k odchodu, měli dojednat bezpečnost veškerých spolupracovníků.“

Poručík ve výslužbě, který působil v provincii Hilmand v letech 2007 a 2008 a jeho česká jednotka byla poprvé od druhé světové války nasazena do přímé bojové operace, dlouhodobě upozorňuje, že našim tlumočníkům hrozí nebezpečí. Podle něho nikdo jejich situaci z politiků neřešil. „Kořeny liknavosti vedou už k bývalému ministru vnitra Milanu Chovancovi (ČSSD). Lhostejná byla i opozice. Jedinou výjimkou je paní poslankyně za ODS Jana Černochová, předsedkyně sněmovního výboru pro obranu. Ona jediná se po celou dobu dotazuje, zda běží nějaký záchranný program na podporu afghánských tlumočníků,“ konstatuje bývalý člen Útvaru rychlého nasazení Police ČR, jenž míní, že současné afghánské téma může ovlivnit i nadcházející sněmovní volby, před nimiž bude migrace velmi citlivá. „ Jenže tlumočníci a další spolupracovníci nejsou žádní migranti. Jedná se o naše spojence, kteří nám mnohokrát zachránili život. Proto je naší povinností se o ně postarat a přijmout je.“ Muž, který také bojoval i v Iráku a Kosovu, kde byl velitelem ochrany oblasti Střed, a v Sýrii pomáhal s výcvikem Kurdů, přiznává, že specifikem mise v Afghánistánu byla skutečnost, že v zemi probíhala guerillová válka. „Nedocházelo tam k přímým bitvám či boji, ale šlo o přepadové akce. Nepřítele tedy poznáte až v momentě, kdy vyleze z jeskyně a začne po vás pálit. Bojovníci Tálibánu navíc umějí skvěle splynout s tamním prostředím. Velký strach jsem měl ze sebevražedných atentátníků,“ přiznává v exkluzivním rozhovoru pro EuroZprávy.cz Lumír Němec.

AKTIVNÍ OHLEDNĚ BEZPEČNOSTI BYLA JEN ČERNOCHOVÁ

Pane poručíku ve výslužbě, jak jako bývalý válečný veterán vnímáte v kontextu se stažením armád v Afghánistánu smrt čtrnácti českých vojáků? Nebyla mise, jíž jste se v letech 2007 až 2008 zúčastnil v pozici náčelníka oddělení Útvaru speciálních operací vojenské policie, zbytečná? Už nyní se ozývají ze zahraničí veteráni, kteří v občanské válce například přišli o nohy a ptají se, zda jejich těžká zranění měla vůbec nějaký smysl.

Operace v Afghánistánu měla význam, rozhodně nebyla zbytečná. Cílem bylo eliminovat teroristickou síť Al-Káidu a zneškodnit jejího vůdce Úsamu bin Ládina, což se podařilo. Rovněž se povedlo, aby se Tálibán během dvacetileté přítomnosti Američanů a spojenců nestal semeništěm teroristických akcí a zdrojem pro další zákeřné útoky. Když totiž s někým válčíte, nemá pak už čas vyvíjet další aktivní činnost. A to se například potvrdilo ohledně Islámského státu, který po bojích z let 2015 až 2016 byl poražen. Když se ale vrátím k vaší otázce, zda zbytečně nevyhasly životy čtrnácti českých vojáků, tak říkám jednoznačně, že nikoli. Zahynuli právě kvůli tomu, aby se terorismus dále nerozmáhal. Samozřejmě, každá smrt je tragická a zarmoutí všechny kolem, ale ve válečných misích se musí počítat i s tím, že se všichni nevrátí, anebo se někdo těžce zraní.

Co si jako expert myslíte od odsunu USA a spojenců? Nejednalo se o unáhlený odchod, i když o něm už před deseti lety hovořil exprezident Barack Obama?

V první řadě si musíme uvědomit, že koaliční partneři nemohli být v Afghánistánu věčně. Jednou by stejně museli odejít. Co mě ale překvapilo, až šokovalo, je skutečnost chaotického stažení, které je naprosto unáhlené a zmatečné. Než se spojenci rozhodli k odchodu, měli dojednat bezpečnost veškerých spolupracovníků, kteří jim během operací pomáhali a mnohdy jim zachránili životy. Tady jsem velmi kritický, situace se měla řešit s předstihem. V nebezpečí a ohrožení se tak ocitlo najednou velké množství lidí.

Právě v souvislosti s otálením pomoci afghánským spojencům je kritizovaná česká vláda. Podle některých odborníků nechala tlumočníky i další spolupracovníky, kteří české armádě během jejího působení poskytovali servis, zcela napospas. Jste s některými v kontaktu, máte o nich přehled?

Už dlouhodobě jsem ve spojení se spolkem Vlčí Máky, kteří stojí za iniciativou Zachraňme tlumočníky. Neustále upozorňujeme, že program pro jejich záchranu neběží a tím pádem jim i jejich rodinám hrozí smrt. Přes zmiňovaný spolek jsme se spojenci v kontaktu.

Ministr zahraničních věcí Jakub Kulhánek (ČSSD) ale tvrdí, že jsme v podstatě letadly transportovali všechny naše spolupracovníky. Souhlasíte s ním?

V žádném případě. Například ještě ve čtvrtek jsme řešili nejistý osud šesti tlumočníků s jejich rodinami, kteří v Afghánistánu zůstali. Někteří spojenci se skrývají, jiní se s rodinami marně pokoušeli dostat na letiště. Situace se ve druhé polovině týdně ohledně přístupu na kábulské letiště totiž dramaticky změnila. Nyní se na něj dostanou jen cizinci, anebo Afghánci, kteří disponují zahraničním pasem. Nikdo jiný se už ze země ovládané Tálibánem ven nedostane.

Co si myslíte o názoru ministra Lubomíra Metnara (za ANO), který uvedl, že s některými tlumočníky a dalšími spolupracovníky jsme za léta ztratili kontakt, a tak nemůže tušit, zda se třeba nedali do služeb Tálibánu?

Ano, takové nebezpečí může hrozit, přesto bych pomohl i těm, o nichž nemáme detailní zprávy. Dopravil bych je do České republiky a tady je umístil do detenčních zařízení, kde by byli pod dozorem a nemohli by se vůbec volně pohybovat. O jejich budoucnosti by se rozhodovalo později. Na druhou stranu většina tlumočníků i spolupracovníků prošla přísnými bezpečnostními prověrkami a i s odstupem času se dá zjistit, co dotyčný dělal, tedy zda se dal do služeb islamistického hnutí.

Koho s otálením pomoci ohledně spojenců viníte z tuzemské politické garnitury?

Kořeny liknavosti vedou už k bývalému ministru vnitra Milanu Chovancovi (ČSSD). Úvahy o záchraně tlumočníků doslova zazdil kauzou Bulovka, v níž byl jeden Afghánec obviněn, že měl na podzim toku 2017 znásilnit v nemocnici zdravotní sestřičku. I když soud mladíka zprostil obžaloby, program se nerozjel. Tehdy stejně jako teď bylo krátce před volbami a zmíněný Afghánec posloužil jako výstraha pro možnou migraci tlumočníků. V podobném duchu jedná i současný premiér Andrej Babiš (ANO). Nechce se před volbami v kontextu s migrací umazat, aby nepřišel o hlasy. Společně s vládou problém tlumočníků začal řešit až 26. července, a to až na nátlak veřejného mínění. Pan Babiš totiž už několikrát prokázal, že dělá politiku na základě průzkumu PR veřejného mínění. Od zmíněného roku 2017 až do 26. července vládní politici bezpečnost tlumočníků a spolupracovníků, kteří pomáhali v Afghánistánu české armádě, absolutně neřešili, a to se týká i opozice. Jedinou výjimkou je paní poslankyně za ODS Jana Černochová, předsedkyně sněmovního výboru pro obranu. Ona jediná se po celou dobu dotazuje, zda běží nějaký záchranný program na podporu afghánských tlumočníků. Na toto téma měla i řadu interpelací. Paní Černochová se zachovala jako skutečná politička, která svou funkci bere jako poslání. Pouze ona vyvinula konkrétní aktivitu.

ŘADA LIDÍ NÁVRAT TÁLIBÁNU VÍTÁ, ZATOČÍ PRÝ S KORUPCÍ

Jaký signál vyslalo naše chování ke spolupracovníkům z hlediska budoucnosti na dalších bojových misích?

Jedná se o naprosto negativní impuls. Ztratili jsme respekt. Mám vážné obavy, že po zkušenosti s Afghánistánem, se další místní spojenci v dané zemi na nás vykašlou, když vidí, jak si pomoci vážíme. Přemisťovat vlastní lidi z nebezpečí na poslední chvíli nesvědčí o naši dobré organizační vizitce.

Promiňte, nechci dělat české vládě advokáta, ale i ostatní armády dopravily své spojence do bezpečí rovněž až na poslední chvíli a rovněž kolem logistiky byl velkých chaos…

Nevím, jak jednali Američané, ale o Britech bezpečně vím, že se na evakuaci svých lidí připravovali dlouhodobě a byli na ni perfektně připraveni. Zřejmě mají zkušenosti z koloniálních válek, a tak vědí, jak se v krizových situacích mají chovat a hlavně, že s nimi mají předem počítat. Na Britech tedy vidíte, že se vše dalo zvládnout v klidu a bez zmatku.

Překvapil vás jako bývalého vojáka, který v zemi působil, fakt, že se vládní jednotky vzdaly Tálibánu bez boje? Vždyť ještě minulý týden se objevovaly zprávy, že povstalci dobudou hlavní město Kábul nejdříve až za tři měsíce.

Do detailního postupu operací vidí jen tajné služby. Za sebe mohu říci, že mě překvapilo, jak vládní vojáci v klidu Tálibánu předávali zbraně. Ovšem musím vyvrátit jednu chiméru, která se nyní v našich médiích neustále objevuje, a to, že Afghánci od nepaměti nejsou ochotni bojovat a obětovat se. Nejedná se o úplnou pravdu. Když jsem v letech 2007 a 2008 byl náčelníkem speciální operační skupiny SOG, tedy oddělení Útvaru speciálních operací vojenské policie, a působili jsme pod britským velením, tak afghánská armáda měla v provincii Hellmand pověst lovců Tálibánců. Dokonce jsme jim i tak přezdívali. Dělali nám skvělou podporu, když jsme společně s Brity příslušníky Tálibánu vytlačovali proti proudu řeky Hilmand. Jenže pak se jejich mentalita změnila. Stojí za tím hlavně korupce u generálů, a tak si řadoví vojáci řekli, že nebudou poslouchat někoho, komu jde jen o bohatství. A když viděli současnou morálku, tak odmítali nasazovat své životy. Na Facebooku jsem už dokonce s pomocí překladače zaznamenal názory obyčejných lidí, jak moc jsou rádi, že vládu opět převzal nad zemí Tálibán, protože nastolí řád a zatočí s korupcí. Atmosféru v afghánské společnosti mně potvrzují i naši tlumočníci. Pochopitelně jsou tam ale i lidé, kteří změnu režimu nevítají. Nerad bych bagatelizoval.

Jednou z mála afghánských provincií, která se Tálibánu nevzdala, je Pandžšír, jež je velký přibližně jako Karlovarský kraj. Čím si jeho odpor, který vede velitel Ahmád Masúd, syn zdejší legendy, muže přezdívaného Pandžšírský lev, vysvětlujete a může současný stav ještě nějak ovlivnit? Jen připomenu, že tato oblast nebyla nikdy dobyta, a to ani Sověty při jejich invazi v roce 1979. Po pádu Kábulu se sem stáhl i bývalý viceprezident Amrullah Saleh.

Je dost možné, že Pandžšír se udrží. Pokud Tálibán uvidí, že Masúdova autorita území ovládá a tamní bojovníci nesloží zbraně, pak region mohou nechat být. Ale jde jen o moji osobní predikci. Vývoj může být v budoucnosti úplně jiný.

Co nyní od Tálibánu, který vyhlásil Islámský emirát Afghánistán, očekáváte, jak se zachová? Nyní se snaží vystupovat tak, že ze své radikálnosti ubral, ale následně střílel v zábavním parku a mířil i na lidi, kteří drželi afghánskou vlajku. Může se začít mstít a začít podnikat teroristické útoky, i když podle smlouvy s USA se zavázal, že tak činit nebude?

Na vaši otázku nedokážu jasně odpovědět. Navenek se Tálibán tváří, že jde o jiné hnutí než před dvaceti lety. Ale nevím. Například v neděli řekl, že se nebude mstít na spolupracovnících spojenců, aby už v pondělí unesl jednoho z našich tlumočníků a krutě ho jeho příslušníci zbili. Nebýt otce zatčeného tlumočníka, který zburcoval celou oblast, tak by ho snad zabili. Lidi přišli k místu, kde ho drželi, a několik příslušníků z přesily dostalo strach, tak ho pustili. Nyní se můžeme dočítat, jak Tálibán vraždí příbuzné hledaných. Osobně jsem ke změně chování Tálibánu skeptický.

NEPŘÍTELE POZNÁTE, AŽ KDYŽ PO VÁS ZAČNE PÁLIT

Jak už jsem zmínil, v Afghánistánu jste sloužil jako velitel oddělení Útvaru speciálních operací vojenské policie. Co bylo na zdejší misi nejtěžší, když ji porovnáte například s Irákem či Kosovem, kde jste rovněž působil?

Šlo o naprosto rozdílnou misi, vždyť jsme byli v Afghánistánu první českou jednotkou, která byla od druhé světové války nasazená do přímého boje. Třeba v Iráku jsem se podílel na ochraně českého ambasadora v Bagdádu. Tady se jednalo o skutečné bojové operace pod velením Britů. Dobývali jsme města, obsazovali zákopy po Rusech, prováděli jsme akce typu hit and run (udeř a zmiz).

Klíčovou roli asi hraje tamní nepřehledný terén plný skrytých jeskyní. Jsou tyto podmínky právě tím důvodem, proč při své invazi v roce 1979 zde pohořel Sovětský svaz a později i Američané se spojenci?

Ano, terén je skutečně zásadním problémem. Velkým specifikem ale je, že v zemi probíhala guerillová válka, nedocházelo tam k přímým bitvám či boji, ale šlo o přepadové akce. Nepřítele tedy poznáte až v momentě, kdy vyleze z jeskyně a začne po vás pálit. Bojovníci Tálibánu navíc umějí skvěle splynout s tamním prostředím. Přesto jsme si s takovými nástrahami uměli poradit a bylo chybou, že když jsme jako spojenci měli navrch, dobyli nějaká města, tak jsme nedokázali Tálibán s lokálními či regionálními vládami přimět, aby usedli ke společnému jednacímu stolu a vzájemně se domluvili.

Z čeho jste měl při akcích největší strach?

Nejdříve musím podotknout, že jsem měl obyčejný strach. Kdo tvrdí, že se nebál, nebo že nebyl čas o něm přemýšlet, tak lže. Když jdete do konfliktu, máte pokaždé obavy a velké. Největší strach jsem ale měl ze sebevražedných atentátníků, útoků ze zálohy a či nástražných výbušných systémů. Jako voják v misi automaticky počítáte, že po vás bude protivník střílet, to máte v sobě zakódované, ale například sebevražedný útok atentátníka neovlivníte. Jedná se o takový plíživý strach, který je neustále zakořeněný ve vás.

Jaké máte osobní vzpomínky na působení v Afghánistánu?

Zmíněná mise mně dala top zkušenosti, které bych nikde nezískal. Na cvičišti po vás sice mohou střílet, simulovat útoky, ale realita v Afghánistánu byla zcela odlišná. A hlavně při bojových operacích dokonale poznáte sám sebe a navážete nefalšovaná přátelství, protože víte, že váš kolega je ochotný za vás položit život. Na misi jsme si i přes její náročnost užili i množství legrace. Bez ní by to nešlo.

Můžete s odstupem času popsat, kterak vypadal tamní běžný den na misi?

Často jsme operovali v poušti. A kvůli nesnesitelnému vedru jsme začali naše povinnosti plnit už v pět hodin ráno, dopolední zaměstnání končilo v devět hodin. Pokud jsme nebojovali, tak jsme byli do pěti ve stínu a v našich povinnostech a úkolech jsme pokračovali až do jedenácté večerní.

Co bylo vlastně náplní oddělení Útvaru speciálních operací vojenské policie, jemuž jste velel, a jak jste byli technicky vybaveni?

Jednalo se o široké penzum práce, které zahrnovalo ochranu lokálních vládních činitelů až po už zmíněné bojové akce. Působili jsme sice pod britským velením, ale měli jsme mnohem lepší techniku a vybavení než oni. Díky ní jsme byli efektivnější. Měli jsme k dispozici čtyřkolky a mohli jsme tak jezdit před konvojem. Na čtyřkolkách, které byly vybaveny granátometem i kulomety, jsme tak lépe monitorovali možné nástražné výbušné systémy. Naprostý náš triumf představovaly tatry bez střechy. Byly vyzbrojené dvěma těžkými a dvěma lehkými kulomety a hlavně jsme měli díky nim větší průchodnost než Britové, a tak jsme se třeba běžně dostávali i do zelené zóny.

Předpokládám, že se vymezujete proti názoru českého prezidenta Miloše Zemana, který tvrdí, že NATO i USA v Afghánistánu selhaly a jejich chování označil za zbabělé.

Položil jste mně dost složitou a obtížnou otázku. Faktem zůstává, že celý armádní svět ustoupil skupině bojovníků, která je mizerně ozbrojená. Bohužel takový rychlý odchod může podpořit zrod dalších extrémistických skupin. Afghánci ale do písmene naplnili svoje přísloví, které praví: „Vy máte hodinky, my máme čas.“ A oni si skutečně dvacet let počkali na svoji příležitost. Nikam nespěchali.

Může současná afghánská situace ovlivnit české volby? Mám tím na mysli, že někteří voliči mylně považují tlumočníky a jiné spojence za migranty, které v zemi nechtějí. A z toho mohou těžit extrémistické strany na úkor demokratických koalic.

Afghánské téma se skutečně může promítnout do nadcházejících sněmovních voleb. Projděte si už nyní některé výroky šéfa SPD Tomia Okamury a jeho lidí kolem něho. Osobně také nejsem zastáncem neřízené migrace. Zneklidňuje mě představa, že bychom měli v zemi půlku migrantů z Afriky anebo Afghánistánu. Jenže tlumočníci a další spolupracovníci, kteří pomáhali českým vojákům, nejsou žádní migranti. Jedná se o naše spojence, kteří nám mnohokrát zachránili život. Proto je naší povinností se o ně postarat a přijmout je. Jsou to vlastně naši lidé, kteří sdílejí stejné prozápadní a demokratické názory. Všem jsme ale bezpečí poskytnout nedokázali.