Metropole vyschlá na prach? Poprvé v moderní historii se hlavní město ocitne bez vody

Pro místní obyvatele, jako je čtyřicetidvouletá Raheela, je každodenní boj o vodu realitou. „Nemáme přístup k pitné vodě. Je to obrovský problém, který ovlivňuje každý den našeho života,“ řekla CNN. Její rodina, stejně jako tisíce dalších, si musí každou kapku vody draze kupovat, často na úkor jídla nebo jiných základních potřeb.

Za posledních deset let klesla hladina podzemní vody v některých oblastech města až o 30 metrů. Kábul přitom čerpá ročně o 44 milionů krychlových metrů podzemní vody více, než je příroda schopna doplnit. Město je závislé téměř výhradně na tání sněhu a ledovců z pohoří Hindúkuš – ale snižující se množství sněhových srážek kvůli klimatickým změnám tento zdroj stále více oslabuje.

„Sněh bylo dříve dost, pomáhal doplňovat podzemní zásoby. Dnes ale máme více deště, méně sněhu – a to škodí,“ uvedl odborník na vodní hospodářství Najibullah Sadid.

Podle odhadů Mercy Corps je až 80 % vody v Kábulu kontaminováno – především kvůli nedostatečné kanalizaci a průmyslovému odpadu. Voda je často zdrojem nemocí, zejména průjmu a zvracení.

Osmadvacetiletý Ahmad Yasin popsal, jak musel se svým bratrem denně čekat frontu u místní mešity, kde byla studna. Po měsících šetření si nakonec vykopali vlastní, 120 metrů hlubokou studnu. „Voda z ní ale není pitná, musíme ji dlouho vařit,“ řekl.

Někteří obyvatelé, jako Rustam Khan Taraki, utrácejí až 30 % svého příjmu za vodu z cisternových vozů. Chudší rodiny musí posílat své děti pro vodu na vzdálená místa – často za cenu zameškané školní docházky. „Děti by měly být ve škole, ale místo toho nosí vodu,“ uvedla Marianna Von Zahn z Mercy Corps.

Zvláště těžké je to pro ženy, které za vlády Tálibánu nesmí opouštět domov bez mužského doprovodu. „Chodit pro vodu je nejen fyzicky náročné, ale i nebezpečné. Ženy jsou na ulicích obtěžovány,“ uvedla dvacetidvouletá obyvatelka, která z bezpečnostních důvodů nechtěla uvést své jméno.

Situaci zhoršuje i fakt, že po převzetí moci Tálibánem v roce 2021 se do země zastavily mezinárodní investice a rozvojová pomoc. USA po nástupu prezidenta Donalda Trumpa v roce 2025 navíc zmrazily zahraniční humanitární podporu včetně financování projektů na zajištění vody a hygieny.

Z plánovaných 264 milionů dolarů se do začátku roku 2025 podařilo doručit jen 8 milionů. Výsledkem je kolabující infrastruktura, rostoucí sociální napětí a zoufalí obyvatelé, kteří čelí hrozbě migrace.

„Systémy se hroutí, peníze netečou, a tlak na obyvatele roste,“ varuje Von Zahn.

Přestože mnozí doufají ve změnu počasí, klimatické modely a sucho posledních let naznačují, že zlepšení nepřijde. UNICEF odhaduje, že pokud se nic nezmění, může Kábul přijít o veškerou podzemní vodu do roku 2030.

„Nevíme, jak dlouho to ještě vydržíme,“ říká Raheela. „Možná budeme muset město opustit. Ale kam bychom šli? To už opravdu nevím.“