Prodávají své děti, aby přežili. Afghánistán se potácí na hraně hladomoru

V současném Afghánistánu podle údajů OSN nemohou tři ze čtyř lidí uspokojit své základní potřeby. V zemi panuje masová nezaměstnanost, zdravotnictví se potýká s obrovskými problémy a zahraniční pomoc, která dříve zajišťovala základní potřeby pro miliony obyvatel, klesla na zlomek své bývalé úrovně. Stát nyní čelí rekordní úrovni hladu, kdy se odhaduje, že 4,7 milionu lidí, což je více než desetina afghánské populace, se nachází pouhý krok od hladomoru. Provincie Gór přitom patří k jedněm z nejhůře postižených oblastí v celé zemi.

Muži v tomto regionu propadají zoufalství z nedostatku obživy. Dělník jménem Rabani popsal pro BBC situaci, kdy mu z domova telefonovali, že jeho děti už dva dny nejedly, načež měl pocit, že by měl spáchat sebevraždu. Uvědomil si však, že rodině tím nepomůže, a proto dál stojí na náměstí a hledá práci. Další z přítomných, starší muž jménem Khwaja Ahmad, se rozplakal s tím, že jeho starší děti již zemřely a on potřebuje pracovat, aby uživil zbytek rodiny. Kvůli pokročilému věku ho však nikdo nechce zaměstnat.

Když v blízkosti náměstí otevře místní pekárna, její majitel rozdává mezi přítomné starý chléb, o který se muži okamžitě poperou, aby získali alespoň kousek. K další potyčce dochází ve chvíli, kdy na motocyklu přijede muž, který chce najmout jednoho dělníka na nošení cihel, načež se k němu seběhnou desítky zájemců. Během dvou hodin získali práci pouze tři lidé. V nedalekých komunitách, které tvoří skromná obydlí roztroušená po pustých hnědých kopcích pod zasněženými vrcholky pohoří Siah Koh, je ničivý dopad nezaměstnanosti zcela zjevný.

Abdul Rashid Azimi ze svého domova vyvedl sedmiletá dvojčata Roqiu a Rohilu a se slzami v očích vysvětlil, že je kvůli chudobě, dluhům a bezmoci připraven jednu ze svých dcer prodat. Z práce se vrací hladový, žíznivý a zmatený, děti mu říkají, aby jim dal chléb, ale on nemá co nabídnout. Prodej dcery mu láme srdce, ale vidí v tom jediný způsob, jak nakrmit své ostatní potomky. Matka dívek Kayhan uvedla, že k jídlu mají pouze chléb a horkou vodu, dva dospívající synové čistí v centru boty a další sbírá odpadky na topení.

Saeed Ahmad byl nucen prodat svou pětiletou dceru Shaiqu poté, čo onemocněla zánětem slepého střeva a měla cystu na játrech. Neměl peníze na lékařské výlohy, a tak dívku prodal příbuznému za 200 000 afghání. Peníze na úspěšnou operaci získal tak, že si od kupce vzal jen částku na léčbu s tím, že zbytek peněz dostane během následujících pěti let. Po uplynutí této doby bude muset dívka odejít k příbuznému. Saeed dodal, že pokud by měl finance, nikdy by to neudělal, ale bez operace by jeho dcera zemřela.

Před dvěma lety přitom Saeed i miliony dalších Afghánců dostávali potravinovou pomoc v podobě mouky, oleje, čočky a doplňků stravy pro děti. Masivní škrty v humanitární pomoci v posledních letech však většinu obyvatel o tuto životně důležitou podporu připravily. Spojené státy americké, které byly dříve hlavním dárcem, loni přerušily téměř veškerou pomoc a další klíčoví dárci včetně Velké Británie své příspěvky výrazně omezili. Současná data OSN ukazují, že objem pomoci přijaté v letošním roce je o 70 % nižší než v roce 2025, což umocňuje i sucho postihující více než polovinu provincií.

Místní obyvatel Abdul Malik potvrdil, že lidem nepomáhá vláda ani nevládní organizace. Tálibánská vláda, která se chopila moci v roce 2021, svaluje vinu na předchozí afghánskou administrativu. Zástupce mluvčího Tálibánu Hamdullah Fitrat uvedl, že během dvacetileté invaze vznikla umělá ekonomika kvůli přílivu amerických dolarů a současný režim zdědil chudobu a nezaměstnanost.

Politika Tálibánu, zejména omezování práv žen, je však hlavním důvodem, proč dárci odcházejí, což ale vláda odmítá a tvrdí, že humanitární pomoc by se neměla politizovat. Fitrat poukázal na plány na snížení chudoby pomocí infrastrukturních a těžebních projektů, které však lidem v akutní nouzi nepomohou.

Mnoho dětí v zemi bez naléhavé pomoci nepřežije, jako například čtrnáctiměsíční dcera Mohammada Hashema, která zemřela na hlad a nedostatek léků. Místní starší potvrdil, že úmrtnost dětí v důsledku podvýživy se za poslední dva roky výrazně zvýšila. Formální záznamy o úmrtích sice neexistují, ale na místním hřbitově se nachází zhruba dvakrát více malých dětských hrobů než hrobů pro dospělé. Kritická situace panuje také v hlavní provinční nemocnici v Čagčaránu, kde je novorozenecké oddělení nejvytíženější a na některých lůžkách leží i dvě podvážená miminka s dýchacími potížemi.

Dvaadvacetiletá Shakila v nemocnici porodila dvojčata, která přišla na svět předčasně o dva měsíce a vážila pouhá dvě a jedno kilo. Babička dětí Gulbadan vysvětlila, že matka byla během těhotenství zesláblá, protože jedla pouze chléb a pila čaj. Těžší z holčiček několik hodin po odchodu reportérů zemřela, dříve než stihla dostat jméno.

Sestra Fatima Husseini uvedla, že jsou dny, kdy na oddělení zemřou i tři děti, což se pro personál stalo téměř běžnou věcí. Podle lékaře Muhammada Mosy Oldata dosahuje úmrtnost na oddělení nepřijatelných 10 % kvůli přetlaku pacientů a nedostatku zdrojů na řádnou léčbu.

Nemocnice nemá léky pro většinu pacientů a rodiny si je musí kupovat v externích lékárnách, přičemž personál někdy používá zbylé léky od bohatších rodin pro chudé pacienty. Na jednotce intenzivní péče ležel také šestitýdenní Zameer se zápalem plic a meningitidou. Obě nemoci jsou léčitelné, ale lékaři nemají vybavení na magnetickou rezonanci.

Nedostatek financí nakonec nutí rodiny k těžkým rozhodnutím. Gulbadanině přeživší vnučce se sice stabilizovalo dýchání, ale rodina si nemohla dovolit její další pobyt v nemocnici, a tak ji vzala domů. Ze stejného důvodu rodiče odvezli i malého Zameera, takže jejich těla musí bojovat o přežití bez lékařské péče.