Ostře sledované Světové zdravotnické shromáždění začalo. Chce se stát historickým momentem pro lidstvo

Hlavní pozornost celého shromáždění se upírá k blížícímu se vystoupení generálního ředitele Světové zdravotnické organizace (WHO) Tedrose Adhanoma Ghebreyesuse. Ten již během dopolední části programu seznámil přítomné s tím, jak se organizace v průběhu let proměnila, aby dokázala lépe reagovat na měnící se potřeby členských států. Vyzdvihl vznik nové vědecké divize a zmínil také průlomový lék na HIV lenacapavir, který organizace prekvalifikovala v roce 2025.

Ve svém odpoledním projevu má šéf WHO předložit podrobné aktualizace týkající se dvou závažných zdravotních hrozeb, kterým svět v současnosti čelí. Jedná se o novou epidemii eboly v Africe a nedávné šíření hantaviru. Tedros již dopředu poděkoval španělským představitelům za jejich zásadní pomoc při řešení krize na palubě lodi zasažené hantavirem, když úřady povolily plavidlu zakotvit na Kanárských ostrovech a koordinovaly repatriaci osob.

Zmíněná loď MV Hondius, plující pod nizozemskou vlajkou, dorazila v pondělí po více než měsíci na moři do svého cílového přístavu v Rotterdamu. Na palubě plavidla, které vezlo zhruba 150 pasažérů a členů posádky z 23 zemí, se před časem objevila nákaza hantavirem, což vedlo k uvalení nucené karantény. V současné době zůstává na lodi v nizozemském přístavu již pouze posádka.

Během této plavby zemřeli celkem tři lidé, konkrétně manželský pár z Nizozemska a jedna žena z Německa. U dvou z těchto obětí byla přítomnost hantaviru oficiálně potvrzena. Celkový počet infikovaných osob z této výletní lodi vzrostl na jedenáct poté, co kanadské úřady v neděli potvrdily další případ nákazy. Podle šéfa WHO nicméně neexistují žádné známky toho, že by šlo o začátek rozsáhlejší epidemie, i když kvůli dlouhé inkubační době viru nelze v dalších týdnech vyloučit objevení nových případů.

Mnohem větší starosti dělá zdravotníkům aktuální situace v Africe, kde Světová zdravotnická organizace vyhlásila kvůli ebole stav veřejného ohrožení mezinárodního významu. Generální ředitel Afrického centra pro kontrolu a prevenci nemocí Jean Kaseya uvedl, že narůstající počet případů v Demokratické republice Kongo a v Ugandě je momentálně jeho největší obavou. V obou zemích dohromady je již evidováno nejméně 395 podezření na infekci.

Drtivá většina těchto případů se nachází v konžské východní provincii Ituri. Mimo hranice tohoto státu se nákaza rozšířila zatím prostřednictvím dvou potvrzených případů do sousední Ugandy, přičemž oba infikovaní lidé do země přicestovali právě z Konga. Jeden z nich nemoci podlehl. Kvůli vážnému riziku lokálního a regionálního šíření vyhlásily vysoký stupeň ostražitosti také další sousední státy, konkrétně Rwanda a Jižní Súdán.

Podle vyjádření představitelů afrického zdravotního úřadu si epidemie vyžádala již více než 100 lidských životů. Ministerstvo zdravotnictví Demokratické republiky Kongo v této souvislosti hovoří o přibližně 350 podezřelých případech a 91 potvrzených úmrtích. Mezi oběťmi je podle informací WHO také nejméně čtyři zdravotníci. Nákaze nebo riziku infekce bylo podle zdrojů stanice CBS News vystaveno rovněž minimálně šest občanů Spojených států.

Situaci výrazně komplikuje skutečnost, že současné ohnisko je způsobeno specifickým kmenem Bundibugyo. Proti tomuto druhu viru totiž v současné době nejsou k dispozici žádné schválené léky ani účinné vakcíny. Ty existují pouze pro kmen Zaire, na Bundibugyo však nezabírají. Úmrtnost se při předchozích epidemiích způsobených tímto kmenem pohybovala kolem 30 %.

Ebola se mezi lidmi šíří prostřednictvím infikovaných tělesných tekutin, jako je krev nebo zvratky. Prvotní symptomy se objevují náhle v rozmezí dvou až jednadvaceti dnů od nakažení a připomínají chřipku, projevují se zejména horečkou, bolestí hlavy a únavou. Později se přidává zvracení, průjem a selhávání orgánů, přičemž někteří pacienti trpí vnitřním i vnějším krvácením. Celá epidemie obvykle začíná přenosem viru z nakažených zvířat, například kaloňů, na člověka. Zdravotní úřady proto naléhavě vyzývají k dodržování přísné hygieny a zvýšené opatrnosti, zejména během pohřbů zemřelých.