Svět mobilizuje síly ve snaze potlačit nové ohnisko eboly

Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila kvůli tomuto šíření stav veřejného ohrožení mezinárodního významu. Ačkoli situace zatím nesplňuje kritéria pro vyhlášení pandemie, organizace varovala, že vysoká míra pozitivity a rostoucí počet případů i úmrtí naznačují, že skutečný rozsah epidemie je pravděpodobně mnohem větší, než co dokážou úřady aktuálně zachytit a nahlásit.

Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) eviduje v Demokratické republice Kongo 10 potvrzených případů a 336 podezření na nákazu, z nichž 88 skončilo úmrtím. Podle WHO zasáhla nákaza odlehlou severovýchodní provincii Ituri. V sousední Ugandě byly dosud laboratorně potvrzeny dva případy, včetně jednoho úmrtí, přímo v hlavním městě Kampale.

Současnou epidemii pohání kmen Bundibugyo, který je jedním z několika virů způsobujících ebolu. Situace je mimořádná zejména proto, že pro tento konkrétní kmen momentálně neexistují žádné schválené léky ani vakcíny. Úmrtnost se u kmene Bundibugyo podle organizace Lékaři bez hranic odhaduje na 25 % až 40 %. Mezi hlavní příznaky onemocnění patří horečka, bolesti svalů, vyrážka a v některých případech vnitřní či vnější krvácení.

Americké úřady se nyní zaměřují na přesun několika občanů USA, kteří byli v Kongu viru vystaveni, přičemž někteří z nich jsou považováni za vysoce rizikové. CDC nasazuje své pracovníky, kteří již v oblasti působili, na pomoc s trasováním kontaktů, laboratorním testováním a dohledem, a plánuje mobilizovat další podporu ze své centrály v Atlantě. Podle dostupných informací zatím nebylo zaznamenáno, že by k přenosu došlo na mezinárodních leteckých linkách, a obě africké země uplatňují kontrolní opatření při odletech.

V zasaženém konžském regionu se otevírají tři nová specializovaná centra, která mají zvýšit kapacitu pro péči o nemocné. Do tamního provinčního centra Bunia dorazilo zhruba sedm tun nouzových zdravotnických potřeb, jako jsou ochranné pomůcky, stany a lůžka. Zvládání epidemie v Kongu však komplikuje vleklá humanitární krize a ozbrojený konflikt ve východních provinciích, který vyhnal z domovů miliony lidí a fatálně oslabil tamní zdravotnický systém.

V Ugandě navíc oba potvrzené případy z Kampaly nemají žádnou známou vzájemnou spojitost. To podle odborníků na biostatistiku často bývá varovným signálem, že epidemie v sousedním Kongu je ve skutečnosti podstatně rozsáhlejší, než jsou zdravotní úřady schopny vidět. Mezi oběťmi jsou navíc i čtyři zdravotničtí pracovníci, což vyvolává vážné obavy z možného šíření viru přímo uvnitř zdravotnických zařízení. V Demokratické republice Kongo jde již o sedmnáctou epidemii eboly od roku 1976, kdy byl virus poprvé identifikován, přičemž přirozeným rezervoárem viru v tamních lesích jsou kaloni, s nimiž místní obyvatelé přicházejí do blízkého kontaktu.