Zelenskyj: Nastal čas, aby si Evropa vybrala vyjednavače pro jednání s Ruskem

Takový úkol se však snadněji řekne, než udělá. Přestože Evropská unie nemá nouzi o nejvyšší představitele – od předsedkyně Evropské komise přes předsedu Evropské rady až po předsedkyni Evropského parlamentu –, stále jí chybí jediná vůdčí osobnost, která by byla automatickým a zřejmým kandidátem pro takto náročná jednání s Moskvou.

Nedávný provokativní návrh Vladimira Putina, aby se této role ujal proruský bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, byl ze strany Evropské unie rychle smeten ze stolu právě kvůli jeho úzkým vazbám na Moskvu. Evropané tak budou muset sami důkladně zvážit, kdo by dokázal jejich zájmy efektivně zastupovat, pokud se rozhovory do této fáze skutečně posunou.

Mezitím Ukrajina během víkendu podnikla odvetné údery přímo na ruském území, které zasáhly řadu strategických míst včetně Moskvy a vyžádaly si nejméně čtyři lidské životy. Volodymyr Zelenskyj tyto akce označil za naprosto oprávněnou reakci na ruské prodlužování války a neustálé útoky na ukrajinská města a komunity. Údery na Moskvu měly podle něj Rusům jasně vzkázat, že jejich stát musí tuto válku ukončit.

Rusko však v noci na dnešek odpovědělo dalším masivním útokem, do kterého nasadilo přes 500 dronů a 20 raket. Ukrajinský prezident v této souvislosti opětovně vyzval Evropu, aby udělala vše, co je v jejích silách, a zajistila zemi spolehlivou ochranu před těmito vzdušnými údery.

Podle analýzy Thomase Grahama z Rady pro mezinárodní vztahy (CFR) vykazuje Kreml v posledních týdnech neobvyklý zájem. Zatímco po vypuknutí války v Íránu koncem února ruská diplomacie vyčkávala, nyní se Vladimir Putin i ministr zahraničí Sergej Lavrov aktivně snaží obnovit kontakt s Washingtonem.

V centru ruských nadějí stojí takzvaný „duch Anchorage“. Jde o odkaz na loňský srpnový summit Donalda Trumpa a Vladimira Putina na Aljašce. Ačkoliv detaily schůzky zůstávají zahaleny tajemstvím a žádný americký představitel tento termín nepoužívá, Moskva o něm mluví jako o souboru vzájemných porozumění, která měla přinést průlom. Putin je podle všeho přesvědčen, že mu Trump tehdy slíbil přimět Kyjev k postoupení celého Donbasu Rusku výměnou za územní kompenzace jinde.

Tento předpoklad podporuje i dřívější role amerického zvláštního vyslance Steva Witkoffa. Ten již loni na jaře prosazoval, aby územní otázka měla přednost před bezpečnostními zárukami pro Ukrajinu. Kreml si srpnové návrhy vyložil jako závazek USA, že dotlačí Volodymyra Zelenského k územním ústupkům v Doněcké oblasti. Avšak tři kola trilaterálních jednání začátkem letošního roku skončila bez výsledku a po zahájení amerického útoku na Írán 28. února se diplomatické rozhovory zcela zastavily.

Nynější ruská snaha o návrat k jednacímu stolu však nepramení z dobré vůle, ale z měnící se situace na bojišti. Přestože Putin během oslav Dne vítězství 9. května mluvil o „vstřícnosti“ Američanů a blížícím se konci války, realita je pro Rusko méně optimistická. Zimní ofenzíva zaměřená na ukrajinskou energetiku nezlomila morálku obránců a jarní ruský útok na frontě se zastavil. Podle některých odhadů začíná Rusko dokonce území ztrácet.

Ukrajina naopak zintenzivnila údery hluboko v ruském vnitrozemí, cílící na vojenské a energetické objekty. Samotné omezení oslav 9. května v ruských městech vypovídá o rostoucí zranitelnosti federace. Moskva si uvědomuje, že její hrozba dobytí zbytku Doněcké oblasti silou vypadá čím dál méně věrohodně. Proto se nyní Kreml pokouší o poslední diplomatický tlak na Bílý dům, aby získal u jednacího stolu to, co nedokáže vybojovat na frontě.