Co je ebola a proč je tak těžké epidemii zastavit?

Ebola je vzácné, ale vysoce smrtící virové onemocnění. Původně se šíří ze zvířat, nejčastěji z kaloňů, přičemž lidé se mohou nakazit při manipulaci s nimi nebo při konzumaci jejich masa. Příznaky se objevují náhle po dvou až jednadvaceti dnech a zpočátku připomínají chřipku doprovázenou horečkou, bolestmi hlavy a únavou. Později nastupuje zvracení, průjem a selhávání orgánů, přičemž u některých pacientů dochází k vnitřnímu i vnějšímu krvácení. Mezi lidmi se virus přenáší kontaktem s infikovanými tělesnými tekutinami.

Současnou vlnu nákazy má na svědomí kmen Bundibugyo, který se objevil po více než deseti letech. Tento kmen vyvolal v minulosti pouze dvě epidemie, při nichž usmrtil zhruba třetinu nakažených. Jeho vzácnost přinesla zdravotníkům řadu problémů. Prvotní krevní testy byly negativní, protože byly nastaveny na detekci běžnějších kmenů. Proti kmeni Bundibugyo neexistují schválené léky ani vakcíny, byť experimentální látky jsou ve vývoji. Určitou ochranu by mohlo poskytnout očkování proti kmenu Zaire.

Další komplikací je přítomnost nákazy ve válečné zóně, kde čtvrt milionu lidí opustilo své domovy a obyvatelé migrují přes špatně hlídané hranice do sousedních zemí. Prvním známým případem byla zdravotní sestra, u které se příznaky projevily 24. dubna, takže se virus před svým odhalením šířil nepozorovaně několik týdnů. Skutečný rozsah epidemie je kvůli tomu neznámý. Sestra zemřela v Bunie, hlavním městě provincie Ituri, a její tělo bylo převezeno do hornického města Mongwalu, odkud pochází většina hlášených případů.

Podle konžského ministra zdravotnictví Samuela Rogera Kamby se nákaza rozšířila velmi rychle kvůli velkému množství lidí, kteří přišli do kontaktu s tělem sestry během pohřebního obřadu. Pohřby označil za hlavní zdroj rizika také šéf Afrického centra pro kontrolu a prevenci nemocí Jean Kaseya. Informační kampaně se proto nyní zaměřují na osvětu o bezpečném zacházení s těly zemřelých, dodržování základní hygieny a ochranu zdravotníků. K pozdnímu nahlášení epidemie přispělo i to, že místní komunity považovaly nemoc za projev čarodějnictví a hledaly pomoc u šamanů či v modlitebnách namísto nemocnic.

První případy byly hlášeny v městech Mongwalu, Rwampara a Bunia. Nákaza se však potvrdila už i v Gomě, největším městě východního Konga s 850 tisíci obyvateli, které ovládají rebelové. Infikovanou je žena, která do města přicestovala poté, co její manžel zemřel na ebolu v Bunie. Dva případy hlásí také ugandská Kampala, kde jeden konžský občan nemoci podlehl a druhý se léčí; oba do země přicestovali z Konga.

Vláda vyslala do Bunie zdravotnické týmy s ochranným vybavením. Na místě působí WHO a Lékaři bez hranic, kteří budují léčebná centra a připravují krizový plán. Pro hlášení příznaků funguje bezplatná linka 151. Obyvatelé jsou vyzýváni k okamžitému vyhledání pomoci při symptomech, k izolaci, k vyhýbání se kontaktu s mrtvými lidmi i zvířaty a k úplnému vynechání syrového či nedovařeného masa.

Město Goma je pod kontrolou povstalecké skupiny AFC-M23, jejíž mluvčí Lawrence Kanyuka oznámil, že povstalci okamžitě aktivovali obranné mechanismy a ve spolupráci s místními lékaři vytvářejí vlastní tým pro boj s ebolou. Přestože vládní síly ani rebelové nepotvrdili ochotu odložit zbraně a spolupracovat, optimismus dodává fakt, že případ v Gomě potvrdil státní Institut National de Recherche Biomédicale.

Africké centrum pro kontrolu a prevenci nemocí varovalo před vysokým rizikem zavlečení nákazy do Ugandy, Rwandy a Jižního Súdánu. Rwanda již zpřísnila kontroly na hranicích v blízkosti Gomy. Přechod z Konga do Rwandy je pro běžné konžské občany uzavřen, úřady však umožňují návrat Rwanďanům a Konžanům s trvalým pobytem ve Rwandě. Ugandský prezident Yoweri Museveni kvůli situaci odložil tradiční červnovou pouť k uctění památky mučedníků, na kterou každoročně přijíždějí tisíce věřících z Konga.