Netanjahu uvažuje o předčasných volbách. Přesvědčí Izraelce, že vyhrává válku?

Lídr opozice Jair Lapid v reakci prohlásil, že „vláda už nemá legitimitu“ a vyzval k novým volbám. Netanjahu podle zákulisních informací o předčasných volbách uvažoval už dříve – jako způsob, jak zůstat u moci navzdory klesající popularitě.

Aby získal nové volební vítězství, bude muset přesvědčit veřejnost, že dosáhl úspěchů na třech klíčových frontách: propuštění rukojmích, porážka Hamásu a zajištění regionální bezpečnosti. Všechny tyto cíle se však ukazují jako velmi obtížně dosažitelné.

Během své červencové návštěvy Washingtonu Netanjahu zdůrazňoval, že usiluje o příměří v Gaze, které by vedlo k návratu zbývajících izraelských rukojmích. Podle průzkumů by značná část izraelské veřejnosti souhlasila s ukončením války, pokud by to vedlo k jejich propuštění. Netanjahu však současně zdůraznil, že nepřistoupí na jakoukoliv dohodu „za každou cenu“, což naznačuje, že případnou dohodu se pokusí vykreslit jako bezpečnostní vítězství – bez ohledu na její konkrétní výsledek.

Premiér bude muset také prezentovat vojenské tažení v Gaze jako téměř dokončené a úspěšné. Vysocí představitelé armády tvrdí, že operace „téměř naplnily své cíle“. Kritici, například bývalý generál Jicchak Brik, však upozorňují, že počet bojovníků Hamásu se údajně vrátil na úroveň před začátkem války.

Další komplikaci představují extremistické pravicové strany v Netanjahuově koalici – Židovská síla a Náboženský sionismus. Ty požadují úplnou likvidaci Hamásu a nesouhlasí s jakýmkoliv ukončením války. Netanjahu proto pravděpodobně plánuje během kampaně nechat otevřená dvířka pro různé možné koaliční scénáře. Dočasné příměří s cílem osvobodit rukojmí by pak mohl voličům prezentovat jako vítězství, zatímco v případě potřeby by obnovil vojenské operace, aby uspokojil své radikálnější partnery.

Součástí jeho volební strategie bude i zdůraznění úspěchů v oblasti regionální bezpečnosti. V červnu prohlásil, že válka s Íránem byla vítězstvím, když údajně „poslala íránský jaderný program do odpadních vod“. Izrael zároveň pokračuje v leteckých úderech v Sýrii a Libanonu, aby demonstroval svou vojenskou převahu v oblasti.

Netanjahu se v červenci setkal i s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, což mu poskytlo další příležitost k prezentaci Izraele jako silného partnera v regionu. Kritici však varují, že jeho postup sleduje především politické přežití a nikoliv cestu k míru. Podle deníku The New York Times „Netanjahu znovu odkládá řešení palestinské otázky“.

Premiér údajně zvažuje plán, který by ukončil boje v Gaze bez zásadních ústupků vůči Palestincům. Šlo by o rozdělení pásma Gazy, jeho demilitarizaci pod izraelskou kontrolou, částečnou anexi a předání zbylých území provizorní správě. Výsledkem by bylo cosi jako „palestinský stát“, ovšem bez suverenity, propojenosti a skutečné nezávislosti.

Takový scénář by obcházel jednání o zásadních otázkách – hranicích, uprchlících a Jeruzalémě. Palestinští představitelé by ho pravděpodobně odmítli, a pokud ne oni, pak by ho odmítla většina palestinské veřejnosti, traumatizované válkou. Výsledkem by byla další vlna násilí.

Pokud se Netanjahu rozhodne skutečně vypsat volby, bude tím psát novou kapitolu izraelsko-palestinského konfliktu. Pokud přesvědčí veřejnost o své trojité „vítězné“ strategii, mohl by se vrátit k moci s čerstvým mandátem a případně vytvořit širší koalici bez nejradikálnějších hlasů.

Naopak pokud voliči jeho úspěchy vyhodnotí jako prázdné nebo nepravdivé, mohl by být smeten z politické scény. To by otevřelo cestu opozici a možná i nové strategii vůči Gaze a palestinskému lidu.