Evropa otevírá dveře ruské propagandě. Prokremelští umělci se vracejí na evropská pódia

Nejvýraznějším symbolem tohoto posunu je podle France24 návrat dirigenta Valerije Gergieva, který se 27. července představí na festivalu Un’Estate da Re v jižní Itálii. Jeho poslední vystoupení v Evropě se odehrálo 23. února 2022 v milánské La Scale – jen několik hodin před zahájením ruské invaze.

Následovala vlna odmítání: Gergiev přišel o místo šéfdirigenta Mnichovské filharmonie, byl vyloučen ze Švédské královské hudební akademie a jeho koncerty byly rušeny po celé Evropě. V Rusku však zůstal významnou kulturní ikonou, jako šéf slavného Mariinského i Bolšoj těatru.

Organizátoři festivalu v Itálii jeho návrat obhajují jako gesto otevřenosti. Prezident regionu Kampánie Vincenzo De Luca, člen Demokratické strany, prohlásil, že vystoupení Gergieva má „udržet komunikační kanály otevřené i s těmi, kdo smýšlejí jinak“, a že jeho zrušení by „živilo řeky nenávisti“. Kritici naproti tomu varují, že jde o normalizaci kremelské propagandy. „Je to dar diktátorovi,“ prohlásila vdova po zavražděném opozičním politikovi Alexeji Navalném, Julija Navalná.

Gergiev je podle expertů symbolem propojení ruské kultury a politiky. „Je těžké najít jiného umělce, který je tak úzce spojený s Putinem – osobně i politicky,“ říká hudební historik Dan Elphick z britské Royal Holloway University. Přesto se objevují spekulace, že by Gergiev mohl v roce 2026 vystoupit i ve Španělsku.

Podobnou kariérní resuscitaci zažívá i sopranistka Anna Netrebko, Gergievova chráněnkyně. Bývalá hvězda newyorské Metropolitní opery, která v roce 2022 po vlně kritiky odsoudila válku, ale zároveň se odmítla distancovat od Putina, se nyní vrací na evropská pódia.

V září 2025 otevře sezónu Královské opery v Londýně v nové inscenaci Pucciniho Tosky a v listopadu vystoupí v Curychu. Netrebko se tak prakticky vrátila do mezinárodní kulturní elity – s výjimkou USA, kde její vystupování stále blokuje vedení Metropolitní opery.

Její případ ale vyvolává palčivé otázky: Jak má Evropa reagovat na umělce, jejichž postoje nejsou jednoznačně protiválečné, ale zároveň nejsou ani zcela proruské? Podobná dilemata letos provázela i veletrh Art Basel ve Švýcarsku.

Ruský malíř Erik Bulatov zde vystavil obrazy ve stylu sovětské propagandy s nápisem „Vpřed“ („ВПЕРЁД“). Ačkoliv obrazy vznikly už v roce 2016, jejich vizuální jazyk – a zejména ticho samotného umělce k válce – vyvolaly silnou kritiku. Ukrajinská aktivistka při vernisáži držela nápis: „Jediný směr pro Rusko je zpět.“

Podle některých odborníků se právě v kulturní oblasti nejvíce odráží ruská měkká moc – tedy schopnost ovlivňovat evropskou veřejnost ne vojenskou silou, ale kulturním působením. Europoslankyně Pina Picierno v rozhovoru pro BBC uvedla, že Gergiev je „kulturním vyslancem Kremlu, jehož cílem je zjemnit obraz Ruska v očích Západu“. Kritici se obávají, že přijetí prokremelských umělců otevírá dveře ruské propagandě.

Zároveň však trvá obava z opačného extrému: zda příliš přísný přístup ke všem ruským umělcům bez rozdílu nesměšuje ruskou kulturu jako takovou s aktuální politikou Kremlu. „Bojkot Čajkovského válce nijak neublíží. Ale odmítání spolupráce s umělci napojenými na Putina je už jiná věc,“ říká Elphick.

Mnoho evropských institucí se dosud snažilo jít střední cestou – podporovat ruské umělce kritické vůči režimu, a zároveň držet odstup od těch, kteří se režimu aktivně účastní. Například v říjnu uvede pařížské divadlo Théâtre du Châtelet inscenaci Shakespearova Hamleta v režii Kirilla Serebrennikova, ruského režiséra, který veřejně vystoupil proti anexi Krymu a byl za to v Rusku perzekuován.

Jak dlouho ale tato rovnováha vydrží, není jasné. Válečný konflikt se protahuje a tlak na návrat ruských hvězd roste. Symbolickým případem může být Sergej Polunin – tanečník narozený na Ukrajině, který se prohlásil za Rusa, nechal si vytetovat Putinovu podobiznu a v roce 2019 obdržel od Kremlu post ředitele baletu v Sevastopolu.

V roce 2024 však o všechny funkce přišel a v prosinci oznámil, že s rodinou odchází z Ruska. I přes jeho nový smířlivější postoj k Ukrajině zatím žádná evropská scéna jeho návrat neoznámila.