Může se pálit listí na zahradě? Česko sladilo zákony, ministerstvo vysvětluje novinku

Ministerstvo na úvod zdůraznilo, že legislativa k této problematice není nová. "Ze zákona o odpadech vždy vyplývalo, že se má s listím, větvemi nebo posečenou trávou, pokud je osoba sama nekompostuje, nakládat jako s biologicky rozložitelným odpadem, to znamená odkládat do hnědé popelnice nebo odvézt do sběrného dvora na místo k tomu určené," uvedla tisková mluvčí úřadu Veronika Krejčí. 

Zákon o odpadech podle resortu vždy zakazoval odstraňování odpadů mimo zařízení k tomu určená, tedy zakazoval spalování odpadu na zahradách. Podle zákona o ochraně ovzduší ale měly obce možnost vydávat závazné vyhlášky a regulovat spalování rostlinného odpadu. 

"Z toho vyplývalo, že zákon o ochraně ovzduší počítá s tím, že spalování těchto odpadů na zahradách je legální. Na rozpor mezi oběma zákony upozornilo Ministerstvo vnitra. Zároveň byl takový výklad zákona o ochraně ovzduší v rozporu s evropskou směrnicí o odpadech," vysvětlila mluvčí ministerstva.

Poslanci proto do novely zákona o ovzduší, která začala platit od března, přidali návrh, který uvedl oba zákony do souladu. Nově se odstraňování bioodpadu, například shrabaného listí, posečené trávy či větví, řídí výhradně zákonem o odpadech. 

Podle ministerstva je třeba od sebe odlišit nakládaní s odpady a spalování suchých rostlinných materiálů, zejména dřeva, na otevřeném ohni. Při likvidaci shrabaného listí, čerstvých větví nebo posečené trávy je nutné s materiály nakládat jako s bioodpadem a odvézt na kompost, odložit do hnědé popelnice, sběrného střediska odpadu a podobně. 

"Zdůrazňujeme, že rekreační rozdělávání ohňů za účelem opékání špekáčků či jiných pokrmů nebo zkrátka posezení doma u ohně zakázáno samozřejmě není," podotkla Krejčí. "V některých případech pak zvláštní předpisy (např. lesní zákon) umožňují spalovat rostlinné odpady na místě, aby se zabránilo šíření škodlivých organismů," poznamenala.

Ministerstvo konstatovalo, že novelou došlo ke sjednocení výkladu obou zákonů, který se upravil také s ohledem na evropskou směrnicí. Podle ní musí státy zajistit, aby byl biologický odpad buď tříděn a recyklován u zdroje, nebo podléhal tříděnému sběru a nebyl míchán s ostatními druhy odpadů.