KOMENTÁŘ | Roční pandemie odkryla Babišovu tvář. Nikdy neměl být premiérem

Od začátku situaci trestuhodně podcenili a varování od opozice ignorovali. Vždyť už loni 28. ledna poslanec za ODS Bohuslav Svoboda v Poslanecké sněmovně upozorňoval na hrozící riziko nákazy. Tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch tvrdil, že ochranných prostředků je dostatek a přitom působil velmi bohorovně až sarkastickým dojmem. V klidové zóně zůstala i někdejší hlavní hygienička Eva Gottvaldová, která dlouho tvrdila, že čínský virus se České republiky netýká a lidé tak mohou být v klidu. Záhy byla sice odvolána, ale pro lidi, kteří díky absentující prevenci hned přišli o své blízké, měl její odchod nulový význam.

Vláda se během 365 dní vlastně vůbec nepohnula z místa. Důkaz? Březen 2020: zůstaňte doma. Březen 2021: zůstaňte doma. A tak jsme zase doma zavření. Výsledek její roční práce je tedy opravdu tristní. Mistrem je snad jen v prodlužování nouzového stavu. Dnešní roční výročí je smutným svědkem skutečnosti, že po dvanácti měsících se nacházíme v největší krizi od loňského 1. března, kdy se v České republice objevily první tři případy nakažených. Za vše je odpovědný ministerský předseda Andrej Babiš, který během rok trvající pandemie ukázal, že umí jen zmatkovat. Nikdy se neměl stát premiérem země. Jeho tvrzení, že je výborným krizovým manažerem, se hodí akorát tak do komiksového seriálu Zelený Raoul v časopise Reflex. Infekce tak dokonale odkryla jeho pravou tvář.

Když se covid-19 po zemi začal čím dál více rozpínat, pasoval se premiér Andrej Babiš do role zachránce národa a od té doby nepřestal tvrdit, že vše zvládne sám, protože je vynikající krizový manažer, jenž nikdy neodstoupí. Na zdravém sebevědomí není nic špatného, ale pokud jím oplývá neschopný člověk, je trapné dopředu avizovat, že znám recept, jak vyvést zemi z marasmu. Ministerský předseda si však věřil, a tak hned v polovině března na tiskové konferenci prohlásil, že kdo nemá roušky, tak mu je ještě ten den osobně doručí do kastlíku.

A přitom letadlo plné ochranných prostředků od čínských soudruhů, které vláda vítala jako Husák Brežněva, přistálo až několik dní poté, co si Babiš chtěl hrát na poštovního doručovatele. Nesmí upadnout do zapomnění, že totalitní Čína zdravotnický materiál v České republice nejdříve vykoupila a pak jej do země draze prodala. Nešlo tedy o žádnou humanitární pomoc, zatímco Tchaj-wan ochranné prostředky dodal zdarma. Vyděšený národ z pandemie byl pak celé jaro svědkem podivných nákupů masek, roušek a respirátorů pro ministerstvo zdravotnictví.

A současně započala velká show tuzemské vlády, která nejdříve něco schválila, aby nařízení odvolala ještě před tiskovou konferencí, kde jej měla prezentovat. Stále tak připomíná popletené kutily Pata a Mata. Bohužel ale nejde o humor, když umírají lidé a v čele země zůstávají nemehla. Nejdříve nás měla spasit chytrá karanténa s trasováním, potom Semafor a pak nás měl spolehlivě ohlídat PES, kterým se snad vláda neřídila jediný den. Trapasem je i očkovací strategie, která téměř zamrzla. Cokoli kabinet vymyslel, anebo slíbil, skončilo absolutní fiaskem. Pokud by podobně pracoval zaměstnanec ve firmě, její šéf by svého podřízeného už dávno poslal na pracovní úřad. Jelikož však vládě chybí jakákoli sebereflexe, tak ani na okamžik nikoho nenapadlo, že by z valících se malérů, kterých je během roku požehnaně, vyvodil osobní odpovědnost.

Kabinet po sobě zanechává doslova spoušť, z níž se bude země vzpamatovávat dlouho. Neumí předvídat, nedokáže se poučit ze svých chyb a nenaslouchá. Odmítá například ulevit přetíženým nemocnicím u hranic, ačkoli Němci neustále a ochotně nabízejí pomoc s hospitalizací. Vláda zůstala hluchá a místo toho vozí pacienty helikoptérou přes celou republiku, když německé nemocnice jsou od Chebu či Aše vzdáleny do třiceti kilometrů. Uvědomuje si vůbec premiér Andrej Babiš, že jde o životy? Ministerský předseda je stále přesvědčený, že pokud by požádal Němce o pomoc, prokázal by neschopnost poradit si se současnou situací. Babiš se však už ztrapnil dávno a přijetím německé nabídky by alespoň ukázal, že alespoň nějaká empatie v jeho duší pulsuje a nemyslí jen na předvolební preference.

Kabinet rozhazoval a nyní nemůže vypnout průmysl

Uplynulý rok je zkázou pro podnikatele. Rekordní počet živnostníků musel odhlásit svoji činnost, neboť kompenzační bonusy nebyly dostatečné. A tak mizí oblíbené hospůdky, bary i hotely. Mimochodem, neříkal jste, pane premiére, že nikoho nenecháte padnout? Realita je taková, že podle předsedy výboru Podnikatelských odborů Radomila Bábka Finanční správa obvolává živnostníky a rozmlouvá jim, aby si kompenzaci nebrali, neboť ji vlastně nepotřebují.

Kabinet se tak na oko snaží vytvářet krásný obraz země, která se umí o každého postarat, ale ve skutečnosti si hlídá každou korunu. Není divu, když si během svého panování hrála na granda. Jen marnivě rozhazovala a role řádného hospodáře, který má počítat s horšími časy, jí je naprosto cizí. Jen 75 procentní sleva na dopravu pro žáky, studenty a seniory vyšla ročně státní kasu na šest miliard korun. Takzvané rouškovné, které představovalo pětitisícový bonus pro důchodce, opozicí označované za předvolební korupci, rozpočet zatížil patnácti miliardami korun. Nikdo se pak nemůže divit, že rezervy se rychle tenčí a pomalu se blíží k nule.

Proto si vláda nyní nemůže dovolit na chvíli úplně uzavřít průmysl. Úplné vypnutí země by v boji s pandemií mohlo zabrat. Současný lockdown je bohužel jen hysterickým divadlem. Pokud jeden a půl milionu lidí pracuje v továrnách, kde je pro virus živná půda, a dělníci mají jistě rodiny, kterou mohou infikovat, pak se denní nákaza rapidně nesníží tím, že lidé nemohou jít na vycházku do lesa v sousedním okrese, který mají hned za domem. Nakonec kabinet Andreje Babiše stejně dospěje k názoru, že průmysl uzavře, ovšem zbytečně ztratíme tři neděle.

Babiš během rok trvající krize se svými ministry prokázal, že postrádá systematičnost, která by lidem dávala motivaci v těžkých dnech. Například vůbec neřekla, kolik musí činit číslo R, počet nakažených, hospitalizovaných, abychom se ze současného lockdownu dostali. Za dvanáct měsíců nebyla vláda schopna nic racionálně vysvětlit, proto se pro obyčejné lidi stala nedůvěryhodná. Jaký význam v sobě například skýtá opatření v boji proti covidu-19, že boty šlo koupit dítěti v 17 letech a 364 dnech, ale pod dosažení plnoletosti už nákup možný nebyl? Smysl rovněž postrádá, že ve stejném obchodě si zákazník mohl koupit hračky pro domácí mazlíčky, zatímco pro děti byla vystavená nákladní auta či panenky zapovězena a zapáskována. Celému chaosu dal ještě větší rozměry bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula, který ještě před svým jepičím vstupem na úřad, národ strašil, že hranice zavře na dva roky.

Vládnoucí garnitura si vůbec neuvědomuje, jak mnohým lidem změnila osudy. Díky její neschopnosti se množí v republice lidé, kteří nemají vůbec na jídlo, ztrácejí bydlení. V rodinách se rozšířilo domácí násilí, mnozí kvůli beznaději propadli alkoholu či drogám. Ano, nikdo si loni na jaře neuměl představit, co nás čeká. Tápala vláda i opozice. Proto byli lidé tolerantní a poslouchali čelní představitele, s nimiž ani před koronavirovou krizí nesouhlasili. Po roce však tolerance už není možná, zvláště, když počet umírajících neustále roste.

Lidé umírali, ale premiér chtěl řešit zahrádkářský zákon

Premiér Babiš je nejvíce zodpovědný za současný stav země. Po zvládnutí první vlny se rychle otřepal a začal si hlídat předvolební preference. Na konci léta byl totiž rezolutně proti dalším restrikcím, neboť se blížily krajské a senátní volby. Nechtěl lidi obtěžovat nošením roušek a zakázat jim zahraničí dovolené. Lístek pro hnutí ANO ve volební urně byl totiž tím nejdůležitějším. Šéf kabinetu se však nepoučil ani na podzim. V době, kdy pandemie sílila a nemocnice hlásily další úmrtí, tak v září v Poslanecké sněmovně vyzýval zákonodárce, aby pořád neřešili jen covid-19 a konečně už odhlasovali zahrádkářský zákon, neboť i mladí lidé si rádi na zahradě vypěstují jablka či rajčata. Právě tady Babiš během roční krize, dosáhl absolutní bezcitnosti, arogance a neschopnosti. Od té chvíle jej nejde brát jako premiéra České republiky. Prokázal, že zodpovědnost mu nic neříká. Měl by předstoupit před pozůstalé a říci jim do očí, že jejich blízcí s nimi už nejsou proto, že se zabýval nicotným zahrádkářským zákonem.

Absolutně selhal i prezident Miloš Zeman. Ani během pandemie nepřestal polarizovat společnost. Nepochopil, že hlava státu je zde pro sjednocování populace a ne, aby národ rozeštvávala. V nejhorších chvílích nikdy nevystoupil, aby promluvil k lidem, státnicky je ukonejšil, dodal jim odvahu a motivaci pro další boj. Ani covid-19 z Hradu nevymýtil nenávist a ironii, která už rok není na místě. Zeman zklamal jako autorita. Každý rozumný člověk ví, že klíčem k návratu do běžného života je očkování. Kdo čekal, že nerozhodné lidi bude k vakcinaci argumenty přesvědčovat, pak skupinu, která váhá, označil za lehce dementní. Jeho svérázná rétorika tak způsobila, že tito lidé se určitě očkovat nenechají, navíc se cítí být uraženi. A přitom se nemusí jednat o fanatické odmítače, kteří by si libovali na sociálních sítích v šíření dezinformací. Obavy mohou mít zejména starší generace, nikdo ji totiž z vlády detailně nevysvětlil, co je čeká. Absence osvěty je totiž největší slabinou týmu ze Strakovy akademie.

Současná exekutiva jen stále hledá své hlubší dno, kam až může padnout. Bohužel nikdo rozumný ji už nemůže brát vážně. Dokonale se ztrapnila, když se její představitelé začali chovat papalášsky a sami nedodržovali opatření, která vyhlásili. Exministr Roman Prymula, který juchal v uzavřeném podniku na pražském Vyšehradě Rio´s, měl z veřejného života zmizet už dávno předtím, než navštívil fotbal. Jelikož státu chybí morálka, pak Prymulové nikdy nezmizí a nepřestanou ovlivňovat osudy lidí. Vždyť prezident Zeman si Prymulu i po všech malérech žádá jako poradce. Ale ruku na srdce: Lze vůbec prezident Zeman ještě něčím překvapit? Ne. A tak nezbývá všem demokratickým lidem než odpočítávat dny, kdy hlavě státu skončí prezidentský mandát. Během pandemie se stal panem Neviditelným.

Bývalý politik a občanský aktivista Michael Kocáb na sklonku totality na Děčínské kotvě 22. června 1989 moderátoru Janu Pokornému řekl, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Babišovu vládu si ale nezasloužíme, tak krutí být na sebe nemůžeme. I ti, kteří jej volili, jsou nyní zděšeni jeho vystupováním a činy. Koronavirová pandemie odhalila, že Babiš není žádný krizový manažer, ale jen neschopný zmatkář a egoista, který zemi uvrhl do beznaděje. Ministerský předseda však stále opakuje, že neodstoupí. Naštěstí žijeme v demokracii a o budoucnosti politiků rozhodují voliči. U uren jistě nezapomenou, do jakého marasmu zemi uvěznil, kolik životů zbytečně vyhaslo. Třeba se Babiš po prohraných volbách dočká, vstoupí do Českého zahrádkářského svazu a bude si na zahradě pěstovat jablka a rajčata. Už aby to to bylo.