Lidská práva? V Česku stále problém

Rada vlády pro lidská práva předkládá hodnotící zprávu každoročně od roku 1998.

Dokument se primárně zaměřuje na dodržování práva na soukromí a práva na informace, práva na soudní ochranu, problematiku exekucí, práva osob omezených na svobodě, biomedicínou nebo práva dětí a cizinců.

Jen zevrubně se věnuje otázkám národnostních menšin a extremismu. Těmto tématům, stejně jako problematice rovností mužů a žen, se věnuje v samostatných dokumentech.

Co se týče garance práva na soukromí a práva na informace, upozorňuje rada na chybějící jednotnou právní úpravu užívání kamerových a sledovacích systémů. „Tyto systémy by měly být provozovány tak, aby zajistily ochranu společnosti před ohrožením například zdraví, ale aby zároveň nedocházelo k zásahům do soukromí jednotlivce, které nejsou nezbytné,“ nabádá rada.

Problematický se v loňském roce ukázal v této oblasti také takzvaný náhubkový zákon, který vyvolal vlnu nevole novinářů. Norma by měla být podle rady novelizována tak, aby bylo efektivněji vyrovnáváno právo veřejnosti na informace a právo aktérů trestních řízení na ochranu soukromí.

Rada zároveň připomíná, že podmínky informační společnosti si vyžadují neustálou aktualizaci ochrany a zabezpečení citlivých údajů občanů, se kterými instituce, organizace a společnosti pracují. V minulém roce musel Úřad pro ochranu osobních údajů řešit několik případů nedostatečné ochrany údajů ze strany zdravotnických zařízení a bank.

V oblasti trestního práva začal platit počátkem roku nový kodex, který rozšiřuje alternativy k trestu odnětí svobody o tresty obecně prospěšných prací, peněžité sankce nebo zákazy činnosti a zavádí také trest domácího vězení. Jako pozitivní lze z hlediska lidských práv vnímat podle rady i návrh vlády posílit kontrolu zacházení s vězni prostřednictvím poradních komisí ředitelů věznic.

Naopak kritická je přeplněnost věznic, která nedovoluje naplnit nároky vězňů na standardní prostory a také neumožňuje zajistit jim adekvátní péči a programy pro jejich následné navrácení do společnosti.

Rada vlády dále kritizuje, že se v roce 2009 pozastavily přípravy samostatného zákona, který by upravoval možnosti užívání bezplatné právní pomoci. Nedostatky také přetrvávají v odškodňovacím řízení za průtahy v soudních procesech. V takových případech je ze způsobených škod obviněn stát, respektive ministerstvo spravedlnosti.

Pozitivně hodnotí rada novelu exekučního řádu, díky níž by se již nemělo stávat, že dlužník přijde kvůli nezaplacení malých částek například o dům.

V oblasti biomedicíny vyzdvihuje rada, že se vláda loni oficiálně omluvila za to, že v minulých letech docházelo ke sterilizaci osob, jež si to nepřály. Rada zároveň poukazuje na to, že chirurgická kastrace, jež je v ČR prováděna u sexuálních delikventů, je předmětem kritiky ze strany Rady Evropy i OSN.

Problematický se jeví také institut zbavování způsobilosti k právním úkonům. „Zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům je závažným zásahem do práv a svobod jedince. Dochází k němu často pouze na základě posudků lékařů – psychiatrů a bez vyslechnutí osoby, o jejíž způsobilost se jedná. Do budoucna by měly být zákonným způsobem zakotveny jiné možnosti podpory člověka s postižením,“ soudí rada.

Co se týče práv dětí, poukazuje rada na skutečnost, že Česká republika patří k zemím s vysokým počtem dětí žijících v ústavní péči. Ocenit lze proto podle předkladatelů aktivitu ministerstva práce a sociálních věcí, které v minulém roce nastartovalo transformaci systému péče o ohrožené děti. Prioritou nového systému by měla být podle ministerstva jednoznačně výchova dětí v rodinném prostředí.

Rada kritizuje, že i v minulém roce docházelo k odebírání dětí rodičům z důvodu hmotné nouze rodiny. Negativně hodnotí i to, že se vloni kvůli nedostatku financí zastavil proces zřizování instituce dětského ombudsmana.

V rámci boje proti diskriminaci, extremismu a nerovného postavení menšin oceňuje rada přijetí antidiskriminačního zákona, rozpuštění Dělnické strany a zvýšenou činnost politiků a orgánů činných v trestním řízení v potírání extremistických aktivit. Pozitivně je hodnocen také rozvoj činnosti Agentury pro sociální začleňování v romských aktivitách.

V české společnosti ovšem nadále přetrvá nerovné postavení žen a mužů. Ženy mají menší příležitosti ke společenskému a profesnímu uplatnění a zastoupení v rozhodovacích a vedoucích pozicích, ve srovnání s muži jsou nestejně odměňovány, jsou na ně uplatňovány podstatně větší nároky jak v pracovním, tak v soukromém životě a stále mnoho Čechů má zažity kulturní stereotypy, který tento neblahý stav udržují.

Nelehký úděl mají podle zprávy také osoby s tělesným zdravotním postižením. Tyto osoby nejvíce trpí nezaměstnaností. Zaměstnavatelé se navíc tím, že jim dají práci, mnohdy snaží získat výhody spíše pro sebe. Tělesně postižení se v každodenním životě musejí potýkat i s fyzickými bariérami, které jim často znemožňují vstup do veřejných budov.

V minulém roce navíc došlo ke snížení životní úrovně osob se zdravotním postižením, které nedosáhly dostatečné doby pojištění pro přiznání invalidního důchodu a nemohou si zároveň pro svůj handicap zvýšit příjem vlastním přičiněním. „Pro tyto osoby se částka na živobytí rovná částce existenčního minima. Tento problém byl naštěstí od 1. 6. 2010 vyřešen přijetím zákona o pomoci v hmotné nouzi, který těmto osobám umožňuje částku na živobytí zvýšit z důvodů dietního stravování,“ připomíná rada.

Hospodářská krize rovněž zkomplikovala život cizincům pobývajícím na českém území. Zatímco nárůst legální migrace se zastavil, nelegálních migrantů loni přibývalo. S ohledem na vysokou nezaměstnanost musela vláda omezit příliv cizinců na český pracovní trh a zároveň realizovala projekt dobrovolných návratů. Mnoho cizinců, kteří v Česku kvůli práci setrvali, bylo vykořisťováno a nuceno žít a pracovat za nedůstojných podmínek.