Kraus promluvil o problému, který se dotýká všech Čechů. Je to hrůza, jak to u nás chodí, stěžoval si

Kraus na začátek své show mluvil o tom, že světu vládnou technologie, IT či internet a mobily. To ale podle něj končí ve chvíli, kdy jde o stát. „Řeknu vám, co se mi přihodilo. Asi před třiceti lety jsem se přestěhoval. Někdo mi vysvětloval, že nemusím nic dělat a že stát si to, když změním bydliště, všude změní. To se tak úplně nepovedlo,“ přiznal s tím, že je to už dlouhá doba a že tenkrát technologie ještě tolik rozvinuté nebyly.

„Ale když mám všude třicet let u živnostenského listu bydliště, kde jsem před těmi třiceti lety bydlel, tak jsem si řekl, že si to půjdu změnit, když to není schopen udělat stát, Protože kamkoliv přijdu, tam chtějí, abych řekl IČO, DIČo, rodné číslo, občanku, děti, manželky, prostě všechno. Všude všechno nadiktuju, oni to všechno dají do počítače – a pak to asi dají do koše. Protože kamkoliv přijdu, tam to po mě zase všechno chtějí. Někdy pošlou i formulář, kam se musíte trefovat do těch políček. Tak jsem si řekl, že se nedá nic děla a že tam musím zajít,“ popisoval své peripetie moderátor.

Zavolal proto na svůj obecní úřad. „Mě zaujala už ta paní, řekla, že můžu přijít v pondělí nebo ve středu 'jako' všichni. Já jsem jí chtěl říct: I my knížata musíme chodit v pondělí a ve středu? Ale asi podle mého krásného hlasu poznala, že jde o někoho výjimečného, tak zdůraznila, že musím přijít 'jako všichni'. Tak jsem přišel jako všichni v pondělí v poledne, protože jako všichni mám dost práce. Řekl jsem si, že oželím oběd a že mě to nezabije, že jeden vynechat můžu,“ vysvětloval Kraus.

„Přišel jsem tam, byla tam velmi milá paní. Řekl jsem jí, že potřebuju změnit svoje bydliště. Ona mi řekla, že se podívá do systému. Čekali jsme 10 minut, systém nabíhal, pak to naběhlo a ona mě našla. Na moje gusto to bylo pomalu, nicméně se jí podařilo mě najít, což mě potěšilo. Změnili jsme adresu a když jsme byli u konce, řekla mi: 'Blbý je, že má teď pokladna zavřeno'. Já jsem se zeptal proč a ona mi řekla, že za ten úkon se musí zaplatit 100 korun a dokud to nezaplatíte, tak není možné úkon dokončit. A pokladna má prý zavřeno, protože mají oběd od dvanácti do jedné. Tak jsem jí říkal, že já jsem oběd oželel a nevěděl jsem, že oni oběd drží, protože bych si ho jinak býval dal taky,“ postěžoval si Kraus,

Pokladna tedy otevírala v jednu. „Já jsem se zeptal: 'Pak to zaplatím a bude všechno v pořádku?' A ona řekla, že ano, že jí přinese potvrzení o zaplacení a ona to dokončí. Ptal jsem se, kde je pokladna a ona ukázala na dveře asi osm metrů od ní. Tam jsem čekal do jedné, byli jsme tam dva. V jednu hodinu jsem to zaplatil, pak jsem těch osm metrů přenesl potvrzení a ona řekla, že je to vyřízeno. Přátelé, to je 100 let dozadu,“ dodal Kraus.