GLOSA | Události Petra Nutila: 400 dnů války, vraždící zubařka a Kolečkův milostný trojúhelník

Posledního března to bylo přesně 400 dní od chvíle, kdy Putinova vojska vtrhla na Ukrajinu, aby tu vraždila civilisty, znásilňovala, unášela děti a kradla pračky. Tahle odporná ruská avantýra, která má na kontě statisíce obětí a miliony válečných uprchlíků, bohužel stále pokračuje. Stejně jako houževnatý odpor ukrajinských hrdinů. A když tu máme tohle smutné výročí, je na čase připomenout, že Putinovi můžete poslat dárek. Třeba v podobě Zbraní pro Ukrajinu, projektu, kde se každá vaše koruna promění ve vzkaz, který říká, že dobyvačné ambice Kremlu, který zatáhl Evropu do největšího válečného střetnutí od konce druhé světové války, musí být a bude zastaven. Dřív nebo později. Sláva Ukrajině! Hrdinům sláva! Слава Україні! Героям слава!

A zatímco se pár set kilometrů od našich hranic válčí, u nás se demonstruje. V minulém týdnu se třeba sešly odbory před prázdným Úřadem vlády v Praze. Doprovázela je nižší liga opozičních zástupců spolu s „vlasteneckými subjekty“ a hledala se cesta ke spolupráci. Teda, abych byl upřímný, byl tam Babiš v bundě Prada za 130 tisíc spolu s SPD a spolu s hvězdnou pěchotou české politiky, jako třeba komunisty a ČSSD. Psal jsem o tom třeba tady a konstatoval, že hrát si na ochránce chudých, jak to Babiš dělá, a zároveň chudé nejen svou rozpočtovou politikou, ale hlavně reálným působením ve svém podnikání vyrábět, to je fakt záležitost pro mimořádně odolný kachní žaludek. A chucpe na kvadrát. A klidně si můžeme odpustit ty trapné fórky, jako že ďábel nosí Pradu, protože Babiš fakt není žádný Lucifer, jako spíš starý známý čert Bachor z pohádky S čerty nejsou žerty. Kdyby tohohle komika potkal skutečný Lucifer, degraduje ho na králíka, ani nemrkne. 

A z odborů si taky dělat srandu nebudu, přestože zlé jazyky tvrdí, že jde o organizace, které bojují za to, aby stále více lidí za stále více peněz stále méně pracovalo. Já si to teda nemyslím, protože v jednotě je síla, to víme už od napsání legendy o třech prutech Svatoplukových. 

No nic, nebudeme zabrušovat, abychom nemuseli vybrušovat, žejo. Tak půjdeme o kus dál. 

Zubařka a pedagožka v Praze pomohly zabít muže, který jim slíbil, že jeho tělo po smrti samo zmizí, jenže nezmizelo a tak obě ženy teď čelí obvinění z vraždy. No fakt. Ukazuje to hlavně to, že libovolně vysoké vzdělání se nerovná odolnosti vůči sugestibilitě a že i zcela inteligentní lidé jsou pod vlivem víry schopni páchat hrozné blbosti. Připomíná to ten případ z Ameriky, kde jeden zloděj vtrhl do banky natřený citronovou šťávou v přesvědčení, že díky tomu nebude vidět na kamerách.  To taky nezafungovalo, bůhvíproč. 

Tahle epizoda vlastně jen potvrzuje prorockou roli díla Járy Cimrmana. V jeho hře Vražda v salónním kupé se totiž už dávno mluví o tomtéž, posuďte sami: O švédském spisovateli Augustu Strindbergovi se dočteme, že byl přistižen, jak vyfukuje kouř z dýmky do umyvadla s vodou, zkoušeje, zda touto cestou nevznikne zlato. A my si říkáme: Hle, jak podivínský nápad se zrodil v tak geniálním mozku! Ale není správnější říci: Nebyl to Strindberg, kdo experimentálně zjistil, že vypouštěním tabákového dýmu do vody zlato nevznikne? Někdo to totiž vyzkoušet musel. Někdo musel slepou uličku lidského poznání ohledat a ohlásit světu: Tudy ne, přátelé!

Starosta maďarského města Nyírmártonfalva Mihály Filemon získal evropské dotace v hodnotě 166 tisíc eur (4 miliony korun) na výstavbu stezky v korunách stromů. Problém ale je, že při realizaci projektu byl vykácen celý okolní les a padesát metrů dlouhá lávka tak teď stojí uprostřed ničeho. Tak to sem dávám jen pro to, abyste věděli, na jaké perly jdou také peníze sebrané z celé Evropy. Na druhou stranu říkám, že jen kvůli téhle dokonalé absurditě a názvu města, kde se to stalo, se vlastně jedná o docela ospravedlnitelný vtip. 

Nečekaného rozuzlení se dočkal milostný trojúhelník scénáristy Kolečka, modelky Vignerové a herečky Nesvačilové, který po dlouhé měsíce plnil stránky českých bulvárů. A jak jinak, než svatbou. Kdo si v tomhle propletenci vzal koho není podstatné a dokážete bez toho žít. Mě zaujalo spíš akademicky briskně naformulované shrnutí z pera Jakuba Horáka, který se s ležérností sobě vlastní optal na sociálních sítích, zda víte, že kolečko a dva kosočtverce spolu vytvoří trojúhelník? A měl recht.