GLOSA | Události Petra Nutila: Prezidentské přílepky, klauni z Moskvy a Vémola na padrť

Vládě se daří zas a znovu se střílet tu do jedné, tu druhé nohy nepovedenou komunikací. Protentokrát vyplavalo, že část pětikoalice vůbec netuší, jak se do vládního konsolidačního balíčku dostal návrh na dvojnásobné navýšení renty pro exprezidenty Václava Klause a Miloše Zemana a požadují ho vyřadit. Vtipné je, že se navýšení téhle renty na dvojnásobek objevilo v kapitole o Omezení a rušení daňových výjimek a nikdo neví, kdo tam tuhle krásu propašoval. Já bych teda snad i věděl, ale nemůžu ani naznačovat… O to ale nejde. 

Zdá se mi jen, že tahle přílepková praxe, kdy se k nějakému zákonu přihodí něco úplně nesouvisejícího, není úplně dobrý nápad, přestože čeští zákonodárci v hluboké minulosti dokázali už lepší perly, posuďte sami:  novela o vinařství a vinohradnictví v zákoně o provozu na pozemních komunikacích, odškodnění klientů zkrachovalých bank v zákoně o státních symbolech, novela o zoologických zahradách v živnostenském zákoně, nebo třeba zadávání veřejných zakázek v zákoně o surových diamantech.

A když jsme u toho střílení. Moskva prostřednictvím náměstka ministra zahraničí oznámila sedm požadavků pro nastolení míru na Ukrajině. Požaduje od Ukrajiny politickou neutralitu, zřeknutí se vstupu do NATO a EU, ukončení bojových akcí ze strany ukrajinských sil a dodávek západních zbraní, smíření se s „uzemní realitou,“ což znamená odevzdání kusu vlastní země Rusům a tak podobně. Ukrajinci se tomu ústy šéfa prezidentské kanceláře Mychajla Podpoljaka vysmáli a předložili vlastní podmínky, které zahrnují i vytvoření demilitarizované nárazníkové zóny na ruském území, vydání válečných zločinců a strůjců války a vyplacení reparací. Což – co si budeme nalhávat -  je vlastně docela dobrý trolling. Ruské plány jsou - víc než cokoli jiného - zhruba stejně realistické jako nápady pána s knírkem, který zkraje května 1945 posouval po mapě Evropy figurky neexistujících armád a sliboval svým posledním podporovatelům konečné vítězství, protože zázračné zbraně. Nebo tak něco. 

A když jsme u té ruské agrese. 

Ukrajina je připravena na protiofenzivu, začít může kdykoliv, řekl v rozhovoru pro BBC tajemník ukrajinské bezpečnostní rady Oleksij Danilov. Podle něj má Ukrajina nyní historickou příležitost a nesmí udělat chybu, což lze hodnotit jako nezpochybnitelný fakt. Držíme všechny palce, na které dosáhneme a Ukrajincům z celého srdce přejeme svobodu a zemi bez jediného okupanta. Sláva Ukrajině! Hrdinům sláva! Слава Україні! Героям слава! 

A pojďme k dalším zprávám. 

Roger Waters, zakladatel skupiny Pink Floyd, si na svém koncertě v Berlíně oblékl kostým podobný nacistickým uniformám, za což si vysloužil zájem německé policie. Sám hudebník se hájí tím, že celé vystoupení bylo proti fašismu, nespravedlnosti a předsudečnosti, nicméně je dobré dodat, že tenhle pán už několikrát vzbudil kontroverze kvůli svým antisemitským výrokům a gestům. A tak by se dalo uvažovat o tom, zda náhodou neplatí přísloví o tom, že není úplně dobré zlobit se na zrcadlo, mám-li křivou hubu.

Bojovník MMA Karlos Vémola dostal nakládačku od Patrika Kincla v dlouho očekávaném zápase, kterému předcházelo mohutné vychloubání se o tom, jak si tam jde pro jasnou výhru, nemůže prohrát, poslechli jsme si tuny svalnatých řečí o neporazitelných lvech a tak. Tak nějak mi to v hlavě evokuje přísloví o pýše, která předchází pád. O tom, že navenek projevovanou pýchu, domýšlivost a aroganci, vyzývavé, drzé jednání a vystupování, obvykle následuje krutý trest. To se ví už od antiky, vygooglujte si něco o Hybris a Nemesis. Ale kdo ví. Třeba se Karlos časem dovzdělá ve frustrační kompozici, v níž sice lze donekonečna pracovat se vzbuzováním prvku napětí, po každém ale nevyhnutelném zklamání to prostě další a další část diváků přestane bavit. Ale my mu držíme palce. Karlosovi. A Lele. A Lulu. A všem dalším umělohmotným instagramovým lidem, kteří si myslí, že realita se začne ohýbat podle toho, jak si ji vysní ve svých vymazlených příspěvcích. 

Henry Kissinger, jeden z nejvýznamnějších diplomatů 20. století, oslavil své 100. narozeniny. Dovolíme si připomenout, že tento muž se narodil v roce 1923 v Německu v židovské rodině, která před Hitlerem uprchla do Ameriky. Působil jako poradce pro národní bezpečnost a později jako ministr zahraničních věcí v administrativě prezidentů Richarda Nixona a Geralda Forda. Za spoluúčast při diplomatických jednáních ohledně války ve Vietnamu získal v roce 1973 Nobelovu cenu za mír. Tomuto vzácnému muži přejeme pevné zdraví a další spokojená léta.

Letos začala okurková sezóna dřív. Příkladem budiž zpráva o medvědovi, který překvapil zaměstnance pekárny, kteří v americkém Connecticutu zrovna v garáži nakládali čerstvě upečené dezerty. Podařilo se mu odtáhnout krabici, v níž byly zdobené dortíky, a 60 jich sežral. Tomu může konkurovat snad jedině starší zpráva o jiném medvědovi, který si v Coloradu udělal 400 selfíček u nastražené fotopasti, nebo článek o tom, jak evidentně opilý muž sedící v letadle obtěžoval ženu a tvrdil, že mu obsadila jeho sedadlo a pokoušel se ji pomočit. Dovolím si zavěštit, že až budou v novinách vycházet už jen takovéhle bomby o zvířátkách, definitivně dosáhneme společenské nirvány. 

O bulvární aféře Ondřeje Brzobohatého psát nebudu, jen si tu odložím, že jsem samozřejmě #teamtiffanyrichbitch.

A to by asi stačilo. Tak čau zas za týden.