GLOSA | Události Petra Nutila: Prezidentský masakr volební pilou a flanelová revoluce

Končící prezident Zeman, jak už je v našich krajích zvykem, se začal ohánět milostmi. Udělil ji Janě Nečasové, podmínečně odsouzené v kauze zneužití vojenského zpravodajství. Gratulujeme. Už jen proto, že není na smrt nemocná a přesto byla omilostněna. Jak si ještě někteří z vás budou pamatovat, jedině lidem trpícím závažnými chorobami se totiž Zeman na začátku mandátu rozhodl promíjet tresty. Tak nic, no, je to jen další vlevo dole, a víme, jen idiot nemění názory. Prostě se jen potvrdilo, že každý slib, který kdy Zeman dal, taky porušil a autor tohoto článku má za to, že není na místě se tomu divit. Vždyť právě na tomhle případu se dá v krystalické čistotě ilustrovat nestárnoucí platnost výroku Charlese de Gaulla, který zní: „Politik nikdy nevěří tomu, co říká, a je proto překvapen, když mu jiní věří.“ 

Nemělo by nás proto překvapit, když pak taky vyšlo najevo, že Miloš Zeman už loni v létě žádal premiéra Petra Fialu o spolupodepsání takzvané abolice, která by znemožnila zahájit případná trestní stíhání ve dvou kauzách týkajících se Zemanových nejbližších spolupracovníků. Konkrétně šlo o skartování tajné zprávy o výbuších ve Vrběticích a podezření na úniky informací Bezpečnostní informační služby (BIS) směrem na Hrad. Tahle snaha o zametání stop se ale nesetkala u premiéra s úspěchem a tak se Fiala rozhodl Zemana v preventivním omilostnění svých kompliců nepodpořit. 

No nic, pojďme do žhavého předvolebního klání. 

Slibotechna na kolečkách, pojízdný cirkus a náhodný generátor slibů ve fyzické podobě, tedy Andrej Babiš, neunesl svou nevýhru v prvním kole prezidentských voleb a zresetoval se z umělé podoby hodného strýčka zpátky do podoby ukňourané a pomlouvačné pavlačové drbny. A proměnil následnou tiskovou konferenci v úplný vodopád lží, výmyslů a polopravd, což korunoval následným oblepením republiky billboardy s hesly o tom, že on nezavleče Česko do války, protože není voják. No, mohli bychom uvažovat nad tím, jestli mu uteklo, že války nezačínají vojáci, ale politici, nebo to, že prezident ani zemi do žádné války zavléct nemůže. Ale byla by to zhola zbytečná snaha. Na Babiše totiž naprosto sedí onen výše zmíněný citát o tom, že prostě řekne cokoli, co se mu zrovna hodí. Je mi jen dost podezřelé, že mu na to třetina tohohle národa pořád dokola skáče. 

Dost neklidný spánek a pár vrásek navíc musely Babišově štábu přinést spanilé výjezdy Petra Pavla do regionů. Internet se převrátil naruby, když v nejsudetštějších Sudetech, v Ústí nad Labem, čekaly na generála tisíce jásajících lidí v ulicích, což se pak opakovalo v míře ještě větší i v Ostravě. Kampaň tak dostala grády. Co grády, byly to právě okrajové části republiky, které udělaly ten pravý volební masakr sudetskou pilou v doposud dost nevýrazné kampani. Další tisíce lidí přišly na Pavla v Brně – a jestli jste jen trochu sledovali tahle setkání, odkud se skoro pro samé fanoušky nemůže generál dostat, mohli jste zachytit dvě věci. Zaprvé neuvěřitelnou atmosféru, slibující konečně konec ZemBabišismu, která se zvedla ze všech těch náměstí, ovládla internet a naplnila lidi nadějí, že to jde i v klidu, slušně a pozitivně. A za druhé se stala bytostným symbolem těhle voleb, který nelze popřít, vymazat ani zaházet špínou. Dalším symbolem, který ovládl sociální sítě, se staly flanelové košile, napůl boomerská a napůl hipsterská záležitost, a to jen díky tomu, že se v ní Petr Pavel nechal vyfotit. A jak víme, symboly vyhrávají volby. Nakonec, vzpomeňte si na staré dobré boty v legendárním filmu Vrtěti psem. 

V ANO to samozřejmě vědí. Ale vypadá to, že jim došly baterky a invence. I dlouho připravovaná předvolební šaráda s názvem vyvolání nedůvěry vládě úplně nezafungovala. Byla to snaha dokonce natolik marná, že i sám poslanec Babiš radši do sněmovny v ten den vůbec nešel a radši si stoupl do kilometrové fronty na prohlídku korunovačních klenotů. Navýšil tak množství svých poslaneckých absencí na krásných 85 procent. Takového pracanta abyste pohledali. Babiš sice zkusil taky pár výjezdů mezi lidi, ani náhodou se mu ale nedostalo vřelého přivítání. Lidé ho v Benešově, Liberci nebo Jablonci prostě vypískali. Není náhodou, že pak přišla záplava fotek pana předsedy s pejsky. 

No a poslední poznámka k volbám, jo? Když Andrej Babiš kudy chodí, tudy vypráví, jak je prý Petr Pavel vládním kandidátem (protože mu někteří politici vyslovili podporu), pak se mi zdá fér se vší přímostí prohlásit, že Babiš je nepochybně kandidátem extrémistů, proruské páté kolony a vůbec toho nejodpornějšího, co se v české politice a jejím podhoubí děje. Uvažte sami – Babiše podpořili komunisté, Vandas a jeho neonacistická parta, antisystémoví cvoci všeho druhu a tak. (Tenhle point jsem nevymyslel já, ale můj oblíbený politolog Miloš Gregor. A má recht.)

A na závěr pojďme do světa. 

Na severu Austrálie byla nalezena ropucha vážící 2,7 kilogramu. Obojživelník dostal přezdívku Toadzilla (česky žabzila) podle slavného filmového monstra Godzilly, a podle hodnověrných odhadů by mohl být největším doposud zaznamenaným zástupcem druhu na světě. Gratulujeme do Austrálie a konstatujeme, že máme ještě větší ropuchu na hradě už deset let. 

V 80 městech ve třiceti zemích se konají demonstrace za propuštění ruského opozičního lídra Alexeje Navalného, kterého se Kreml nejdřív pokusil zastrašit, pak vyhnat ze země, pak otrávit a nakonec ho zavřel do kriminálu. Co k tomu říct. Odporný totalitní režim, jehož hlavou je Putin, si zaslouží shořet v pekle. Za Navalného. Za Ukrajinu. Za Litviněnka. Za Vrbětice… a tak dále. 

A to by pro dnešek mohlo stačit. Příští týden už budeme vědět, kdo se stane prezidentem. Tak nám všem držte palce.