GLOSA | Události Petra Nutila: Vyčerpaný rozpočet a výdaje urvané ze řetězu, manželství pro všechny a útočící kosatky

Dámy a pánové, držte si klobouky a peněženky, jedeme z kopce! Měsíc po představení vládního konsolidačního balíčku se ukázalo, že hospodaření státního rozpočtu skončilo na konci května deficitem ve výši 271,4 mld. Kč, což je jen o 20 miliard méně, než kolik se počítalo na celý rok. To skoro vypadá, že se výdaje definitivně urvaly z řetězu, a že kosmetické šetření už stačit nebude. A ministr financí Stanjura oznámil, že tentokrát se bude sahat i na platy státních zaměstnanců, méně dostane výzkum, školství a průmysl. Naopak ale se i nadále počítá s tím, že narostou výdaje na obranu a na valorizace důchodů.  

S trochou ošklivé nadsázky by se dalo říct, že vlády bez ohledu na stranickou příslušnost nejraději ze všeho utrácejí peníze, které nemají, aby za ně nakoupily věci, které nepotřebují, a to jen proto, aby udělaly dojem na skupiny občanů, kteří je stejně volit nebudou.  

Ale já nechci být ošklivý. A je dobré si uvědomit, že jen obsluha státního dluhu nás loni stála nějakých 50 miliard a náklady na obsluhu státního dluhu se proti loňsku zvýšily dvojnásobně. Za to z drtivé části tahle vláda nemůže. Uvědomte si, že máme za sebou hned několik katastrof – Babiše premiérem, Covid, energetickou a uprchlickou krizi. Více než 80miliardový nárůst oproti loňskému květnu ovlivnily zejména výdaje na sociální dávky (+50,5 mld. Kč), pomoc občanům a firmám s vysokými cenami energií (+40,1 mld. Kč), obsluha státního dluhu (+18,1 mld. Kč) či vyšší investice (+12,7 mld. Kč).  

Nicméně tak či tak si to pořád plnou parou štrádujeme do dluhové zdi. A s tím se něco udělat musí. Tím „něco“ samozřejmě musí být úspory, ať se nám to líbí nebo ne. Protože to poslední, co bychom mohli chtít, je zavřít nad problémem oči a tvářit se, že „prostředky tu jsou“, jak tu a tam slyšíme od chytrolínů, obvykle těch, kteří nás na tuhle sebevražednou dluhovou dráhu dostali.  

Takže jasně, nikdo po vás nechce, abyste kvůli tomu jásali a zahrnovali Stanjuru a Fialu polibky. Ale zapojíte-li alespoň okraje šedé kůry mozkové, docela snadno si spočítáte, že nikdo jiný ze současné politické mapy by to prostě líp neudělal.  

Tak pojďme dál.  

Ve sněmovně proběhlo další kolo verbálních exhibic na téma povolení či nepovolení manželství pro všechny. Došlo na všechny stereotypy, které si dovedete k tématu představit. Tradiční rodina, obchod s dětmi, nemoci a tak. A jako obvykle se na to nedá říct nic jiného, než že je vám úplnou tužku do toho, kdo si chce vzít koho a proč, koho má rád a s kým chce strávit život. Jestli chcete něco udělat pro klasickou rodinu, starejte se o tu svojí a nechte ty druhé dělat si co uznají za vhodné.  

Médii probleskla zpráva o umělci, který svými vlastními exkrementy naplnil 90 konzerv, jenž dnes mají astronomickou hodnotu. „Umělcovo h*vno“, jak svůj výtvor nazval, se dnes prodává za statisíce eur. Pro ty z vás, kdo by o podobném počinu po přečtení těchto řádků taky chtěli uvažovat, bych rád jen řekl, že sám umělec, Piero Manzoni, se úspěchu svých produktů nedožil a trvalo několik desítek let, než se jejich cena dostala tak vysoko. Mnohem jednodušší se autorovi tohoto článku zdá plnit obsahem ne nepodobnému obsahu konzerv třeba Instagram nebo Tiktok.  Tam se podobné věci ujmou spolehlivěji a rychleji, nakonec existence influencerů nás o tom přesvědčuje dnes a denně.  

Na pobřeží u pyrenejského pobřeží přibývá útoků kosatek na lodě. Tihle super přerostlí delfíni prý už   tři lodě i potopily. Vědci přišli s vysvětlením, totiž teorií pomsty a podle jejich přesvědčení se to učí jedna od druhé. Upřímně, ani se jim nedivím. Být jimi, tak za to všechno, co jsme jim my lidé doposud z lodí prováděli, si nic jiného než džihád nezasloužíme.  

A to by pro dnešek stačilo.