OSUDY: Jiří Štaidl (†30) - proč k rodičům nikdy nedojel?

Zdroj: YouTube

Spíš to vypadalo, že se zařadí do velkého množství průměrných hudebníků, o nichž se sem tam zmíní lokální periodikum. A to i přesto, že ho na klavír učil takový mistr, jakým byl František Kubelík. Pak následovalo obligátní klišé – založení skupiny Diskobolos, kde zpíval. V civilním životě tak úspěšný nebyl – po maturitě neuspěl na FAMU v oboru scénáristika, což považoval téměř za svou životní prohru. Místo toho skončil v pražském Motorletu jako pomocný dělník a přivydělával si jako kulisák. V Diskobolu se pochopitelně hrály většinou převzaté písně, a tak si jednou Jiří doma u gramofonu zkusil otextovat cizí písničky a nazpívat na magnetofonový pásek. Nabídl texty pochopitelně tam, kde hrál, tedy Diskobolu. Teprve poté se pokusil nabídnout svá dílka i jinde, ovšem v převážném počtu případů neuspěl, mladého textaře všichni odmítali.

Zásadní zlom nastal poté, co se Ladislav etabloval v Semaforu a seznámil Jiřího s Karlem Marešem. Ten rozpoznal Jiřího talent a poskytl mu nemalý prostor. Tak vznikl slavný semaforský pořad Ondráš podotýká, do něhož Jiří napsal veškeré spojovací texty a slova k českým písničkám. Začaly padat první hity, které se záhy staly celorepublikově známými, vedle původní Hvězdy na vrbě otextoval I'm Sorry od Petuly Clark – Roň slzy pro Yvonne Přenosilovou, Adresát neznámý byl napsán pro Karla Gotta na slavné From Me To You od Beatles (vůbec první cover verze od slavné Fab Four) či Chrám svatého Víta zpívaný Václavem Neckářem – původně šlo o Winchester Cathedral od New Vaudeville Band. Rozverná Chytila jsem na pasece motýlka pochází z repertoáru zpěvačky Dusty Springfield (ovšem daleko víc ho později proslavila skupina Bay City Rollers) a k této písničce se váže i humorný příběh – Jiří Štaidl byl znám tím, že odevzdával texty notoricky pozdě. Není to nic divného, umělci jsou tím pověstní a podobně trpěl třeba Miloslav Švandrlík, když zoufale doloval kresby z Jiřího Wintera-Neprakty. Karel Gott vzpomíná, že třeba zpíval  první sloku a Jiří vedle v místnosti teprve dopisoval druhou. Zrovna tak text „Motýlka" na poslední chvíli telefonoval do studia a sekretářka nepříliš čitelným rukopisem napsala slovo lítat tak hanebně, že Vondráčková, zpívající text přímo z papíru, zazpívala namísto daného slova líbat. Dirigent Jiří Vobruba ale rozhodl, že už se to měnit nebude.

Jiří byl z bratrské dvojice tím nespoutanějším a žil bohémský život. Dokázal taky poškádlit cenzory – písnička Jdou domů vojáci nemohla v roce 1969 po sovětské okupaci působit jinak než coby třaskavá rozbuška. Eva Pilarová jí sice odzpívala na Olympiádě písní v Aténách (skončila tam sedmá), ale Štaidl dostal pokyn – přepsat! Těžko říci, že by tak zkušený textař nedokázal udělat novou verzi, spíš zapracovala nechuť a text tak do povolené podoby přepsal na pokyn dirigenta Vobruby další textař Vladimír Poštulka. Obdobné to bylo i s další písní Hej, páni konšelé, která byla přímou reakci na vstup vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR. Také byla prakticky okamžitě stažena.

Zajímavé je, že s bratrem Ladislavem Jiří téměř nespolupracoval, snad kvůli značně rozdílné povaze nebo prostě podvědomě odmítali vytvoření rodinného klanu. Jednou z mála společných písní byl Amor pro Karla Gotta. Ačkoliv byl Jiří dvorním textařem Gottových písní, sem tam si odskočil i k jiným interpretům, například ke Karlu Hálovi (Můj každodenní pláč, Hádej Matyldo), Petru Spálenému (Plakalo bejby) či Waldemaru Matuškovi (Padá hvězda).

Jiří Štaidl stál i u vzniku divadla Apollo, které působilo na Vinohradech v Korunní ulici v prostorách, kde mělo svou základnu jiné divadelní těleso – Máj. Apollo přes rozpačité začátky získalo obrovskou popularitu, vždyť tu účinkoval Karel Gott či Yvonne Přenosilová. Starší Štaidl tu působil jako umělecký vedoucí, napsal také svou první hru Pouť pro dva, a když Karel Gott s doprovodným souborem, v němž účinkoval Ladislav Štaidl, odjel v roce 1967 na šest měsíců do Las Vegas, Jiří se nenechal zaskočit a angažoval jako náhradu soubor Hipps bratří Spálených – a opět uspěl. Bohužel jen krátce, divadlu byla na sklonku roku vypovězena nájemní smlouva a krátká zájezdní činnost byla definitivně ukončena srpnem 1968. Nemalou měrou k tomu přispěl i fakt, že Jiří Štaidl podepsal výzvu 2000 slov.

V roce 1971, kdy soubor kolem Karla Gotta zůstal o několik týdnů déle ve Spolkové republice Německo a schylovalo se k emigraci našeho Zlatého slavíka, byl jedním ze závažíček na misce vah nabádající k návratu právě Jiří Štaidl. Ne, že by se mu tak stýskalo po socialistickém Československu, ale plně si uvědomoval, že v Německu by byl ostatním jen na obtíž. „Neuměl jsem tak brilantně hrát, abych se tu uživil jako plnohodnotný muzikant a česky bych psát nemohl, tak co bych tam dělal? Než se ten jazyk dobře naučím, tak už bude pozdě." Po návratu se dostává k činnosti, která mu byla kdysi odepřena – ke scénáristické práci. Za jeho přispění vznikají muzikály Noc na Karlštejně a Hvězda padá vzhůru, do nichž napsal i nemálo dnes už legendárních textů. Stačí si vzpomenout na Lásko má, já stůňu, Mám rád tekutou révu či Domů k nám. Sám se hodlal pomalu přesunout k činnosti literární, měl plno plánů – psát knihy, filmové povídky, dokonce se hodlal věnovat filmařině.

Kolegové a přátelé Jiřího jej popisovali jako bohéma, milovníka rychlých aut a krásných žen. Zlomový vztah v jeho životě znamenala krasobruslařka Hana Mašková (1949-1972). Fanynka Karla Gotta se seznámila s Jiřím na Karlově koncertě krátce poté, co ve švédském Västeras dobyla korunu evropské královny ledových křivek. Pro oba to bylo osudové sblížení – Jiří se začal „citově uklidňovat" a jeho bouřlivost pomíjela, Hana si uvědomila, že existuje také něco jiného, než nekonečné tréninky. Jejich sledovaný vztah, označovaný jako hvězdný (a nikoli neprávem) trval necelé tři roky. Dokonce se plánovala i svatba, ačkoliv Jiřího blízcí si nebyli jisti, jak by jejich společné soužití dopadlo. Pak se na scéně objevila jiná sportovkyně – lyžařka Ivana Zelníčková. Hana v té době působila v Holiday On Ice (nejčastěji ve Francii), Jiří dlel zrovna na zmíněné „pokusné" emigraci v SRN, vztah se rozpadl. Přesto, že Jiří získal další krásku, z níž se později vhodným sňatkem stala Ivana Trumpová, rozchod s Hanou ho těžce poznamenal. Ještě horší ranou pro něj byla její tragická smrt. Dokonce prý mezi blízkými naznačoval, že život nějak ztrácí smysl, opět se vrátil k větším dávkám alkoholu. Pak ale přišly práce na zmíněných scénářích, jeho častý spolupracovník Karel Svoboda mu dal k otextování další megahit, pro nějž Jiří napsal text Kdepak ty ptáčku hnízdo máš.  Stala se ústřední melodií pohádky Tři oříšky pro popelku, ale na její slavnostní premiéře v pražském kině Sevastopol už Jiří Štaidl chyběl.

Na kalendáři byl 9. říjen a Jiří ujížděl v novém Renaultu 17 TL s novou známostí na návštěvu rodičů do Jevan. Jeho známí se shodovali, že jeho kondice nebyla nejlepší, hrál tu roli i tehdy obvyklý alkohol. Cesta míjící po západní straně Říčany, dnešní dálniční přípojku protíná v malém údolí ulice vybíhající zpod říčanského hradu a mířící na bývalou vesnici Kolovraty. Právě na této křižovatce vyjížděl od Říčan nákladní vůz Bucegi dávající přednost jinému vozu. Štaidl měl na tachometru hodně přes 100 km/h a nestačil dostatečně rychle reagovat. Lehce se otřel o náklaďák a narazil do svodidel na protější straně silnice, která vůz převrátila na střechu. Jak Štaidl tak jeho spolujezdkyně nebyli připoutáni, ale zatímco dívka skončila na zadních sedadlech vozu, Jiří vyletěl ven a právě ona bariéra se mu stala osudnou.

Někoho možná překvapí, co všechno Jiří Štaidl za svůj krátký život stihl. Vypočítávat všechny jeho známé texty by zabralo ještě hodně velký prostor. Je jich na dvě stovky a možná nás někdy i překvapí, pod jakým zlidovělým popěvkem je podepsán. Připomeňme si tedy smutné výročí jeho tragického skonu výrokem jeho nejbližšího spolupracovníka Karla Gotta: „Jiří byl bohem nadaný textař!" Výstižnější přirovnání už těžko najdeme.