KOMENTÁŘ | Kim Čong-un máchá zbraněmi, podpořit Severní Koreu ve válce proti jihu ale není v zájmu nikoho

Tenze se zhoršuje zejména na Korejském poloostrově. Severní ani Jižní Korea mezi sebou oficiálně nemají mír od konce Korejské války v 50. letech minulého století. K rozpoutání konfliktu tedy stačí jen narušení příměří.

V pátek zamrzlý konflikt začal nabírat na nebývalých obrátkách. Jak napsaly EuroZprávy.cz, Severní Korea vypálila zhruba dvě stovky kusů dělostřelecké munice do moře u západního pobřeží poloostrova, načež Jižní Korea nařídila evakuaci obyvatel nedalekých ostrovů. Jižní soused komunistické země tak spustil dělostřelecké cvičení na pohraničním ostrově Jon-pchjong.

Znesváření nevlastní bratři si tak teď vzájemně ukazují svou sílu. V případě hrozícího konfliktu jde o přirozený proces, avšak mezi zeměmi, které po dlouhé dekády neukončily válku, předznamenává mnohem kritičtější situaci.

Možnost na uzavření míru či dokonce sjednocení už de facto neexistuje. Obě země se dostaly v agresivní rétorice tak daleko, že diplomacie v současné době nepředstavuje relevantní řešení. Korunku agresivnímu přístupu Severní Koreje nasadil vůdce Kim Čong-un hned při novoročním projevu, kdy dal armádním velitelům pokyn v případě vojenské konfrontace „totálně vyhladit“ Jižní Koreu a Spojené státy. Pokyn severokorejského vůdce je značně irelevantní, protože jen těžko dosáhne absolutního zničení obou zemí dřív, než tyto zničí Severní Koreu.

Mezi severním a jižním sousedem na Korejském poloostrově existuje něco, co mezi Sovětským svazem a Spojenými státy v období studené války – záruka vzájemného zničení, což je z anglického MAD – Mutually Assured Destruction. Pokud by se tedy severokorejští armádní velitelé rozhodli pro zničení Jižní Koreje, Spojené státy by podle všeho dostály svým spojeneckým závazkům a prostřednictvím jaderných zbraní zničily Severní Koreu.

Potenciální obnovení konfliktu na Korejském poloostrově je pro geopolitiku ještě kritičtější než ruská válka na Ukrajině. Zatímco se z válečného úsilí Moskvy stává spíše konflikt dlouhodobého charakteru, Druhá korejská válka by znamenala nutnost akutního zásahu nejen pro Spojené státy, ale také Organizaci spojených národů a její Radu bezpečnosti.

Ačkoliv si diktátoři Vladimir Putin, Si Ťin-pching a Kim Čong-un vzájemně slibují kooperaci v rámci „svaté války“ proti Západu, není jednoznačné, zda má Severní Korea pro Moskvu a Peking opravdu tak zásadní význam. Je více než pravděpodobné, že pokud se Pchjongjang rozhodně pro vojenskou konfrontaci s jižním sousedem, zůstane na ni kromě možných dodávek zbraní úplně sám.

Jak Putin, tak Si Ťin-pching totiž hledí úplně jinam a vyčerpávání vlastních zdrojů na bratrovražedné hrátky mezi Jižní a Severní Koreou pro ně nemá velký smysl. Kromě toho, že se Ruská federace snaží udržet alespoň to minimum, co získala na Ukrajině, tak pro Si Ťin-pchinga je důležité sjednocení Číny. Podobně jako Kim Čong-un v novoročním projevu avizoval čínské revizionistické choutky a prohlásil, že sjednocení Číny a Tchaj-wanu je neodvratné.

Komunistická Čína se tedy připravuje na sjednocení, což v doslovném překladu znamená agresivní zabrání Tchaj-wanu vojenskou silou. Investování prostředků do Severní Koreje se tedy až tolik nevyplatí. Pozice Pchjongjangu se může zdát jako výhodná na Korejském poloostrově, ale obrovská Čína nebude mít potřebu jej chránit.

Sama o sobě až k poloostrovu sahá a existence Jižní Koreji je pro východní Asii důležitá – dokonce i pro Peking. Pokud Si Ťin-pching míní ekonomický růst své země vážně, nemůže podpořit chudou zemi v boji proti extrémně rozvinutému a bohatému státu. Otázkou ale zůstává, jak racionálně se coby diktátor zachová. V případě podpory Severní Koreje se totiž proti Pekingu postaví nejen Korejská republika, nýbrž i aliance Japonska, Spojených států, Austrálie, Nového Zélandu a eventuálně i Severoatlantická aliance. Východní Asie a Pacifik by se tak změnily v peklo na zemi pouze na základě choutek slabého diktátora Kim Čong-una.